Blízká setkání třetího druhu

Neviem prečo, ale ma to moc nenadchlo, moc zdĺhavé ale je pravda že som už vopred vedel čo sa vo filme deje a ako to skončí a preto som sa nedokázal zabaviť tak ako by som mal. Nechcem snímke upierať niektoré kvality, ale je zbytočne zdĺhavá, mnohé scény mohli byť kratšie. Záver s tou melódiou je nápaditý. Asi som aj v tomto prípade urobil chybu, že som si film pozrel až niekedy v roku 2014 a na túto dobu to už nedokáže zaujať. Kým sa film dostane na základňu, človek sa nudí a stále len čaká na to stretnutie tretieho druhu. (05.02.2015)

Blízke stretnutia sú názornou ukážkou toho, ako Spielberg dokáže uchopiť látku tak, aby obsahový či filmársky potenciál nevyšiel do prázdna. Predlhé naťahované scény skrytého kontaktu s mimozemšťanmi, kedy nevidíte, čo presne sa deje - obzvlášť scéna v dome, ktorý pohlcuje svetlo - oplývajú desivým tajomnom a brilantne budovaným napätím. Po dlhom čase som si z dôvodu matných spomienok na tento film dala reprízu a hoci vo mne vyvolal všetky možné emócie a presvedčil ma o tom, že Spielberg sa pre filmy s mimozemskou tematikou narodil, niektoré scény, narúšajúce dejovú plynulosť, by som jednoducho vystrihla alebo skrátila. Aj keď som bola ohromená z jedného z najfamóznejších filmových koncov, ktorý je pojatý omnoho metaforickejšie než filmy s krutým vyvražďovaním, nemôžem ignorovať záchvevy miernej nudy a niektoré zbytočné scény. Okrem tejto znamenitej mimozemskej roviny však nejde filmu uprieť mierny psychologický podtón premietnutý v hlavnom hrdinovi, pre ktorého je kontakt s inou, vyspelejšou civilizáciou priam bytostne dôležitý a prechádza až do duchovnej sféry a túžby po niečom božskom. V tomto smere je to film nadčasový a unikátny. (19.02.2012)

Víc jak 40 let starý a pořád naprosto fascinující. Pro někoho nuda, pro druhé zas [vzhledem k době vzniku] nadčasový AUDIO-vizuální spektákl, který redefinoval a etabloval subžánr filmů o setkání s mimozemšťany. Hidden gem tvorby mistra Štefana, v němž jaksi ustanovil své typické trademarky – jmenovitě třeba motiv rodinné krize, zkorumponovanosti vlády, dětské fantazie, anebo fascinace neznámem. Unikátní prototyp mysteriózního filmu [ta mysteriózní rovina je fakt geniální], který zpracovává fenomén UFO [zkratka pro 'unidentified flying object' – doslovně řečeno 'neidentifikovatelný létající objekt'; přičemž Spielberg tenhle pojem pozvedl na naprosto jinej level], a který komunikuje s divákem velmi enigmaticky a prezentuje své informace skrze letmé náznaky [ačkoliv snímek své otázky raději pokládá, než aby na ně odpovídal].... dřív se vědecko-fantastický blockbustery točily líp; takhle. Navíc, natočit něco tak úchvatnýho a technicky revolučního v tak mladym věku chce fakt velký koule. Esence spielbergovštiny. (28.09.2022)

(1001) "Oh, it's waterproof, it still works!" Film jsem poprvé viděla u babičky na prázdninách a pamatuji si, jak jsme potom se sestrou a sestřenicí komunikovaly pomocí xylofonu a během stanování na zahradě po sobě pořvávaly: "Pojď si hrát dveřmi!" To je konec nostalgického okénka. Na filmu oceňuji to, jak široký a epický záběr má, kolik postav svádí dohromady, kolik linek v průběhu slétá, kolik triků to všechno dotváří a jak PŘIROZENĚ to působí! Civilní přístup přes lidské postavy, jejich vztahy a emoce, nikoliv žádná pomatená exhibice naplněná scénářovým prázdnem a pózujícími modely a manekýnkami. A takových krásných her se světly a stíny! I dneska skáču nadšením jako malé děcko, když s Dreyfussem laškují světla při bloudivé noční cestě pustinou. A obraz, kdy Dreyfuss háže cihly oknem do kuchyně by měl speciálně být vyhlášen nějakým významně významným obrazem. Já tedy Spielberga nemám ráda, mám najednou dojem, že by to mělo být řečeno, ale tenhle film je dokonalý. Spolu s Červeným trpaslíkem (epizoda Výměna těl) také definoval můj vztah k bramborové kaši. (15.02.2015)

Jak je možné, že jsem v dobrodružném vysokorozpočtovém sci-fi spektáklu s kongeniálně obsazeným Truffautem slyšela kosmickou ozvěnu melancholického Lost in Translation? Samota-odcizení-sblížení-odcházení-naplnění. Pod našima rukama se počala tvarovat hora, jakýsi nepravidelný útvar, který začal vyrůstat všude kolem nás. Podej mi ruku, řekl pěti tóny. A já mu ji podala. (02.06.2008)