Režie:
Veronika LiškováScénář:
Veronika LiškováKamera:
Vojtěch VančuraHudba:
Jonatán PastirčákObsahy(1)
Mladá antropoložka Zdenka se se svým manželem a třemi syny přestěhuje na Špicberky v Norsku, aby pozorovala, jak se mění život v polárních oblastech. Získala prestižní dvouletý grant na rozsáhlý vědecký výzkum o dopadu globalizace na obyvatelstvo v nejsevernějším městě světa, Longyearbyenu. Poté, co se Zdenka zamiluje do svého nového domova, zjistí, že v Arktidě mizí daleko víc než jen ledovce a permafrost. Prostřednictvím rozhovorů s obyvateli si začíná uvědomovat, jak heterogenní malá místní komunita vlastně je, a postupně odhaluje napětí, které se skrývá pod povrchem. Zdenka se zároveň snaží přijít na to, do jaké míry se může zapojit do místní komunity, kterou původně zamýšlela jen pozorovat. (Cinémotif Films)
(více)Videa (1)
Recenze (27)
Pokud neděláte dokument pro fanoušky (Marley) nebo s lyrickým vyzněním (Bábušky z Černobylu), je přijetí publikem dost nejisté. Spoustu lidí totiž stále přistupuje k dokumentům jen jako k balíčku informací, díky kterému pak budou moct nakráčet do diskuze s jasně vyhraněným názorem (buď jsou pro, anebo proti osídlení Špicberků; buď hrdince fandí, anebo jí zesměšňují; nic mezi tím). __________ Já osobně bych režisérce Liškové určitě nezazlíval, že tu své (nejednoznačné) hrdince umožnila se naplno vyjádřit - slovně i emočně. O emoce a o vztah ke Špicberkům tu přece šlo v první řadě! Navíc se ani nejednalo o žádnou tendenčnost: diváci mohli několikrát slyšet i zcela opačný postoj, než ten, co zastává hrdinka filmu... Stojí tedy ten film za zkoušku? Záleží, jestli jste schopni o filmu (či dokonce po filmu) aspoň chvíli nepředpojatě popřemýšlet... ()
Tento snímok síce zaujímavo zobrazuje život v najsevernejšom meste na svete a aj úskalia, ktoré k tomu prislúchajú, ale natočené to nebolo pútavo a ani s nejakým výraznejším presahom. Okrem ozaj pútavých prírodných obrazov ma tu nič tak nenadchlo a skôr si kladiem otázku, kto by dobrovoľne šiel na tak nehostinné miesto, tobôž to spraví vlastným deťom. Každopádne fanúšika si to určite nájde a možno sa nad tým aj zamyslí. Mňa to nebavilo. 55 % ()
Viděl jsem na Jednom světě. Přiznám se hned zkraje, že mi to koncepčně vůbec nezapadalo mezi ostatní dokumenty o lidských právech. Být nějakým Ukrajincem, Severním Korejcem, Íránkou/whatever a pozorovat to, co tu častokrát paní Zdenka řeší, tak bych nejspíš nezřídka zakroutil hlavou. Zajímavé mi přišly Zdenčiny rozhovory, vedené v angličtině, potažmo vždy když Zdenka přešla do angličtiny, byl mi její projev daleko sympatičtější. Ty filozofické toky a verše v češtině - to mi sem prostě vůbec nesedělo. Vím, může být můj problém. Beru. Stejně to uvedu. Za mě nadbytečné zrovna tak jako ty rodinné chvilky. Názor: "Proč bych nemohla vychovat své děti tam, kde chci? Proč se takto v bezpečí můžu cítit jenom doma?" Tohle vážně? Byl by to zajisté krásný svět, kdybych mohl vychovat svoje děti tam, kde si zrovna zamanu, ale to přeci není nárok. This is the world we live in. Zase, fňukat nad tímto, v porovnání s tím bezprávím co jsem viděl v jiných dokumentech na Jednom světě, prostě ... ne, fakt ne. Třebas srovnávám nesrovnatelné, ale tenhle dojem si z toho prostě odnáším. Sympatičtí mi byli především ti, s kterými byly rozhovory dělány. Toho týpka z Etiopie mi bylo upřímně líto, ale fakt ta scéna s těma slzama? Nebylo to trochu overreacted? Já nevím, jestli k němu zrovna měla tak blíž, nebo nějaká chvilková emoční nebo jiná labilita, ale tahle scéna na mě působila nejvíc strojeně z celého dokumentu. Doufám, že se aspoň v tomhle pletu, nicméně za zbytkem si stojím. Autorka dokumentu je sympatická, Danielův svět byl fajn. #Nooffense ()
Hezký, drsný dokument uvádějící věci na Špicberkách na pravou míru. Žití na Špicberkách není tak bezstarostné a snadné, jak se zpočátku mohlo zdát, někteří lidé nejsou natolik lidští a celková krajina obemyká dění do uzavřené, neupřímné sféry. Dokument je ovšem také o hlubokém zklamání, které raní. Výprava byla skvělá, rovněž kamera a samotná problematika. Musím i pochválit závěrečný titulek, který mě až zamrazil. Se studentskou porotou jsme zařadili tento dokument mezi top dva kandidáty na výhru. Vyhodnocení: Po projekci jsme se šli s klukama zeptat paní Zdeňky na pár otázek, které nás zajímaly a nezbyl na ně čas v diskuzi. Paní Zdeňka byla strašně milá a ráda nám na otázky zodpověděla, čehož si velmi vážím. Je to dobrý člověk a přeju jí, ať se jí i její rodině daří! ()
Úvodní desetiminutovku nadšení záhy střídá fňukání představitelky, které nabírá na intenzitě až do samotného závěru. Některé rozhovory jsou zajímavé, ale neustálé nářky jsou téměř k nevydržení. Naprosto nerozumím tomu, kde hlavní představitelka přišla na myšlenku, že by měl každý automaticky mít právo žít, kde se mu zachce. 10 % ()
Galerie (9)
Photo © Cinémotif Films
Reklama