Otesánek

Ale jo... kdyby nebylo toho, co tu píše pomalu každý a to je dlouhá stopáž, je to celkem zajímavé "pohádkové" dílo. Líbily se mi animace, i když jich zde nebylo příliš, ale byly jako vždy u Jana Švankamajera povedené. Příběh je známý a nemám s ním problém, herci se v něm předvedli ve velice dobrém světle. Samozřejmě jsem se dočkal i scén, u kterých mi nebylo nejlépe od žaludku, ale ty jsem očekával. 55% (12.04.2015)

Již samotný dosti morbidní začátek mě doslova dostal svým „úchylným“ ztvárněním, že i na děti se dá u sádek čekat dlouhá řada. Zapomeňte na klasický způsob dělání dětí, protože Švankmajer nám nabídne několik velice působivých způsobů, jak lze přijít k vytouženému děťátku. Atmosféra v tu chvíli připomíná psycho jízdu se vším všudy a to i díky skvělému výkonu Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Oba herci se svých rolí zhostili opravdu bravurně a se ctí. Ne nadarmo získal snímek v roce 2001 prestižní ocenění Českého lva za nejlepší film. Otesánkovi je často vytýkána především jeho délka, protože popravdě některé pasáže zbytečně nudí a jsou až nepřiměřeně natahovány. Dokonce i samotná atmosféra má několik nehezkých výkyvů, kterým se dalo kratší stopáží vyhnout obloukem. Asi nejzajímavějším prvkem jsou jednotlivé postavy, jejichž charakteristiky podstoupí během filmu několik výraznějších proměn. Tou nejvýraznější lze vidět u manželů Horákových, ale ani ostatní nezůstanou pozadu. Jejich sousedy si zde zahráli Pavel Nový a Jaroslava Kretschmerová, kteří mají na svědomí několik opravdu nezapomenutelných momentů a hlášek. Stejně jako jejich baculatá dcera Alžběta. Ta si ráda čte kromě pohádek především velmi poučné knížky ze života a v jejím podání jsou některé hlášky opravdu velice trefné. Dále zde máme i věčně nadrženou staříka, který se rád dívá malým holčičkám pod sukně. Pan Žlábek patřil k mým nejoblíbenějším. (20.04.2011)

švankmajerova poetika, zmysel pre "humor" a spôsob výberu tém i prístupu k nim mi je veľmi, naozaj veľmi blízky, je mi blízka jeho obsesia (či posesia či čo to vlastne je . . .) jedlom ako univerzálnym symbolom niečoho väčšieho a aktuálneho (a ničoho menšieho) a to konzumu . . . Otesánek je každopádne zvláštny film, je to niečo medzi psychologickou rozprávkou a rodinným hororom, je to každopádne veľmi ojedinelý pohľad na ľudskú prirodzenosť . . . inak - švankmajer je taký český gilliam, akurát je podľa mňa trochu viac filozof a trochu viac zvrhlý, čo v podstate so sebou nejako súvisí (kdežto gilliam je viac snílek a rozprávkár) (04.10.2007)

Konečně jsem měl tu čest s Janem Švankmajerem, jehož tvorba mě nijak nevábí, ale uznávám jeho osobitý styl. K Otesánkovi můžu napsat jediné, je to taková hororová pohádka pro dospělé. Koukat se na to dá a dokonce jsem to chtěl dokoukat až do konce i přes pokročilou noční hodinu. Svým způsobem to svou absudrností baví a celkové ztvárnění oblíbené pohádky, zasazené do běžného života v jednom činžáku na konci 90. let, působí dost zvláštně a raritně. Takový asi umí být Jan Švankmajer, úplně jiný než ostatní. Nezapadající do žádné škatulky, originál, který to u té velké většiny nikdy nemá lehké. Oceňuji akademii, že se nebála dát Otesánkovi Českého lva. Teď by se to jistě nestalo. (10.09.2022)

nostalgické 4* Švankmajer je můj oblíbený režisér a mám zhlédnutou jeho celou filmografii a snad žádnému bych nemohl dát pod 3 hvězdičky. Tento patří k jeho průměru. Není tu sice nic nečekaného, co bych od něj neznal, ale převedení klasické pohádky do běžného života se mu povedlo. Takže kdo má rád absurdno a rád se bojí, tak si může dát Otesánka k večeři a třeba se nám všem společně podaří dostat celkové hodnocení do červených čísel :-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (18.02.2018)