Hrana zlomu

Emil Křížka ukřižoval, umučil a upálil Phoenixe na Hranici! Češi se snaží o něco jiného, ale tady jde vidět, že nám to absolutně nejde, nesedí. Raději zpátky k těm komediím a pohádkám, protože tohle je ostuda a trapas. Tady je špatně úplně všechno, že jsem při sledování šel 5x zvracet. Téměř vůbec se tu nemluví, vůbec nic tu nedává smysl, vypravěč míchá dějové linky jak se mu zachce ( asi podle zrovna nalitého panáku), je to nuda k posrání, postavy jsou nesympatické a jediné, na co se tady dalo dívat byly kozy Pavly Gajdošíkové. Přál jsem si konec jak už dlouho ne. Já jsem větší sračku letos ještě neviděl. 1 Hvězda z milosti. (03.05.2023)

[vzpomínky na LFŠ] Chvályhodný pokus zkusit tady něco, co tu nemá skoro žádnou tradici a o co se tu doposud pokoušel na nějaké úrovni akorát Roman Vojkůvka, od jehož posledního filmu je to bohužel již více než deset let. Je to více proof-of-concept než plnohodnotný film a nejvíc mě na něm zaujalo, jak se z pro mě nepochopitelnýho důvodu vyhýbá lokálnímu zasazení jakkoli očividně vychází z tradice hixplotací a české prostředí pro takový žánr má rozhodně mnoho zajímavých kulis. (03.08.2022)

Super nečekaný koncept a styl vyprávění, nad kterým si divák může krásně lámat hlavu a ještě ke všemu mu to ve finále dá smysl! Má to hlavu a patu a je tu poznat režisérský talent. Na herectví Štěpána Kozuba sice teprve začínám přicházet, ale do role utlačovaného psychopata se stoprocentně hodí. Emil Křižka je asi jediný český režisér, jehož budoucí tvorbu budu nadále sledovat.  Hraně zlomu tudíž ráda pro motivaci přilepším. (08.02.2022)

Film evokuje jedinou otázku: proč si chtěl Emil Křižka natočit horor? Protože při nejlepším smířlivém smýšlení je to jediný žánr, kam bych tuhle ptákovinu mohl zařadit. Asi si Kozub potřeboval vylepšit rozpočet v covidových letech. Co je labilního na postavě Pavly Gajdošíkové? Petr Panzenberger je podle mě nadabovaný hlubším a mužnějším hlasem. Zatímco příběh ve vile mi dával smysl a šlo s ním něco ukuchtit, nesmysl na statku nepatří do kinematografie. Kluci z party okolo Míru, sorry jako. (19.08.2023)

No uf, docela jsem se toho bál. Naštěstí však pan Křižka přestal od Ruchothu tolik astrálně cestovat, ubral z 21 gramů tak na gram a ufrgáloval milou, vizuálně podmanivou, s láskou vypiplanou, intenzivní a tentokráte i sysluplnou předehru k něčemu, co bych já místo Hrana zlomu nazval spíše Valašský masakr motorovým Kozubem. Spektákl, kde jebe úplně všem včetně dětí, a na naše lůzry a hnoje rozhodně těžký nadstandard, kterému by velmi slušela místo digitálu sedmdesátková analogová patina. Nadstandard, po němž dost pochybujete o tom, že na pohled plaché ňuníny Štěpána a Emila máma v dětství špatně nepíchala nebo že v životě neprožili nějaké to romantické vzplanutí k drobnému hospodářskému zvířectvu, ač to oba vehementně popírají. Dobře již víme, že Kozub je naprosto famózní jistota, která by učinila sledovatelným třeba i tříhodinové drama o kynutí těsta. Tady se ovšem k němu navíc podařilo osadit více než důstojnou kundantku, na kterou jsem čuměl s otevřenou hubou, a to nejen díky jejím markantním talentům. To, co se Pavle odehrálo v xichtě při scéně v nemocnici, byla absolutní první liga, která mě dokonce přinutila i odtrhnout zrak od jejího těžiště. Takže přestaňte projednou být nevkusní kokoti a lozit do kina na slaboduché pičoviny s Langmajerem, a vyzkoušejte místo toho něco mnohem hodnotnějšího a na zdejší kinematografbliji neotřelého, ať si to vydělá na dvojku. Taková Hrana zlomu – Návrat hrany, kde to Kozub dotáhne na Ledrfejse, by mohla být totální pecka. (07.10.2021)