Vládcové nebes

Přesto, že se nepovažuju za velkého fandu těchto seriálů, jsem si to přece jen pustil. Po Bratrstvu a Pacificu to byla tak nějak povinnost. Děj se zaměřuje na posádky amerických bombardérů, které za 2. světové války startovaly z Anglie. Je nám představeno pár hlavních postav, ke kterým si poměrně snadno vytvoříme pouto. Ani tito piloti to za války neměli jednoduché a každý let mohl být jejich poslední. Hodně mě to baví. Další zásah pro Apple TV. Nakonec se osudy našich postav uzavřou a my vidíme konec války. Ke konci je to celkem síla... "Vsadím se o dva dolary." (17.03.2024)

Seriálová kanonáda roku 2024 pokračuje a tentokrát přihazuje ruku k dílu Apple s dost možná nejlepší záležitostí z druhé světové, kterou letos uvidíme, pač nejspíš ani žádná jiná konkurence nebude. Zóna nezájmu samozřejmě jen pokukuje z poza okna a tiše závidí. Seriál se zaměřuje na letce 100. bombardovací letky a myslím, že nic filmově bližšího letectvu jsem zatím neviděl, ta hrůza pilotů a co vše musí podstoupit je až hmatatelná a žral jsem celý seriál bez mrknutí oka. Z postav nejvíce zaujme Austin Butler,Callum Turner a Nate Mann-Rosenthaal byl fakt neskutečnéj borec, který měl andělská křídla na zádech. V menší roli potěšil i Barry Keoghan, ale trochu mě na seriálu štvalo, že se tu střídalo hromada postav díl od dílu a nešlo si pořádně vytvořit vztah, ale vzhledem k tomu na jaké sebevražedné mise byli vysíláni to nemůžu příliš vytýkat.  Nejlepší díly jsou bez debat číslo 3 a 5 což byly nejakčnější pasáže a byl to slušnéj Battlefield ve vzduchu, kde občas Fukunaga překvapil i příjemným Gore a závěr je správně dojemný. Líbilo se mi ,že zde došlo i na koncentrační tábory a taková vzpoura ve finále je slušná atmosférická perla. Za mne úžasná záležitost, která druhou světovou přibližuje trochu z jiného úhlu, ale dělá to poctivě a se srdcem. Fukunaga se tedy tématu zhostil z grácií a rozhodně si může připsat úspěch. Na plný počet nechybí mnoho. 85% (15.03.2024)

Třetí seriál do party producentů Toma Hanksa a Stevene Spielberga si v rámci 2. světové války vzal na paškál americké letectvo. A ne, nechci srovnávat s Bratrstvem neohrožených a doufám, že to ani nevyzní. Vládcové nebes jsou jiné prostředí, jiní lidé, jiná natáčecí doba a je to prostě zatraceně znát. Zatímco dole to bylo největší zvěrstvo, nahoře v letadlech lítala spíše dvorní honorace. Kluci jsou tu typickým příkladem rozjíveného Amíka 40. let. Hrdiny, který svůj příběh nejen žije, ale i si ho užívá, trošičku krytí tím, že jsou v oblacích…a ne na zemi. Jakmile se totiž děj rozjede na zemi, příběh rázem dostává poměrně jiný, ale o to zajímavější spád. V devíti dílech tu je ale podle mě zatraceně málo ikonických scén z prostředí válečné vřavy. Leč některé momenty ve vzduchu pravděpodobně nezapomenu. Jen jich je tu, logicky, docela dost a mnohdy se dost opakují, což je asi jediný kámen úrazu, který seriálu ubírá jednu hvězdičku. A tak z něj je ve výsledku hodně solidní kousek, ale ne to nejlepší v oboru. I tak ale buďme za podobný zfilmovaný příběh rádi. (26.03.2024)

Seriál sleduje dva roky “krvavé stovky” během druhé světové války. Díky povinné diverzitě (stá bombardovací byla moc bílá) se to ke konci zvrhne v přehlídku “červených ocásků” a děje se prolnou. Díky tomu (i když děj se primárně bere jako vyprávění historické postavy) se míchá dohromady hromada reálných postav a skáče se mezi několika liniemi vyprávění (viz mé komentáře ke každé z epizod), tak aby byl děj co nejvíce různorodý. I tak má tendenci sklouznout k divné užvaněné nudě a asi největším zklamáním je odfláknuté vykreslení postav (na to, že budete vše prožívat jako s BoB zapomeňte). (25.03.2024)

Bylo opravdu bláhové si myslet, že ještě někdo natočí takový klenot, jako Bratstvo nehrožených, zvláště, když vezmeme v úvahu, že natočit film o paragánech, pohybující se valnou část mise na zemi, neni tak technicky náročné, jako natáčet o letcích, takže bylo asi dopředu jasné, i vzhledem k časovému odstupu od konce války, že mnoho scén bude komplet digitálních, a vesměs to ani nijak nevadí, některé scény jsou fajnově odfiltrovány tak, že působí skoro jako dobové dokumenty. Jen škoda, že tomu pak chybí nějaké to větší emoční srdíčko skrze postavy, protože když máte prostě tlupu borců v kuklách, tak ty rozeznávající schopnosti se prostě zmenšují. Ale produkční skupina okolo Spielberga pořád ví, jak na to, a pořád dokáže správně vytáhnout ty nejdůležitiější momenty do úplného kvalitativního maxima. Tak co za dalších deset let? Tankisté? Ponorky? (18.03.2024)