Tommy

Jsem poněkud na rozpacích. 1) Jako film tato směska skvělých i méně skvělých pěveckých a tanečních čísel moc pohromadě nedrží. 2) Ovšem The Who hrají parádně a množství dobových hvězd také není k zahození. 3) Děj snadno neskousnu, i když si stokrát budu opakovat, že jde o společenskou satiru. 4) A ta paralela s Kristem... 5) See me, feel me. Touch me, heal me. (17.12.2015)

V roce 1969 vyšly v Evropě dvě pozoruhodné desky. Já jsem dával přednost "Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire)" od Kinks, ta však byla zastíněna a téměř vytlačena z obecné pozornosti tou druhou. Tommy byla navíc zfilmována divým mužem, Kenem Russellem. Deska spadá do doby prvních syntezátorových výzkumů kytaristy a moogisty Peta Townshenda a konce hudebních (a některých jiných) psychedelií. Film, který po šesti letech následoval si tenhle konec ještě o něco prodloužil. Ve srovnání s albem je přístupnější svojí divokostí, rozmanitostí a dalšími rusellovinami. Vrcholy desky ,„The Acid Queen“ a „Pinball Wizard“, zpívají ve filmu/opeře Tina Turner a Elton John, a v něm mají ještě větší grády. Sympatické na filmu je také, že v něm všichni herci také zpívají, jak Oliver Reed, tak i Jack Nicholson. Uráživý není ani děj, ani jeho symbolika - kříž s mikrofonem by mohla klidně převzít jistá organizace, a na rogalu přietěl bílovický farář Pavel Lazárek ke svým ovečkám. (09.09.2019)

Musel bych se na to znovu podívat, ale pamatuji si, že jsem to viděl, asi když mi bylo tak cca 10-11. Nemohl jsem kvůli tomu usnout a celej další den jsem na to musel myslet (podobně jako u Fanny a Alexandr, když mi bylo asi kolem osmi, tenkrát jsem u toho chtěl usnout a Twin peaks film - to mě bylo zas kolem dvanácti a celej další den sem film nemohl vykopat z palice....) Zatím 4* po dalším shlédnutí možná přehodnotím. Po shlédnutí musím konstatovat, že přidávám bepochyby hvězdu, protože se jedná o geniální muzikál (výborná hudba The Who) se skvělou myšlenkou tématiky idolů, model, mesiášů a kráčejícím stádem lidí za těmito jejich vzory. Skvělé obsazení a milovníci klasického rocku 70 let a la The Who, Clapton atd. si budou v průběhu sledování neustále klepat do rytmu. Jedna z nejlepších rockvoých oper + dobrá režisoréská práce + plus to obsazení = 95% (25.09.2008)

Bejvaly doby, kdy muzikál byl mým oblíbeným žánrem. To v mladším dětství, když jsem se prakticky na filmy mimo tvorbu pro děti vůbec nedíval, výjimku tvořily muzikály a hudební filmy. S každým přibývajícím rokem má záliba v tomto žánru stále více klesá a v současnosti redukuji svou relativní oblibu filmových muzikálů pouze na několik výjimek. Mnohem raději ve filmu uvítám třeba jednu pěknou písničku či hudební vložku, než aby se každou chvíli leccos podivného zpívalo. Tak, viděl jsem už pár filmů, kde se bez jediného klasického dialogu zpívalo od začátku do konce a většinou jsem s nimi neměl problém. Jenomže Tommy víc než polovinu filmu představuje silně nedivácký experiment, který jak na úrovni hudby a vizuálu, tak i v samotném dění střídá jeden šílený surrealistický výjev za druhým. Když se zjevil na scéně "Zálesák" Oliver Reed jako bláznivý strýc a začal na koupališti zpívat a tančit v obklopení polonahých dívek, tak jsem si řekl, že je to trošku tragický bizár. To jsem ještě netušil, co mě čeká v dalších minutách... Nejsem ani věřící člověk, ani fanouškem Marylin Monroe a také nemám nic proti Židům, ale scéna ze psychedelické rockové mše mě v této kombinaci a přehnané výstřednosti stejně urazila. To byla neskutečná šílenost, stejně jako následně drogový klip s Tinou Turner a injekčními stříkačkami. Cca prvních 50 minut jsem procházel velkým diváckým peklem, pak ubylo surrealismu bez hranic, Tommy postupně začal v sobě mít i trochu děje s celkem obstojnou myšlenkou a některé písničky (nejvíc se mi líbila asi ta od Eltona Johna „Pinball Wizard“) dokonce šlo poslouchat. Zatímco za první polovinu by to byl z mé strany nejspíš odpad, ta druhá (která mi občas sympatickým způsobem připomněla Pink Floyd: The Wall nebo Vlasy) by sama o sobě neměla daleko k čtyřem hvězdičkám. Takže v průměru i s přihlédnutím na nespornou originalitu díla je to za lepší 2*: 50% (29.09.2020)

Nesporne efektné číslo, ktoré rozsieva radosť zo života ako samostatného univerza dosť svojrázne a až priveľmi extravagantne. Čo je aj hlavným dôvodom, prečo sa mi veľmi nepáčil a horúčkovito mi zatriaslo hlavou. Podaktoré surrealistické motívy sú práve skrz hudobné prevedenia a pestrej strihovej skladby možno jej formálnym osviežením a rozveselujú cieľovú skupinu divákov, na môj vkus to ale malo neporovnateľne menší vplyv, než zápory. To je tak, keď máte film, kde sa celý čas nerozpráva, skôr spieva ehmmm.... až škrieka. I keď je úloha hippies ako i filmu zasadená k úplne diferentným meradlám úspechu. (10.05.2016)