Návštěvníci

Hezký, drsný dokument uvádějící věci na Špicberkách na pravou míru. Žití na Špicberkách není tak bezstarostné a snadné, jak se zpočátku mohlo zdát, někteří lidé nejsou natolik lidští a celková krajina obemyká dění do uzavřené, neupřímné sféry. Dokument je ovšem také o hlubokém zklamání, které raní. Výprava byla skvělá, rovněž kamera a samotná problematika. Musím i pochválit závěrečný titulek, který mě až zamrazil. Se studentskou porotou jsme zařadili tento dokument mezi top dva kandidáty na výhru. Vyhodnocení: Po projekci jsme se šli s klukama zeptat paní Zdeňky na pár otázek, které nás zajímaly a nezbyl na ně čas v diskuzi. Paní Zdeňka byla strašně milá a ráda nám na otázky zodpověděla, čehož si velmi vážím. Je to dobrý člověk a přeju jí, ať se jí i její rodině daří! (13.11.2022)

Pokud neděláte dokument pro fanoušky (Marley) nebo s lyrickým vyzněním (Bábušky z Černobylu), je přijetí publikem dost nejisté. Spoustu lidí totiž stále přistupuje k dokumentům jen jako k balíčku informací, díky kterému pak budou moct nakráčet do diskuze s jasně vyhraněným názorem (buď jsou pro, anebo proti osídlení Špicberků; buď hrdince fandí, anebo jí zesměšňují; nic mezi tím). __________ Já osobně bych režisérce Liškové určitě nezazlíval, že tu své (nejednoznačné) hrdince umožnila se naplno vyjádřit - slovně i emočně. O emoce a o vztah ke Špicberkům tu přece šlo v první řadě! Navíc se ani nejednalo o žádnou tendenčnost: diváci mohli několikrát slyšet i zcela opačný postoj, než ten, co zastává hrdinka filmu... Stojí tedy ten film za zkoušku? Záleží, jestli jste schopni o filmu (či dokonce po filmu) aspoň chvíli nepředpojatě popřemýšlet... (08.05.2024)

Tento snímok síce zaujímavo zobrazuje život v najsevernejšom meste na svete a aj úskalia, ktoré k tomu prislúchajú, ale natočené to nebolo pútavo a ani s nejakým výraznejším presahom. Okrem ozaj pútavých prírodných obrazov ma tu nič tak nenadchlo a skôr si kladiem otázku, kto by dobrovoľne šiel na tak nehostinné miesto, tobôž to spraví vlastným deťom. Každopádne fanúšika si to určite nájde a možno sa nad tým aj zamyslí. Mňa to nebavilo. 55 % (26.02.2024)

Norská vláda se vrací k staré osvojovací politice: kdo chce v té které zemi trvale žít a požívat všech občanských lidských práv, která zaručuje její ústava, musí o ní něco vědět a kromě toho ovládat její státní jazyk. Špicberky jsou z tohoto hlediska přechodné stádium, protože pojem stálosti je pro tamější sešlost obtížně použitelný. Z druhé strany je to nesporně norské území. Zůstává otázkou, proč mezi dotazovanými nebyl alespoň jeden ruský obyvatel Špicberků; chápu, že odpověď na tuto otázku je nesnadná. Dokument je velmi dobře natočen, ale postrádá obecnější závěry. Spíš ho cítím jako časosběrnou novinářskou reportáž. (16.02.2024)

Všude je to stejné. Ani Norům se 100 let staré smlouvy nehodí. Špicberky sice na první pohled vypadají jako ideální působiště pro sociální antropoložku, ale film zdejší problémy jen lehce nahodil a hodně zjednodušil. Longyearbyen je opravdu místo jako z jiné planety, takže film za vidění určitě stojí. Jenže nejsilnější národnostní menšinu tu tvoří Rusové, o kterých v dokumentu nepadla ani zmínka. Takže opět politika, jen z druhé strany. Tak ať si filmaři nenamlouvají, že jsou lepší. (18.02.2024)