Ratu Ilmu Hitam

Tohle asi nemá cenu nějak víc komentovat. Jen bych opakoval to co je tady v jiných komentářích. Jen dodám, že o filmu jsem věděl úplný minimum a možná proto mě tak překvapil a ve výsledku tak převládají veskrze pozitivní pocity. Napínavá a atmosferická podívaná u které( je alespoň pro mě ) vadou na kráse ta digitální havěť. (17.06.2020)

Vlastně je to remake nějakýho "asia-black-magic-braku" z roku 1981, který jsem ani já (!!!) neviděl (ale napravím to...). Fotky z původní verze příjdou se závěrečnými titulky. Ale to není moc důležité. Důležité je to, že jsem z toho byl úplně přikovanej od začátku do konce. Na film jsem se hrozně těšil a radši ho chvíli odkládal, než na něj koukat v ne úplně top chvíli. A fakt jsem si ho užil! Pecka!! Je to vlastně tak, aspoň já to tak vidím, že jeden z režisérů, který na točil atmosférický asijský peklo Rumah Dara/Macabre, vzal podobný herce, nahnal je do stejnýho baráku, ve kterým se odehrávalo Macabre, a začal je tam postupně kydlit, jen tentokrát ne pomatenou sadistickou familií, ale černou asijsou magií o nic méně sadističtější. Feeling, kamera, vizual a hlavně zvukový a "hudební" podkres, který celou stopáž filmu jako by stále mírně graduje, s varovnými sirénami v pozadí, připravuje diváka na peklo, které příjde v závěru filmu. Dost mi to připomínalo remake Evil Dead (který zbožňuju), akorát po Asijsku. Brutální, zvrácené a nechutné, nikdo není ušetřen, ani děti (klasika už u asiatů...). Spolu s 80.kovou WTF zvráceností Red Spells Spells Red (1981) nejlepší black magic asia horor ... (08.05.2020)

Indonéská tvorba jde mimo mě, tady jsem šel do neznáma a nechal se zlákat hodnocením a musím říct, že rozhodně nelituju. Z původních obav ohledně "neherectví" tamních herců zbyl jenom dobrý pocit, protože všichni svoje role zahráli až nečekaně dobře, práce s kamerou skvělá a hudební doprovod tady sedl jak prdel na hrnec. Budování atmosféry po celý film se dařilo výborně a zvrat v závěrečné třetině, který zamíchal kartama, film posunul o krok dál. Koncept černé magie tady dlouho nebyl a některé scény byly dost nechutné a často nevídané, i když otrlejší divák je na ně zvyklý a vyloženě nic nového nezažije. Režisér nešetřil ani děti (obrovský plus!!), červi, brouci, stonožky a hektolitry krve tady tekly ze všech otvorů proudem a popravdě si nepamatuju za poslední dobu film, který by byl na nechutné gore právě tak výživný jako tenhle. Přidejte k tomu nepolevující tempo od 30. minuty a je zaděláno na úspěch. Pro mě je to slušná čtyřka, protože tohle jsem od Indonésie rozhodně nečekal a ta si tak připisuje obrovské plusové body, protože tak solidně zkombinovat žánry se nepovede pokaždé. (18.04.2020)

Dej aj jeho vyústenie je dosť riedky. Pritom často filmovo i žánrovo recyklovaný. Konkrétne ide o návrat dospelých (a ich potomkov) do miest traumatizujúceho detstva a vysporiadanie si nedoriešených záležitostí. Tentoraz cez horor. Drobné lesklé chrobáčiky, pripomínajúce mini kovové guľôčky ukrutnou rýchlosťou zaliezajúce do hrdla a spôsobujúce krvácanie očí úst a žíl sú mega. Rovnako tak kadejaké húsenice a stonožky ktorými sa nedobrovoľne či očarovane kŕmia hrdinovia a následne sa im vlnia pod kožou. Zvyšok tvorí všedný hororový štandard, snažiaci sa obohatiť tému čiernou mágiou a nejakými tými náhlymi odhaleniami temnej minulosti. Ale to tu už predsa toľkokrát bolo. Napriek tomu udeľujem Indonézanom za exotický príspevok do žánru silné tri (šestky). (10.06.2020)

Podle traileru jsem čekal velkou porci krve, gore, hnusu a brouků a stonožek vylézajících z různých tělních otvorů, ale kromě toho (možná v o trochu menší než očekávané míře) jsem kupodivu k vlastnímu překvapení dostal i relativně obstojné civilní herecké výkony a překvapivě pevnou režijní ruku, díky čemuž většina filmu bezproblémově funguje jako seriózní horor. Nebudu tvrdit, že to funguje po 100 % stopáže, ale po dejme tomu 98 % ano. Závěrečná třetina je intenzivní hororové peklíčko a těším se, až si ji ve kvalitnější kopii pustím znova. (03.05.2020)