Obecná škola

Nakoľko som včera v kine mal možnosť vidieť najnovší film Jana Svěráka - "Po Strništi Bos", tak som si po dopozeraní zmyslel, že si následne opätovne pozriem "Obecnú Školu. Sčasti preto, aby som sa uistil, že ju mám stále ešte čerstvú v pamäti a nezabudol som na nič, a súčasne preto, aby som videl pokračovanie príbehu rodiny Součkovcov. A nebudem klamať, všetci si bez debaty vieme určiť, ktorý film je lepší a silnejší. "Obecná Škola" nám predstavuje Součkovcov prvýkrát a myslím si, že vynikajúco vie vyformovať postavy, ich vzťahy, ich problémy, ich myšlienky a súčasne aj detstvo chlapcov po vojne v rokoch 1945 - 1946. Jan Ťříska je tu asi vo svojej najslávnejšej role učiteľa Igora Hnízda. A jednoznačne je to vynikajúci výkon. Tvrdý, silný, no súčasne keď na to dôjde, tak vidíme, že pod maskou jeho tvrdosti sa ukrýva človek, ktorý má v skutočnosti strach. Ale súčasne chce, aby chlapci mali príklad a nemali strach oni. A súčasne tým našiel spôsob, ako ich niečo naučiť a získať si ich rešpekt. Funguje tam vynikajúco. Zdeněk Svěrák je rovnako skvelý a myslím si, že nikto nikdy nezabudne na jeho pamätnú vetu: "Kde jsou moje blatníky?" Ak je veta, na ktorú neviem zabudnúť, tak je to táto. Komédia filmu je skvelá a pôsobí na mňa oveľa uvoľnenejšie a živšie, než "Po Strništi Bos." Súvisí to s tým, že oba filmy majú úplne inú tému, no súčasne mám pocit, že tento film bol spracovaný oveľa lepšie. Okrem toho ako som už spomenul v komentári nového filmu, tak scénka, kedy Eda zistí, že jeho otec nie je mŕtvy je podľa mňa vynikajúca. Je to úžasná momentka v záverečnej časti filmu. A keď už bola reč o komédií, tak priznajme si, že jazda na Žižkov vlakom je vynikajúca. Nie je tu jediný moment, ktorý by bol nudný. Nie je tu moment, kde by som mal pocit, že ho bolo možné z filmu vystrihnúť a o nič by sme neprišli. Myslím si, že "Obecná Škola funguje vo všetkých aspektoch. Je to silný, skvelý film, ku ktorému sa ľudia po rokoch vždy vrátia. Môžem ho vidieť miliónkrát a nikdy ho nebudem mať dosť. Je to absolútna česká filmová klasika, ktorú musím náležite oceniť. Hodnotenie: A+ (27.08.2017)

Ne nadarmo mnoho českých filmových a jiných tvůrců si pro inspiraci "sahá" do svého dětství. A tady máme popsanou i dobu, ve které se toho hodně lámalo... Po mnoha letech přišel do českého filmu Jan Tříska, Zdeněk Svěrák nám trošku omládl a napsal scénář, ve kterém se jistě pozná spousta diváků, nejenom ti, kteří vyrůstali po druhé světové. Pro mě tento filmový zážitek byl dlouho tím, čemu se říká "hláškonosný" snímek. A plným právem. Pro příklad bych nějakou napsal, ale kdybych měl vybrat, musel opsat polovinu gialogů z filmu, což se mi pochopitelně nechce a asi tady na to není ani místo :-) (12.05.2003)

Svěrákovic Jan „český Spielberg“ a Zdeněk „kde jsou moje blatníky“ opět bodují a jejich spolupráce českému obyvatelstvu přinesla další skvost české filmové tvorby a jeden z nejlepších porevolučních snímků. Svěrák si svou roli tradičně vychutnal, Rudolf Hrušínský pohladí na duši v jedné ze svých posledních rolí (a opět plně boduje – „Kdo chce vidět Idiota, ať se dostaví do ředitelny.“) a z Jana Třísky respekt přímo sálá. Nádherné, čisté, duševně velice silné a přitom tak hravé a triviální. [Přesná stopáž: 97 min] (03.09.2007)

Je mi úplně jedno, že jsem tento snímek poprvé viděl celý až několik let za dvacítkou... určité mezery má každý, a mně ještě chybí dohnat pěkných pár restů, co se týče českých filmových klasik. No a když se dokáži u každé vtipné scény Obecné školy smát, jako bych ji viděl už nejméně tisíckrát, a když jsem se zamiloval do každičké hlášky a postavy v tomto nezapomenutelném díle, pak je to bezpochyby na pět hvězd. Oproti tomuhle gejzíru komediálních scének je i můj oblíbený Kurvahošigutntag daleko za zenitem... Svěrákovi na hrad. (20.11.2009)

Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. (28.09.2019)