Mafiáni

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (19.12.2004)

Jestliže je „Kmotr“ obrazem určité gangsterské aristokracie, tak „Mafiáni“ jsou obrazem toho, když se o stejné pozice hlásí gangsterské plebs. Bez zásad, cti a charakteru a se slovníkem, kterým byste si nevytřeli ani podlahu. Do své třídy se dostává pomocí baseballek, nožů a prostřelených hlav a stejně tak z ní většinou odchází. Tohle přirovnání však samozřejmě neplatí na filmovou kvalitu a Scorsese vás za přispění skvělých hereckých výkonů tímhle světem provede bez jediného zaváhání. Jen kdyby se mu u mě podařilo docílit alespoň trochu větší angažovanosti a zaujatosti, protože bez ní si jeho pojetí prostě plně vychutnat nedokážu. (20.04.2006)

Soundtrack: 1. Rags To Riches - Tony Bennett [2:51] ,2. Sincerely - The Moonglows [3:08] ,3. Speedo - The Cadillacs [2:24] ,4. Stardust - Billy Ward & His Dominoes [3:14] ,5. Look In My Eyes - The Chantels [2:20] ,6. Life Is But A Dream - The Harptones [2:43] ,7. Remember (Walkin' In The Sand) - Shangri-Las [2:18] ,8. Baby I Love You - Aretha Franklin [2:38] ,9. Beyond The Sea - Bobby Darin [2:55] ,10. Sunshine Of Your Love - Cream [4:13] ,11. Mannish Boy - Muddy Waters [5:24] ,12. Layla (Piano Exit) - Derek And The Dominos [3:53], (19.05.2011)

Tak jsem konecne videl i tento film o mafianech a musim rict, ze me fakt dostal. Scorsese proste umi a tohle se radi mezi nejlepsi mafiansky filmy. I kdyz je to opet o mafianech, tak je to neco jineho nez Kmotr nebo Tenkrat v Americe. Z mafianu tady nejsou udelany takovy nepremozitelny machri jako v Kmotrovi a ani to nema takovou vypravu jako Tenkrat v Americe, ale presto to je vynikajici. Hlavni tri hrdinove jsou fakt vyborni (i kdyz vlastne nejsou mafiani, ale jen "podnikatele"). Liotta je perfektni a je to nejspis jeho nejlepsi role, Joe Pesci je spravnej magor a ma vyborny forky (a Oskara si fakt zaslouzil) a De Niro je slusnej drsnak a v tomhle filmu se mi fakt hodne libil. Ale i ostatni herci nijak nezaostavaj a hrajou taky vyborne. Za zminku stoji jeste vyborny Paul Sorvino, kteremu role skvele sedla. Jediny co tu je jako v dalsich mafianskejch filmech je to, ze vse zacina detstvim, pak obdobim nejvetsi "slavy" a konci to podrazama, drogama, vezenim a vrazdama. Ale to uz k mafianskejm filmum asi patri. Vic se mi libila prvni polovina filmu, kdy je vse takove bezstarostne, nic neni problem ("Tys ho zabil" "Dosla mi kyselina, zahrab ho." "Ok pohoda.") a hezky svizne dej odsejpa. Pak nastupuje zaverecna hodina, kdy uz po vsech de policie, gangstri se zabiji navzajem (vrazdy sou hodne dobre a hodne brutalni) a uz to neni tak vesely (zatimco prvni pulka je narvana forkama, tady nejsou skoro zadne), ale docela depresivni, ale presto vyborne. A navic to je vsechno podle skutecnejch udalosti. Jeden z nejlepsich filmu Scorseseho, jen skoda, ze za nej nedostal oskara. (13.07.2005)

Musím priznať, že najväčší pôžitok z fimu mám vtedy, keď z neho srší režisérska radosť a potešenie, vychutnávanie si každej jednej scény, ktorú režisér mohol dopodrobna "rozporcovať". Už dlhšie som nevzhliadla film, ktorého spracovanie by ma dokázalo presvedčiť o tom, že sa mu režisér úplne oddal a dokázal tak vytvoriť dielo, ktoré predčilo všetky moje očakávania, nahromadené predstavy o vážnom mafiánskom svete zmietaného krutosťou a zároveň aj s postavami ako ľudskými bytosťami, charakteristické napríklad pre NEĽÚTOSTNÝ SÚBOJ (1995). Samozrejme, že sa MAFIÁNI držia vopred napísaného pravidla (každú jednu vetu okoreniť slovíčkom "fuck" na zvýraznenie vážnosti :), ale to ľahostajné zabíjanie ma v tomto prípade skôr pobavilo a nie rozľútostilo, čo si myslím, že bol Scorseseho zámer. Nemala som pocit tej dejovej skrúšenosti, ale nahrádzal ho cynizmus, ktorý sa dal priam čítať medzi riadkami a čierny humor, vynikajúco zasadený do prostredia, kde mu dodal neuveriteľný šmrnc. Tie dve hodiny mi ubehli ako po masle. To, čo podal Scorsese, sa nevidí v každom druhom filme, k tomu ako bonus neprekonateľné herecké trio Liotta/De Niro/Pesci, pekelne žhavá Lorraine Bracco a vzrušujúca jazda svetom zločinu tak, aby z nej mal aj najväčší odporca mafiánskeho despotizmu radosť. (01.07.2008)