Někdo musí zemřít

Minisérie Někdo musí zemřít mě na první pohled oslovila svým tématem a prostředím, v němž se odehrává. Nicméně po zhlédnutí mám z této mexické "jednohubky" smíšené pocity: Tvůrci rozehráli na poli tří epizod několik problematik (rodinné/partnerské vztahy, postavení vůči sexuálním menšinám, pomluvy vs. pravda) a dokázali mě zpočátku vtáhnout do děje, v němž mi častokrát nejedna postava neuvěřitelně pila krev svým arogantním, pokryteckým či psychopatickým chováním (zde to na plné čáře vyhrály "bábinka" a Cayetana), takže o emoce nebyla fakt nouze. Líbilo se mi vizuální pojetí "ostřílených" intermezz s jednotlivými postavami a zaujala mě kriminalistická rovina minisérie, byť byla předvídatelná. Během třetí epizody jsem však měl pocit, že tvůrcům poněkud zvlčel scénář a samotný závěr mi přišel jako nějaká telenovela říznutá libovolným filmem od Tarantina (míněno bez urážky vůči němu). Slibný námět a rozehraný děj nakonec tak nějak vyšuměly. (12.09.2023)

Zakončení zklamalo patosem a pitomostí a zbořilo dojem z dokonalého druhého dílu. Postava matriarchální megerovité babky nešíří ten strach, který ve mně scénář chce mermomocí vzbudit; působí ploše - nic, co už bychom nikde jinde neviděli. Proto se mi v posledních pěti minutách chtělo spíš smát. No, naštěstí byl ke všemu vážně solidní lead-up. (06.02.2022)

Klerofašistický Francův režim 50. let je asi to nejméně vhodné prostředí na to mít svá tajemství. A tady jich má každý více než dost. Na tohle dílko jsem narazil naprostou náhodou a jsem za to rád, protože mě nadchlo nejen scénářem a hereckými výkony, ale také výpravou. Koncert na pokrytectví a předsudky. (30.11.2020)

Ester Expósito jsem si oblíbil v seriálu Elita, takže když jsem na jejím Instagramu narazil na zmínku o této minisérii, byl jsem zvědavý a chtěl jsem se nechat překvapit. Bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání, už od první scény mě to nebavilo a nějaký zajímavý moment, který by to zlomil, se nedostavil ani do konce. Ústřední téma (těžký úděl homosexuálů ve Španělsku 50. let) mě nijak neoslovilo (pokud jsem ho tedy identifikoval správně - při sledování se mi draly na mysl pochybnosti, o čem to vlastně celé mělo být), podobné produkce už se natočily tuny a dramaticky tam podle mě nejde přijít s ničím novým, co by už člověk neviděl milionkrát předtím, podobně jako v případě motivů typu manželská nevěra či život v totalitní zemi; obecně jsem na tyhle filmové výlety do minulosti alergický a chovám názor, že naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů. Postavy mi navíc nebyly nijak sympatické a to, co se jim dělo, ve mně nevyvolalo žádné emoce, bylo mi to celé tak nějak lhostejné, a předpokládám, že po pár týdnech už ani nebudu vědět, že jsem to viděl a o co tam šlo. Je to škoda, minimálně to obsazení bylo celkem kvalitní a nemá to špatný soundtrack, ale celé to bohužel dojelo na neschopnost scenáristů. (19.10.2020)

Kombinace Manola Cara, velké paní herečky Carmen Maury a mé srdcovky Cecilie Suárez (skvělá v La casa de las flores) slibovala hodně. Zajímavé doplnění A. Speitzerem (El oscuro deseo) a E. Alteriem, obecně za mě dobrý výběr herců. Pěkný obraz frankistického Španělska. Jen si nejsem jistá, zda divák neznalý španělských dějin pochopí spoustu narážek. Možná kdyby měl miniseriál jeden-dva díly navíc na prohloubení příběhu, nevadilo by to. Fajn víkendovka. 8/10 (18.10.2020)