Johanka z Arku

Bohužel z původně 240 metrového filmu jsem viděl jen asi minutovou ukázku, ale i přesto mě okouzlila "mohutnost" scén a i díky Méliésovu reklamnímu sloganu "Velké představení s dvanácti obrazy. Přibližně pět set nádherně kostýmovaných osob na scéně..." bych měl chuť vidět tenhle filmeček celý. I přesto, že oněch pět set herců bylo notně nadsazených a ve skutečnosti jich vystupovalo něco kolem padesáti. (10.07.2006)

Farebný film z 19 storočia ? Ano, sám som bol prekvapený. Po zhliadnutí filmu http://www.youtube.com/watch?v=ukuK1z7iO7Y musím konštatovať, že kolorovanie bol veľký omyl. Všetky neduhy, ktoré by čierno-biely formát skryl, farba nemilosrdne odhalila ( napr. oheň ). Takisto sa mi nepáčilo dobývanie hradu, celý záber bol odfláknutý. Naproti tomu, Johankina revolučnosť a filmová výprava boli na úrovni. (30.10.2009)

Johanka z Arku patří mezi přelomové filmové události. Kouzelník Georges Méliès posunul filmovou tvorbu na další, a vyšší úroveň, již podruhé (poprvé to byla jeho Popelka) překonal obvykle používanou metráž, vsadil na ucelený příběh a v zájmu zvýšení atraktivity vykouzlil filmové triky a kolorované obrázky. Johanka z Arku (hraje ji Jeanne Calvière) byla ambiciózním projektem neúnavného kouzelníka, Georges Méliès vsadil na národní hrdinku (pár let nato byla samotným Svatým stolcem kanonizována) své Francie, znásobil lidskou masu a vše obdařil maticí heroizovaného patosu s živými krůpějemi odlehčení. Jednoznačnou předností filmu je jeho stylová výtvarná podoba kulis a prostředí, malířem byl Charles Claudel podle návrhů samotného Mélièse. Legenda o Johance z Arku v kolorovaném muškátu v běhu je rozkošnou symbiózou starého s novým. Georges Méliès slavil zasloužené ovace! (29.12.2020)

Hvězda navíc za perfektní komediální číslo s dobýváním hradu. Útočníci nejprve spořádaně vejdou brankou, pak si ale uvědomí, že tento postup je nedůstojný statečných hochů a málo akční pro oko divákovo, vrátí se toutéž brankou ven a rozsekají plot na třísky. Také způsob zdolání hradního příkopu nepostrádá půvabu. Zcela podle Havlíčkova epigramu (není nad původnost každý po ní touží lidi choděj přes most to já půjdu louží) dobyvatelé nejdřív do příkopu skočí po hlavě, pak dají žebříky k hradbám a až nakonec dávají žebřík na stranu, ze které skákali. (01.11.2012)

Vím, je to asi moje ostuda, ale já moc nechápal o co tam jde a co to má společnýho s Johankou z Arku (až na ten konec, samozřejmě). Nicméně i tak dám pět, protože to vypadalo famózně. Nádherná kolorace a k tomu nově dodaná strhující hudba dělají z tohoto snímku z konce 19. století opravdu krásný zážitek. (23.01.2010)