Pasťák

Velmi drsné, syrové a depresivní drama. Tento film rozhodně vybočuje z tvorby Hynka Bočana, těžko bych v něm hledal režiséra mé nejoblíbenější pohádky S čerty nejsou žerty. Přesto na mě velmi zapůsobil, a to nejen proto, že jsem pracoval pár let v pasťáku jako vychovatel. Současné prostředí těchto výchovných zařízení se asi nedá s příběhem filmu srovnávat, i když pár spojitostí by se jistě najít dalo. Především povahová stránka chovanců ústavu ve filmu mi dost silně připomíná některé reálné postavy z mé praxe. Věřím, že v té době nápravná zařízení tohoto typu opravdu podobně fungovala. Každopádně je hned na první pohled jasné, proč se stal film v roce jeho natáčení nepohodlným. Je dobře, že se finální verze Pasťáku nakonec přeci jenom objevila. (01.05.2008)

"Za dobrotu na žebrotu!"... Konstatovala jsem suše v průběhu koukání na závěrečnou scénu Pasťáku. Jinak toto brutální, depresivní, syrové a autentické dílo na mě vůbec nepůsobilo brutálně, depresivně, syrově a autenticky. Přijala jsem ho s ledovým klidem cynika, nejspíš proto, že celé prostředí ústavu i se všemi potetovanými chovanci nepůsobilo vůbec věrohodně. A tož tak... (14.02.2009)

,,VÍTÁM VÁS DO NAŠEHO ÚSTAVU.…“ /// Mísí se tady filmařina doby minulé s výdobytky socialismu, tedy abstrakty, který vlastně byly realitou. Chci tím říct, že je z toho cejtit ten komančsky vyčpělej svět, kterýmu ta krásná (v uvozovkách) deprimující atmosféra pasťáku, baráku, kterej je plnej mříží a musí se zamykat (ale prej si tam každej zvykne), dodá onu sílu. NIKDY SE K NIM NETOČTE ZÁDY A BUĎTE VE STŘEHU. Po obsahový stránce je zvláštní zjištění, že se dneska – krom všudypřítomný humanizace grázlů a příživníků – vůbec nic nezměnilo. Film na mně působí taky v osobní rovině, páč mi připomíná moje začátky – všude možně. A tak tu realitu vnímám asi silněji. Každopádně v rámci socialistický kinematografie, až neuvěřitelně pravdivej a drsnej snímek, kterej prostě musel skončit v trezoru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem spíš na ty mladý kriminálníky. 2.) Často přemejšlím, jak by vypadal život mezi houpacíma koněma. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.02.2014)

Zajímavý a vcelku dost depresivní film o tom, jak doopravdy funguje pasťák. Scénář dělal autor původní knihy Pasťák, Karel Misař, který sám jednu dobu vychovatele v nápravném zařízení dělal. Překvapivě docela přesvědčivý Ivan Vyskočil. Svého času vzbudil film dost kontroverzí, protože zobrazovat takhle socialistické instituce, kde jsou agresivní chovanci ponecháni svému osudu, šikaně a morálnímu rozkladu, to perostě nešlo.... (12.12.2007)

Příběh natočený na motivy novely Karla Misaře. Po tragikomickém úvodu na venkovské škole, kde je pomocí listování v kronice vykresleno překabáťování starého učitele (František Kovářík), následuje krátká kritika byrokracie (učitelovo putování po úřadech) a pak už film syrově zobrazuje komunitu v pražském ústavu ochranné výchovy mládeže. Název U Dobrého pastýře působí opravdu kontrastně k řádění chovanců. Učitel v podání Ivana Vyskočila se sice snaží humánně napravovat hříšníky a pomáhá slabším, ale závěrečným střetem s vůdcem rebelů - Holubem (Jiří Krampol) - vzájemná fackovaná spouští čůrek krve, který je pak startovacím mechanismem definitivního lynčování v samotném konci. Na chvíli jsem věřil, že další vůdčí chovanec Topol (Václav Sloup) podá učiteli pomocnou ruku, ale nepřekvapil. V davu je síla. Jedinec je bezmocný. Silný dojem umocňuje výborná kamera Jiřího Šámala i hudba Vladimíra Klusáka. (15.02.2009)