Člověk obojživelník

Myslím, že kdo Člověka - obojživelníka prohlašuje za telenovelku, by se mohl chytit za nos. Tohle je krásná soudobá, přesvědčivá pohádka s atmosférou, skvělými herci a fungujícím hlavním párem, na který je radost se dívat. Ona (ironicky se směje): Žeby láska na první pohled? On (smrtelně vážně): Je snad nějaká jiná láska? Ona: (z jeho výrazu šokovaná, zmlkne a nesměje se). Prostředí je krásné, nadčasové (jak je ten jih SSSR pestrý...). Výborný komentář má sportovec. (08.07.2012)

Měřeno objektivem malého kluka, který na pionýrském táboře opustil post strážce brány a odešel do povětšího stanu zhlédnout promítaný film o nějakém chlapíkovi, který měl žábry a mohl žít pod vodou. Pamatuju, že mě fascinovala ta barevnost a unikátní záběry plavající bestie Ichtyandra pod mořskou hladinou. Děsilo mě, že ho ti zlí chytili a drželi v sudu, aby nelekl na vzduchu nebo naopak - už vlastně nevím. Ono, z dnešního hlediska to je asi blbost a i se z dnešního hlediska těžko věří tomu, že tenkrát bylo vzácnost vidět podmořské krajiny, ale halt byla taková doba a ani pionýři neměli na růžích ustláno. (07.06.2012)

Další  filmů, kterej padl při debatě o filmech, který se libily zamlada mým rodičům. Nazval bych to takovou naivní utopickou pohádkou s né až tak pohádkovým koncem. Dokážu pochopit, že tenhle film na mnohý diváky dnes bude působit naivně ale mě to kupodivu bavilo a určitý kouzlo to prostě mělo. Takže se ani nedivím, že tenhle film ve své době slavil takovej úspěch. Komu nevadí tyhle starší fláky nechť to zkusí. (11.04.2023)

Soudruzi z Ruska sice v pohledu z dnešní doby nepředvedli nic převratnýho, ale tehdy to musela být asi fakt převratná sci-fi pecka, u který se ani v nejmenším nedivim, že se v Rusku stala slavnou, nicméně přece jen dialogy zaváněly skoro až trošku moc parodií a naivností, stejně jako některý scény zase telenovelovitostí. Ovšem na druhou stranu triky jsou na tehdejší dobu celkem chytře řešený, i když jich tu teda moc nemuseli použít (25.03.2009)

Vyjdeme-li z průměru vědeckofantastické literatury - fantastiky - první a druhé čtvrtiny minulého století, není pochyb o tom, že ČLOVĚK OBOJŽIVELNÍK - a s ním i film - je dílo nejen nadprůměrné, ale i špičkové. Romantické opojení technikou se v něčem vztahuje ke klasikovi žánru Julesu Vernovi, v něčem k ruské lyrické větvi této tvorby (Alexander Grin). Není náhodou, že toto dílo bylo realizováno ne Mosfilmem, ale konkurenčním petrohradským Lenfilmem. Pojetí latinskoamerické země, dotčené stejně americkými i evropskými vlivy, je na sovětské poměry té doby mimořádně přesvědčivé. Výkon představitelů obou titulních rolí - současného člena Moskevského akademického divadla Vladimíra Borisoviče Koreněva (nar. 1940) i kmenové herečky dalšího významného moskevského divadla Sovremennik Anastasie Alexandrovny Věrtinské (nar. 1944) - jsou pozoruhodné a prozrazují u obou významný a slibný dramatický talent. Idealistický všelidský koncept ideového zázemí románu i filmu naopak ukazuje spíše do předminulého století. Otázku, zda film přežil ono takřka půlstoletí, které uplynulo od jeho premiéry, musí dnes zodpovídat především mladá generace. Určitě nejde o špičku žánru, přesahující úrovní i vloženým poselstvím meze sci-fi, stejně tak však i při dnešním pohledu nelze nevidět určitou akčnost děje, schopnost dobré fabulace a rozhodnou vůli nepropadnout happyendu, které naopak trendují spíše k trilleru nebo dobrodružnému žánru. Děl této úrovně ani dnes není - a zřejmě ani v dohledné budoucnosti nebude - nadbytek. (01.03.2008)