Drsný město

Tři hvězdy jsou tak akorát.Marchal dost klopýtá, a v mejch očích se stává po excelentní Válce policajtů jen obyčejným režisérským průměrářem.Ani tenhle příběh ,stejně jako Karbon a MR73 nemá pěvnějc ukotvenej příběh, navíc v tom filmu jde o hodně, ale natočený je to dost bez zájmu, a nakonec i s očekávaným závěrem.Podobnejch filmů je tuna, a i když mě to bavilo, v mysli mi to nezůstane.60%. (24.11.2020)

Tak nám Olívie spatlala další napínač, tentokráte za jakoukoliv Netflusovou cenu. Výsledkem je sterilní, nenápadité, necharismatické, plagiátorsky přiblblé, rigidní a pozlátkově nudné dvouhodinové pozérské defilé přiteplených šestistopých progelovaných melírů a ondulátů v kundách z Boženky, kterým instáčová produkce zakázala půl roku před natáčením používat žiletky a marně jim přiholovali držky šmirglpapírem, aby vypadali jakože drsnodrsně, a nikoliv jako plakátové buzny. Oproti některým předešlým Oliviiným kouskům jednoznačný propad do žumpy prázdné, toporné, instantní prudy bez chuti a zápachu s rychlokvašnou akontextuální BLM tupokoncovkou a filmařskou hodnotou reklamy na Starý Špajz či otvíráku libovolného kolonoskopického festivalu. Maršále, Maršále, tentokráte píši téměř nedostatečnou! (02.11.2020)

Já ten francouzský krimi žánr fakt miluji. Země galského kohouta se s ničím ve svých detektivně laděných snímcích nemaže, většina zúčastněných postav se dá zařadit mezi lidský odpad, filmy oplývají pesimistickým nádechem, kde nikdo nemůže věřit nikomu, nebojí se ukázat brutalitu či pořádného zamotání kartami v hlavním příběhu (USA začíná za Francií v tomto žánru dost zaostávat, prostě to naturalistické zpracování mě vždy něčím dostane). No a Rogue City je perfektně namixovaný koktail všech těchto aspektů. Olivier Marchal patří mezi tu nejvybranější smetánku režisérů z Francie, na jeho filmech je vidět, že on osobně působil u policejních sborů, protože takový ten náhled pod pokličku fungování kriminalistů a dalších složek funguje jednoduše mistrně. Filmu malinko možná škodí to nepřeberné množství postav, než se zorientujete, tak to nějaký čas potrvá. Na druhou stranu, skoro všechny otazníky mi byly v průběhu zodpovězeny a pak jsem se v těch jménech již dost chytal. Akce špičková, vždy kratší, o to ale údernější a brutálnější, to Francouzi umí (scéna na staveništi absolutně luxusní záležitostí). Hlavní hrdina sympatický a charismatický jedinec. Možná bych šel s hodnocením spíše k 70 až 75 procentům, ale ten konec mi málem vyvrátil čelist, čuměl jsem jako puk, že se toho autoři teda vůbec nebáli. Za mě 8/10 (09.11.2020)

"Holení osla tě stojí mýdlo a čas." To je zajímavý přísloví a nebylo jediný, který mě pobavilo. Jinak z toho snímku moc radost nemám. Jako daňovej poplatník totiž chci policii, který záleží na mý bezpečnosti a proto se nenechá vyplácet mafií, válčit mezi sebou nebo podvrhovat důkazy. Jenže ve Francii to evidentně funguje stejně jako u nás. Nevadí. Aspoň není nuda. Ona se totiž občas naruší ta rovnováha mezi zmetky a pak začíná vybíjená. Francouzi jsou ve vybíjený evidentně mistři, takže ztráty předčí očekávání a ten závěr je drsně dokonalej. (17.01.2022)

V Marseilles zuří válka gangů a místní policajti jsou přímo uprostřed. Jenže ne každý kope za ty hodné. A šéf místní speciální jednotky musí vymyslet, jak zachránit svoje kolegy, když na straně nepřátel stojí i ti, kteří by měli bojovat proti nim. Drsný město je poctivé policejní drama, které umí být i pořádně drsné. Škoda, že režisér a scenárista Olivier Marchal měl pocit, že musí diváka překvapit zvratem každých deset minut. Méně je někdy více. A zrovna tady by se vyplatilo trochu šlápnout na brzdu, protože občas se Drsný město mění v lehce úsměvnou podívanou. (04.11.2020)