Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sedmnáctiletá Bára (A. Kameníková) je odbojná, dychtivá a svobodomyslná dívka. Raději čte, než peče. Navíc přitahuje zájem mužů. Rodiče (L. Žáčková, V. Javorský) už ji nezvládají, a tak se hledá ženich, který by si ji vzal i bez věna. Nejlepší partií je o patnáct let starší úředník pod penzí Josef Němec (J. Hájek). Mladičká nespoutaná dívka mu uhranula. Josef nenaslouchá ani varování přítele. Bára se sňatku brání, ale proti vůli rodičů nemá šanci. Dvě protichůdné povahy vykračují do společného života. Píše se rok 1837… (Česká televize)

(více)

Recenze (79)

zdeny99 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Čekal jsem feministicky laděný film. Ostatně 19. století a život Boženy Němcové k tomu vybízí. Ovšem v kontextu celého prvního dílu je to doslova filmová příručka pro feministky, kterou si bude immervére furt a všude pouštět a neustále o ní tlachat. Ten, kdo psal tento scénář jim šel doslova na ruku. Především scény, kdy Josef Němec jde žádat o ruku Boženu, tedy sedmnáctiletou Báru, a její rodiče mu vykládají, že bude vařit, starat se o domácnost a prej čte jen po práci. Nakonec Němce spíše zaujala tou četbou a hrou na klavír než upečenými buchtami. Vylitím oleje do ohně musela být ovšem pro feministky scéna, kdy Němec poznal, že Božena nechce děti. Sice mu řekla, že chce, ale později. Dialog o tom, že on jí bude určovat, kdy mu porodí dítě a ptá se jí, zda zná povinnosti manželky, jsou přímo psány pro feministky, aby si mohli brát muže do huby. Bohužel už u toho není dopsáno, že takhle to zřejmě bylo před necelými 200 lety. Rozhodně z pohledu doby mi tam stejně nesedí to, když Božena odpovídala Němcovi na otázku, proč psát česky, když češtinou mluví jen čeledíni a služky, a ty i stejně neumí číst a psát.... Tou dobou už byla dávno zavedena povinná školní docházka, takže jak bysme měli tomuto feministickému paskvilu věřit. Na celém tomto díle anebo spíše prvním díle oceňuji pouze dobové kostýmy, reálně se tvářící kulisy, překrásné exteriéry a dokonalou kameru. S Geislerovou bude třeba líp, ale ani ona příšerně napsaný scénář nezachrání. [114. hodnocení, 4. komentář, 64%] ()

Aquila 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Neočekávaně se u nás po dlouhé době povedl historický seriál, kde funguje příběh, dobře zahrané hlavní postavy (Kameníková a Hájek) i dramaturgie. Na Českou televizi až překvapivé po pimprlových dílech jako Mattoni a podobně. Zatím to vypadá na důstojnou poctu jedné z českých velikánek. ()

Reklama

LachtanShows 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Neměl jsem od téhle minisérie žádná přehnaná očekávaní, jelikož jsem dost navyklý z Marie Terezie a jiných krátkoseriálů od ČT, že jsou ve finále celkem zklamáním. Božena naštěstí ale vypadá o dost jinak a už svým prvním dílem mě mile překvapuje. A to hlavně v podobě Anny Kameníkové, které to s černými vlasy dokonce i sluší. ()

Eleanor05 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Seriál o životě Boženy Němcové tak trochu napsaný jako fanfiction Mary Sue = trochu moc vztahů, milostných eskapád a utrpení hlavní hrdinky a trochu málo o jejím talentu a psaní. Hloubka postav tam taky moc není, ale u současného českého seriálu, od kterého už nikdo nic neočekává, lze ocenit třeba jen to, že pilotní epizoda nebyla hloupá, směšná ani trapná. Pěkná výprava, hezké kostýmy, dobové chování, nevšimla jsem si žádných do očí bijících historických nepřesností, ale trochu pomalé, a jak už jsem psala výše, dost "červenoknihovní". 2,5*. ()

fabecc1222 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Zatím klasický životopis, kterých se u nás v poslední době vyrojilo mraky. Nikde se nezajde víc do hloubky, do popředí se tak dostávají hlavně vztahy mezi postavami a až moc to má tendence sklouzávat k dobové vztahovce. Hlavní postava zatím nepříliš sympatická, a divák si tak nachází vztah spíše skrze známé jméno, než působivý charakter. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (1)

  • Ve scéně, kdy jsou Barbora (Aňa Geislerová) a Josef (Jan Hájek) oddáváni, pronáší kněz slova: „Hunc vestrum consensum,“ která následují bezprostředně po slibu. Tato modlitba je však obsažena až v liturgii svatby po II. vatikánském koncilu, tedy až po roce 1970. V tehdejším ritu bezprostředně po slibu následovala slova „Quod Deus coniúngit, homo non séparet“, další slova byla pronášena v národním jazyce. (Thanoris)

Reklama

Reklama