Johanka z Arku

Hodnocení tohoto filmu místy více vypovídají o svých autorech než o tématu, ke kterému se vztahují. Mluvit o historickém filmu znamená vědět alespoň něco o době, tématu a postavě či postavách, které jsou předmětem jeho obsahu. Bessonova vůle držet jednotu reality i tradice a jejího francouzského osvojení je pozoruhodná. Mila (Milla) Jovovich, toto slovanské ztvárnění mýtické francouzské národní hrdinky srovnatelné snad jen se stejně legendárním Vercingetorixem, odvádí vynikající herecký výkon přesně odpovídající exaltovanosti středověkého mysticismu (odkazuji na MARTINA LUTHERA a Finniesovy srovnatelné stavy během jeho tápání a bloudění). Že to budí dojem buď přibližování, nebo i přesahování mezí normální psychiky, je zřejmé. Méně zřejmé je se tomu divit, případně to zpochybňovat nebo dokonce podle toho usuzovat na kvalitu hereckého výkonu. V této rovině Bessonovy interpretace je pochopitelné i "černobílé" vidění anglických okupantů (srovnejme to s naším vztahem k Němcům). Za zvlášť zdařilé považuji psychologické scény prvních projevů Janiny-Johančiny rodící se "svatosti", jejích pověstných rozhovorů s "hlasy" podobně jako krajinné záběry kamery. Nepřerývaný, slabiny i stíny neskrývající obraz Johančiny osobnosti i zbabělost, projevená při jejím zajetí a následném křivém obvinění z kacířství, čarodějnictví ve stylu prvních KLADIV NA ČARODĚJNICE, politický proces se stejným zneužitím práva jako nedlouho předtím v Husově případě jsou jen epilogem jejího krátkého, zralého ženství se nedočkavšího života (úplná Johančina rehabilitace proběhla v katolické církvi podle dostupných informací relativně nedávno; jisté je, že z někdejší kacířky se stala v katolické věrouce dneška mučednice a Vatikánem svatořečená světice). Díla, která vyžadují delší zamyšlení, jsou jako plody, které nepřinesou výnos bez náležité péče. Užitek je oboustranný: divák je obohacen nejen myšlenkově, ale i citově, dílo se šíří tam, kde by mohlo - a mělo - být. Čas prověří nejlépe, nakolik se jedná o nadčasový počin nebo naopak dočasný úspěch, jehož případné slabiny budou více patrny našim potomkům než divákům naší současnosti. (01.03.2008)

Johanka z Arku - dobrý námět na zpracování filmu, kterého se chopila Francouzská produkce, která si povolala Milu Jovovich a další hvězdy, aby předvedli, co v sobě mají. Bohužel musím konstatovat, že to nejhorší na celým snímku je délka. 160 minut je hrozně moc. Pak tam bylo hodně hluchých míst a já jsem měl chuť to několikrát během filmu ukončit. Tohle by se prostě nemělo stávat. Jinak vizuální a hudební stránka je solidní. Herci taky fajn, jen to zpracování nic moc. Jsem trochu zklamaný. (11.09.2009)

Besson a Milla boli lepší v Piatom elemente, teda Milla to ťahala v pred aj tu, nikdy som ju nepovažoval za dobrú herečku, ale tu ma presvedčila viac ako Bessonová réžia. Prišlo mi to podané nejaké vlažne, bez emócii a tento príbeh mal určite naviac. Na druhu stranu bolo to pekne akčné, výprava, kostýmy, to všetko stojí za to, ale stačí to iba lepší priemer. 65% - 3* (07.04.2017)

„Čubka bláznivá. Neví ani že to má čelem vzad.“ Vôbec by som sa nečudoval, ak by to niektorí mali za najobľúbenejší film Luca Bessona. Je to dlhé, ale nie samoúčelne. Bojové scény sú veľkolepé a drsné, ale nie je to bitúnok á la Statočné srdce. Milla Jovovich je parádne vyšinutá, ale parádni sú i ostatní. Vlastne ani neviem, či ma viac bavil Malkovich, Dustin Hoffman, Dunaway, Tchéky Karyo či Vincent Cassel, u ktorého treba oceniť presvedčivú prácu s remdikmi. Živelné, divoké a skvelé. (20.10.2019)

Ubohá křeč Luca Bessona, který po několika skvělých filmech dopřál svým filmařským schopnostem dovolenou. Akce nemá švih ani nápad, dialogy jsou nezajímavé a zdlouhavé, a když do toho Besson navíc občas přisype pár videoklipových prvků je se všemi nadějemi na vznik dobrého historického dramatu konec. Navíc Milla Jovovich hraje špatně jak Simona Chytrová. (26.05.2003)