Kdo to klepe na moje dveře

Scorseseho celovečerní debut není žádná pecka - příběh jednoho Taliána, který kvůli „mužské hrdosti“ a náboženské morálce ztratí to nejlepší, co ho v životě potkalo. Najde se tu pár velice silných momentů, ale jako celek to nepůsobí nijak oslnivě. Scorsese ovšem už zde ukazuje směr, kterým se bude v budoucnu ubírat a nechá vzniknout svým gangsterským perlám. (20.08.2011)

Tak mně se tento snímek líbil hodně. Možná jsem příliš velkým fanouškem Scorseseho, ale nemůžu si pomoct. Film je sice takový neotesaný, ale už jsou zde patrné Scorseseho postupy (obrovský smysl pro detail, "taxikářské" opakování scén atd...) Skvěle je ve filmu užita retrospektiva, která plynule přejde do klasického chronologického vyprávění - stane se tak v nejdůležitějším a zlomovém okamžiku filmu - rozhovoru o znásilnění. Samotné znásilnění je ztvárněno přímo dokonale a rychlé prostřihy na křičící holku mne až vyděsily. Zkrátka velice dobrý film a když vezmu v úvahu prostředky a podmínky, které Scorsese měl, jde o vynikající snímek. Pro fanoušky tohoto režiséra povinný film:-) (18.05.2005)

Klidně lze říci, že tenhle černobílý film je jedním z nejzdařilejších filmařských debutů, předzvěst mmj. dalších skvělých Scorseseho >NewYorkských< filmů. Neumím si představit, co tomuto filmu lze čistě filmařsky vytknout, i téma filmu, ve spojení s tehdejšími šlágry (zvláště silná je erotická scéna podmalovaná skladbou The End od The Doors) je vlastně dodnes působivé a nadčasové. Jednoduchý příběh poněkud tupého mladého italoamerického gangstera(?), libujícího si v mudrování nad životem i filmy (v reálu však přežívajícího v pokryteckém lavírování mezi katolickou vírou, spojenou s odvěkými klišé italské rodiny a kamarádstvím s pochybnými kumpány a morálkou ulice), náhodně se seznámivšího s dívkou ze zcela jiných kulturních a společenských vrstev, jejichž vztah díky jejich životnímu usazení vlastně nemá od počátku šanci na úspěch a končí jako promarněná epizoda ze života... Resumé: Vynikající film, který ani po téměř čtyřiceti letech neztratil nic ze své poetiky sondy do života newyorksých grázlů s nezaujatým popisem jednoho bezvýchodného vztahu... A pak že v Americe nebyla >nová vlna< ;-) - - - P.S. A kdo tu přišel na to, že tenhle film je z roku 1969? :-) (05.02.2006)

Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. (15.07.2023)

Zdařilý debut režiséra, jenž dává v určitých částech jasně najevo, co chce a kam míří, jindy zas užívá experimentální prvky, které v jeho pozdější tvorbě vymizely. Detaily střídají celky stejně nenadále jako násilné pasáže intimní za zvuků nádherné dobové hudby. Nalezneme zde několik typicky dlouhých, ruční dokumentaristickou kamerou podpořených, hypnotizujících scén (styl mi trochu připomíná Jarmusche), na druhou stranu zase spoustu pasáží blížích se novodobým klipům. V mnoha místech je Scorsese velmi zkratkovitý, nevypráví příběh lineárně, ale i s flashbacky. Postavy prožívají svůj nevázaný život (přestože J.R. tvrdí, že je staromódní), opíjejí se, mlátí se mezi sebou a dělají si naschvály. Jasně patrný zárodek rozvíjejícího se režisérského talentu. (07.04.2006)