Slunce, seno a pár facek

"- Mami? A co je to coura?...Jáu! - Hajzle jeden!" Druhé filmové dostaveníčko do Hoštic je právě ten typ filmu, který se mi snad nikdy neomrzí. Po událostech prvního dílu se situace ve svérázné jihočeské vesnici zklidnila, ale ne na dlouho. Blažena a Venca se mají brát, ale celou situaci zkomplikuje návštěva Béďovy staré známé a jedna malá lež, která způsobí otevřenou válku mezi rodinami Konopníků a Škopků. S tím přichází řada neskutečných situací, kdy se obě rodiny předhánějí ve všem možném a dělají si navzájem naschvály...a mně praská pokaždé bránice. Jo to byly ještě časy, kdy si byl Troška plně vědom rozdílu mezi vtipným a trapným. (11.11.2008)

Nejlepší Troškův film a vrchol vesnické trilogie. Proti jedničce je rozmáchlejší, bere si na paškál více situací a zdejší místopis/osobopis šlape na sto procent. Princip celé série recykluje vesnické zvyky, které po použití vrací zpět na místo v notně přemrštěné verzi a kupodivu není ve své logice úplně stupidní - je to trefné. Oddechové, blbé, zábavné. Nic víc. (26.12.2006)

Jděte se s tím Troškou bodnout, ubožáci, polovina vás odsuzuje jeho filmy půl roku před tím, než jdou vůbec do kin, a kdyby to nebylo bloklé, sázeli byste tam ve stejnou dobu odpady!. Navíc jako "sci-fi" může tuhle komedii označit jen ten, kdo pochází z neosobního betonového města, protože přesně TAKHLE to na českých vesnicích vypadalo a vlastně ještě vypadá; změnil se jen režim, oblečení a technologie... Dokonale pravdivá sonda do hlubin mentality národa českého.;-) (23.07.2008)

Nechci vypadat jako intelektuál opovrhující jednoduchou českou komedií navíc zrežírovanou Troškou, ale nemůžu si pomoct, mě je vždycky u těhle komedií hrozně trapně. Trapně za "vtipné situace", trapně za hudbu, trapně za zápletky a trapně za některé herce, kteří v tom - kdovíproč - hrají (Lábus, Jirásková). Zase ale abych úplně neodsuzovala, má to pár dost vtipných momentů (ten antický souboj, konečná bitka), až se nechce věřit, kam to Troška během času sklouznul. (11.02.2011)

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně. (07.03.2015)