Můžem i s mužem

Asi mělo zůstat u divadelní hry. Převedeno na film to nefunguje podle představ autorek, ani diváků. Na pódiu se nejspíš jedná o živelnou energickou exhibici davu ženských, ale v klidu domova jde o podivnou nepochopitelnou šílenost. První polovina by ještě ušla, ale pak už jsem opravdu nechápal. A vlastně se ani nesnažil pochopit. (29.10.2023)

I když jsem si v prvních minutách myslel, že s Vandou Hybnerovou (mimochodem bych ji chtěl vyseknout poklonu jako dospělí člověk samčího pohlaví) neobýváme stejnou planetu, ba možná ani galaxii, nakonec jsem mohl i s muže a vlastně mi to bylo docela příjemné. Sebeironický female ventil emocí, který se zcela vymyká současnému trendu tuzemských komedií. Směsice rozpačitosti, nepochopení, bezprostřednosti, hořkosti, komičnosti, romantiky, trapnosti, snovosti, znuděnosti…..a možná přijde i Brad Pitt. Jako nakonec proč NE, jenom jsem celou dobu nebyl zcela smířen s tím, že nejde o divadelní hru, ale o celovečerní film. (27.10.2023)

Mně se to vlastně i líbilo… Jenom mám dlouhodobej osobní problém s Vandou Hybnerovou. Vadí mi, že se stylizuje do nezávislé, alternativní umělkyně, a pak si střihne další roli v nějakým dalším stupidním seriálu na Nově nebo na Primě. Vadí mi, že má tendenci k povýšené aroganci, i v autorským filmu ale prokáže nízkej intelekt, když zahlásí, že pokud přicházel jeden (mail) za druhým, tak přišly dva. Jenomže výsledek téhle jednoduché slovní hádanky jsou tři. Vadí mi, že je flink. Když se pustí do mimické etudy s flaškou rumu ve splachovadle, tak pro ni realisticky sáhne, ale pak ji vyndá, jako by ji od té flašky nedělila žádná překážka. Vadí mi na ní, že ji ani po těch letech nevadí, dělat z Rašilovova odchodu téma tu na divadelní hru, tu na divadelní hru ztvárněnou do podoby “filmu”. Prostě ji nemám rád. Nemám rád ani její eklhaft estetiku- mazlení se s vajglama, kapsy bůhvíproč narvaný dortem… Ten produkt jako takovej ale úplně nezatracuju, mělo to cosi do sebe. (28.10.2023)

Čekal jsem něco úplně jiného. Letmý pohled na propagační materiály evokuje další z řady českých romantických komedií pro ženy a evokuje to i místní hodnocení. Nejsem si úplně jistý, do jaké míry jde o záměr tvůrců a do jaké míry je to tak špatné, až je to svým způsobem dobré, ale nemůžu říct, že se mi to nelíbilo. Divadelní adaptace přenesené na filmové plátno ne vždy fungují a zrovna zde se tvůrcům tu iluzi filmu nedaří vybudovat vůbec, nějakým zvrhlým způsobem se jim ale cíleně či nedopatřením podařilo vybudovat tak divnou atmosféru, že jde místy o regulérně dobrý psychologický horor. (03.11.2023)

Pro české filmy mám všeobecně pořád slabost, přestože se mi dost často, nebo spíše většinou stává, že se spálím, že výsledek stojí úplně za pendrek a ve finále lituji každé zbytečně promarněné minuty, pokud se ještě k tomu všemu nepřidá léčení těžké psychické újmy. Můžem i s mužem do této kategorie bohužel přesně zapadá. Od samého začátku je to neskutečná nuda, celý film je strašně, ale strašně nezáživný, žádný humor jsem nezaznamenal, trapnost střídala trapnost, postavy jsou extrémně otravné, herecky je to rovněž katastrofa, nefunguje zde zkrátka nic. Jsem zvyklý na ledasco, obzvláště u českých rádoby komedií, ale tohle je vážně síla. Brr, strašný zážitek. 0/10. (11.11.2023)