To nic, drahá

Od filmu jsem čekal fakt hodně, Florence Pugh je moje možná už vůbec nejoblíbenější herečka, Harry Styles je mi sice jedno, ale Chrise Pina vždycky rád vidím. Olivia Wilde se už dlouho ztratila z mého dohledu; v Housovi je super, dál už pak jako herečka nepřesvědčila, nicméně ale budu rád, když zůstane před kamerou, ostatně s Booksmart sklidila celkem úspěchy. Zároveň miluju mysteriózní žánr, leč v Don't Worry Darling od prvního pohledu na nóbl čtvrť hned člověk tuší o co asi půjde a nemusí ani vědět, že se jedná o variaci na Stepfordské paničky. První polovina mě však bavila svou atmosférou, pak jsem se ale začal povážlivě nudit a s tím jak děj graduje mě film víc a víc ztrácel. Nakonec jsem si musel dát pauzu a zbytek dokoukat až pak, Takže za mě zklamání, čekal jsem více, i když samozřejmě své trumfy to má, zvláště ty zmíněné oné božské Florence. (28.10.2022)

O To nic, drahá se v poslední době píše hlavně v souvislosti s většími a menšími skandály na place, což je trochu škoda a nový film Olivie Wilde si to nezaslouží. Po vcelku chytrém komediálním dramatu s dementním českým názvem Šprtky to chtěj taky razantně změnila žánr a její novinka rozhodně dovede zaujmout na první pohled a poslech. Matthew Libatique umí navodit atmosféru padesátých let takových, jaké možná nikdy nebyly, ale jak je lidé přes filtr nostalgie chtějí vidět. John Powell zase udělal jeden ze svých vůbec nejlepších soundtracků a obrazově a hudebně není snímku co vytknout. Dovede být okouzlující a o pár vteřin později zase velmi znepokojující. Florence Pugh je v hlavní roli výtečná, stejně jako Chris Pine a vlastně se tu snaží všichni před i za kamerou. Jenže jim nohy podráží samotný příběh, který sice není vůbec špatný, bohužel s postupující stopáží se ukazuje, že Wilde nemá v ruce novou Truman Show, Dark City, Počátek nebo Matrix, ale jen solidní a funkční materiál, ze něhož dovede vymáčknout technicky brilantní film, jemuž však především v závěru chybí emoce, překvapení nebo nějaké hodnotnější sdělení. Výsledkem je dobrá podívaná. Výjimečná ovšem ne. Rozhodně ale budu rád, když bude v režisérské kariéře Olivia Wilde pokračovat. (20.09.2022)

Audiovizuální pecka. Sledovat tenhle film, jehož natáčení poznamenalo vztahy na place a vyvrcholilo to plivancem na festivalu v Benátkách, byla jedna velká radost. Florence Pugh a Harry Styles by měli dostat oscarové nominace, stejně tak i dvorní kameraman Darrena Aronofskyho Matthew Libatique. P.S.: Harry Styles je ukrutně sexy. (22.09.2022)

Jako epizoda Black Mirror mixlá s dystopickou 1950’s atomic-age realitou, záporácká variace na profesora Petersona (x) optikou levicových médií. OK. Vizuálně podmanivý, dobrá volba oldies písniček a má to štěstí v obsazení (Florence!), jinak ale překopírovaný kočkopes, který celou dobu vydatně napíná a znepokojuje, pak vlastně nic adekvátně nevysvětlí. (16.11.2022)

Má chyba, že jsem se dopředu nepřipravil. Čekal jsem něco jako nouzový východ z americké krásy a přitom jsem dostal zoufalé manželky, co v zóně soumraku prožívají epizodu lepší než život. Výsledkem je opulentní prázdnota, do které Pineova postava každým svým monologem pumpuje další vakuum (nezajímá mě, že Jordan Peterson). Chápu, že to má zrcadlit vyprázdněnost tohoto světa, ale předání vzkazu feminismus a ženská autonomie ja / incel, misogynie a sexismus nein se nemuselo tak bezpředmětně táhnout až k nic neřešícímu konci. Dost to drží nad vodou Florence Pugh, která připomíná mladou Kate Winslet (alespoň něco z toho Mendese). To lehce mongoloidní Harry nepředvedl zhola nic. Vlastně abych mu nekřivdil, na jídelním stole one direction jeho jazyka rozdmýchal fantazie roztoužených fanynek.. (01.12.2022)