Ripley

Okej, okej Andrew Scott. Prvý raz som ho zaregistrovala v role Moriartyho v seriáli Sherlock, a vtedy som si v mysli povedala waw. Waw efekt u mňa po mnohých filmoch a seriáloch zase iba potvrdil. Veľmi dobrá čiernobiela voľba, pri ktorej, napriek tomu, že je vizuálne výborná, pociťujete pri záberoch na krásne prostredie Talianska, jedla, izieb... istú iritáciu, pretože nie sú vo farbe. Teda aspoň ja. A myslím si, že práve o to išlo. Ak nie, tak k tomu tvorcovia prišli ako slepé kura k zrnu. (07.04.2024)

Nepříjemná podívaná, v dobrém slova smyslu. Pryč jsou sluncem zalité italské reálie, černobílý artsy přístup tomu dodává úplně jinou hloubku. Příběhově je Ripley poskládaný podobně jako Netflixovské You, jen si Steven Zaillian občas dává hodně na čas. Sommerso a V Lucio epizody, které si zaslouží snad všechny televizní ceny. (05.04.2024)

Freddie Miles: „Jeho Rolexky. Jeho oblečenie. Jeho Ferragamos. Čo ešte máš, Tom? Jeho peniaze? Jeho Picassa?“ Dlho ma filmové dielo nenadchlo tak, ako tento Ripley. Starú verziu s Mattom Damonom si pamätám len pocitovo, môj ďalší krok bude, že si „Talentovaného pána Ripleyho“ zopakujem. Atmosféra 60-tych rokov je dokonalá. Film je natočený tak, až sa pristihnete, že ste jeho súčasťou. Upútajú vás viaceré podporné prvky – mačka, ktoré neustále sleduje Ripleyho pohľadom, vŕzgajúci starý výťah, ťažký sklenený popolník a novinové stánky, ktoré dotvárajú  atmosféru Talianska. Vyniká práca kameramana (Robert Elswit si zaslúži Oscara!). Zmysel pre nasvietenie je geniálny – snímok je čierno-biely, aj keď nie celkom. Čierna je hlboká a biela na plátne žiari a odráža sa od povrchov. A veľa, veľa odtieňov sivej. V mnohých scénach svietia stolné lampy, dodávajú scénam atmosféru renesančného šerosvitu. Spojitosť s Caravaggiom, z ktorej mrazí. Výsledný pocit bol, že sa pozeráte na výtvarné dielo. Andrew Scott je bravúrny, často kontroluje svoj výzor v zrkadle, s výrazom spokojného psychopata, ktorý má svoju šachovú partiu dopredu premyslenú. Tom Ripley (pozerajúc na svoj obraz v zrkadle): „Áno. Presne tak. Dickie Greenleaf. Rád vás poznávam." Skvele načasované napätie, intrigy a psychológia postáv. (09.05.2024)

Po technické stránce vůbec možná to nejlepší, s čím NF na své streamovací platformě přišel. Jakože za celou svou historii! Steven Zaillian adaptaci slavného románu od Patricie Highsmith přetavil v audiovizuální opus, kde každý záběr budete hltat plnými doušky! Fakticky by většina stopáže šla přenést na malířské plátno, až o tak moc precizní práci s kamerou se jedná. Jinak jsem rád, že došlo k několika změnám oproti filmové verzi z roku 1999. Zejména konec se malinko odlišuje. Plus hlavní představitelé jsou čtyřicátníci. A mně to popravdě sedlo. Andrew Scott si tímto řekl o nějakou cenu. Tak dokonale pojmout Ripleyho, jeho vynalézavost, prolhanost, nedostatek základní lidské empatie...To si zasluhuje uznání! První část se malinko táhla, ale po scéně na lodi se příběh rozjel do šílených otáček. Jo, tady jsem si pošmákl. Luxus! Za mě dávám 8,5/10 (26.04.2024)

Po první části se dostavují nepříjemné pocity z očekávání věcí příštích…Vím už totiž z knih Patricie Highsmith a z pár filmových zpracování co Ripley je zač a co dokáže. Steven Zaillian svým černobílým a značně artovým sdělením, kde obraz je nosným sdělením hrdinova nitra a mnohé viděné střípky či náznaky vypovídají o pokřiveném charakteru hlavního hrdiny mnohé. Teď jen zvědavý jsem do jakého cíle se série bude ubírat… (05.04.2024)