Slečny přijdou později

"Plzeň už popil, na Hradčanech zaplakal a teď si chce povyrazit." Valutoví cizozemci to neměli v ČSSR lehký. Sehnat ochotnou slečnu s velkou postelí nebylo snadný, ale tady se to povedlo a kapitán Roháč už je tomu zločinu na stopě. Já jsem mu tedy moc nefandil, protože jeho charisma proti excelentnímu panu Sálimovi nestálo za řeč a slečnu Léblovou bych si dovolil zatknout sám, diskrétně a v pokoji, od kterýho by mi pan Alexej laskavě dodal klíče. (25.04.2018)

Zvláštnost tohoto filmu začíná už v samotných prvních vteřinách, kdy se hned z první repliky dozvídáme, že na chodníku před domem leží učitelka ruštiny, která bydlela v pátém patře. Rozsvíceno (a vyšetřovatelé stírají otisky z parapetu) je však minimálně od oka tak v 8. patře. Možná je to hloupý detail, ale už tato malá nedotaženost scénáře demonstruje, co nás po dalších více než 80 minut stopáže bude očekávat. Film má mnoho scén a dialogů naprosto nedotažených do konce. Autoři se snad ani moc nenamáhali dát některým rozhovorům a činům ve filmu nějaké, pro diváka, logické zdůvodnění. Telefonát pana Šmídy, v kterém vysvětluje výskyt ruského emigranta Alexeje v Československu slovy "...kristepane, samozřejmě že utekl ještě před válkou" snad nemůže ponechat na pochybách žádného diváka, že je film napsán dostatečně sterilně a ideologicky dostatečně poučně, aby si v tom nikdo nemohl najít žádný jinotaj, z kterého by mohlo být posléze tvůrcům zatraceně horko. Přesto má film svou "šedesátkovou" atmosféru, za kterou si 3 hvězdy zaslouží. (16.04.2020)

Černobílá detektivní konverzačka na téma prostituce, do níž se náhodou zamotaly dvě vraždy … Vlastně mě napadá, že jsem si skoro ani nevšimla, že se staly … Ještě že alespoň tou první příběh začínal, jinak bych to ani ve spleti těch duchaplných pravdu odhalujících dialogů nezaznamenala. Tak tohle tedy ne. Já mám klasickou československou černobílou detektivku moc ráda, ale tohle opravdu nešlo. Bylo to nudné, k uzoufání nudné. Jasná ukázka toho, že ani sebelepší herci a byla jich tam celá plejáda – Beneš, Šmída, Dubský, Vrchota, Lackovič, Fišer … - nezachrání špatný scénář. Téma prostituce mohlo být v té době zpracováno velmi kontroverzně, nakonec bylo to v té době vnímáno jako výrazně negativní jev, tvůrci se mohli pokusit mravokárně varovat mladé dívky, aby nepadly do tenat … Ale tady, jaksi, nebylo před čím. Tenata se nekonala, dámy byly cudné, se svými klienty především konverzovaly u televize a nejodvážnější tak byla hláška „svý manželce dává každej mnohem víc a spokojenej je mnohem míň …“. Tak takhle tedy ne. „My končíme, soudruhu kapitáne, my končíme.“ (08.11.2014)

Netypická detektivka, v níž sledujeme téměř pořád aktivitu podezřelých a doufáme, že VB ve skrytu bdí. No samozřejmě, že bdí, takže se po utahaných dialozích tria Beneš, Dubský a Fišer, u kterých nevíte, zda jsou myšleny vážně, ci jako vtip dočkáte lehce povedené rekonstrukce, při níž zaklapnou dveře a rádobydůkazy na pachatele a je konec. (21.09.2020)

Muži, kteří nenávidí ...příživnictví. Kriminálka tematizující ilegální nabízení slečen hotelovým hostům z ciziny není příliš dramatická ani odvážná a kriminalistům se fandit moc nedá hlavně proto, že jde o partu ouřadů s koženými ksichty, což je možná realistické, ale druhá strana je prostě životnější - ať obsazením Svatopluka Beneše, skvělým Stanislavem Fišerem nebo zjevem Olgy Schoberové, kvůli které jsem na to vlastně koukal, či příležitostí vidět Juraje Herze jako „mohamedána“ (ovšem nejlepší je stejně Landovského liftboy). Některé promluvy a dialogy jsou vtipné (dadaistický rozhovor s opilým policistou), ale řada z nich nechtěně („Ruku na srdce, soudruzi...“). Famózní (bez ironie) jsou úvodní titulky ve formě listování fotoalbem za doprovodu chytlavého songu v ruštině, kdy se na fotkách střídají pražské pamětihodnosti (otáčené bez zájmu) a slečny koketně pózující u nablyštěných oktávek, embéček a jedna na jawě pionýr. ** a půl. (17.02.2013)