Hlad

Spomedzi 17tich Scottových celovečerných filmov je Hlad určite jeden z tých lepších (aj keď možno nie v prvej top 5-ke), rozhodne je to jeho "najartovejší" film, tiež je zaujímavý ako jeden zo zaujímavejších a lepších zárezov v spracovaní upírskej tematiky a tiež treba podotknúť, že aj keď je to číry formalizmus, na debut pomerne slušné (a tá formálna stránka na rok vzniku veľmi slušná); sarandonová má sexepílu na rozdávanie, maskérstvo pri bowiem je na úrovni benjamina buttona - lenže toho robili digiálne a tuto to je poctivá ručná práca, čím sa to automaticky ešte o level vyvyšuje; (01.02.2013)

Fascinující a ve všech ohledech netypický upírský horror pojatý jako temná, emotivně silná tragická báseň, kde jako verše jeden dokonalý obraz střídá druhý v pomalém, téměř snovém až hypnotickém tempu plném vlajících záclon, temných koutů a smutku. Žádná zběsilá akce, žádná snaha diváka vyděsit, jen všudypřítomný smutek a touha jenž nemůže dojít utišení. Téměř každá postava, která do příběhu vstoupí, je svým osudem tragická, téměř každý záběr je podbarven dokonale padnoucím hudebním motivem, od drsně rockových přes jemné tóny Schubertova klavírního tria až po téměř hypnotickou Delibesovu Lakmé. Dalo by se dokonce říci, že celý film je složen z nezapomenutelných scén, od té úvodní, plné gradujícího napětí stoupajícího ke krvavému vyvrcholení a přecházející v poklidné uvolnění, která je erotická nejen svým obsahem ale i formou, přes zoufale zbytečnou smrt Alice, až po tragické finále. I po letech stále stejně působivý a možná dosud jeden z nejsilnějších upírských příběhů. (29.11.2010)

Akademicky chladný pokus o upíří baladu. 1) Spoiler. Pojetí upírské existence jako prokletí a nepřetržité utrpení je zajímavým lehce filosofujícím pohledem na některé aspekty lidské/upírské existence. Kultivovanému snímku vévodí atmosférická kombinace obrazu a hudby. 2) Manýristický charakter filmu (gotický román, lesbické prvky) ovšem nedokáže nahradit emoce. Atmosféra je více o dekadenci, než o romantismu. Hrůza a láska se předvádí jako na jevišti ochotnického divadla 3) Inu, upírka Miriam není tvor z dnešní doby, jak to mile konstatuje druhá hlavní hrdinka, doktorka Sára: She's that kind of a woman. She's... European. (20.04.2013)

40-50% ... Toto sa asi ani nedá nazvať upírskym filmom, pretože popiera akékoľvek zaužívané stereotypy o upíroch. Čo by ani až tak nevadilo, keby ten film aspoň o niečom bol. Neprišlo mi to ako niečo súvislé. A scenár ako taký mi prišiel strašne povrchný. Ani zvučné mená ako Deneuve a Sarandon nepomohli. Ale zvukovo a hudobne to bolo na výbornú. (20.03.2015)

Můj jedenáctidenní půst v hororu přerušil až Hlad (imho asi moje nejdelší přestávka od něj). Sice nenasytil, ale chutnal zatraceně dobře. Upířina je to silně elektrizující, místy až gotizující. Hodně odlišná od pokrevních bratříčků a sestřiček. Žádné rychlé střihy pana Scotta, ale dlouhé záběry na bílé, ve větru vlající záclony, často znějící vážnou hudbu, pomaloučké tempo, to celé zabalené do artové slupky. Plus soustředěné herecké výkony, z nichž se vryje do paměti hlavně ten Bowieho. Navíc, ten závěrečný valčík s vyschlými upíry je poměrně intenzivní záležitostí. Takže kozy Susan Sarandon a cameo rolička Willema Dafoa jsou už pouze detaily. Sice příjemnými, ale detaily. (11.06.2014)