Konečně neděle!

S neskutočnou eleganciou natočil Truffaut svoje posledné dielko. Scenár by mal bez vtipných momentov určite pevnejšie miesto v čisto thrillerových záležitostiach, ale práve touto uštipačnou formou mu patrí zas pevnejšie miesto u mňa. Milenecká zápletka sa postupom času stále zauzľuje a ja som bol stále zvedavejší ako si s tým Truffaut poradí. Hitchcockvský štýl ale našiel svoju obdobu aj vo francúzskom štýle a byť tam trošku viac napätia a lepšieho záveru, možno by som si to s Hitchcockom aj pomýlil. 80%. (27.02.2008)

Přepsáno v dubnu 2018. Konečně neděle! se v lehkém houpavém rytmu vznáší nad obzorem při jasném svitu luny. Kriminální žánr vyniká hravostí, lehce poťouchlou a přesto uchvacuje svou nonšalancí. Cílem příběhu je vypátrání zločince, a přesto není tento záměr hlavní podstatou. Jádrem je způsob, kterým se tančí. Rozvernost je v detailech, ve zvratech pátrání, v sarkastickém nádechu rozhovorů i místech rozjařeného oddechu. Atmosféře neschází napětí, éterické šumění dráždivosti, vzpřímená elegance i jiskřivé chvění. Konečně neděle! je hebkým pohlazením, zanechává v duši zřetelnou stopu blaženosti a pocit uspokojení ze vzletné poezie. Hlavní předností filmu je Barbara Becker (vynikající Fanny Ardant), výkonná sekretářka, nadšená ochotnická herečka a oduševnělá kráska. Lahůdkou jsou důvtipné slovní přestřelky mezi ní a jejím šéfem. Je popoháněna skrývaným citem a neohroženě vyhledává další překážky. Je svůdným esoterickým zjevením, taktovkou udává rytmus a vládne celému filmovému panství. Hlavní mužskou postavou je Julien Vercel (dobrý Jean-Louis Trintignant), provozovatel realitní agentury a Barbařin zaměstnavatel. Soukromá i společenská spokojenost je lehkým mávnutím kouzelného proutku znenadání ukončena. Překvapení se mění v děs a hrůzu a zoufalé zápolení o očištění osobní bezúhonnosti. Je přímý až jízlivý, přesto je stále jeho základem důstojná laskavost. Důležitou postavou je Maître Clément (zajímavý Philippe Laudenbach), Julienův advokát s pochopením i slabostí pro zločiny z vášně. K výraznějším postavám patří Santelli (příjemný Philippe Morier-Genoud), policejní komisař, vyšetřující záhadnou sérii vražd. A také Paula Delbecq (zajímavá Anik Belaubre), pokladní kina Eden a vydírající hlas hysterické zuřivosti. Z dalších rolí: pátrající bratr oběti a křesťanský duchovní Massoulier (sympatický Jean-Pierre Kalfon), nekonvenčně se tvářící lokální novinář a bývalý Barbařin manžel Bertrand Fabre (Xavier Saint-Macary), Paulin bratr a tvrdě jednající provozovatel nočního podniku a lechtivého uspokojení Louison (dobrý Jean-Louis Richard), provokativně přezíravá a bouřící Julienova manželka Marie-Christine Vercel (zajímavá Caroline Sihol), naštvaná pouliční nevěstka (Nicole Félix), zkušený provozovatel soukromé detektivní agentury Lablache (Georges Koulouris), či sebevědomá uchazečka o práci sekretářky (Pascale Pellegrin). Napětí detektivního pátrání a zoufalé hledání vlastní spásy je povzneseno Truffautovým stylovým nadhledem. Hravost je rozkošná, švihácky upravená a potěšující. Vždyť jde o chtíč a posedlost. Radostí prozářený prožitek! (01.05.2009)

Na rozdíl od všech zdejších bystrých cinefilů, a znalců Truffautova díla, jsem nepochopil žádný náznak, citaci ani odkaz. Přesto bych taky chtěl k této celkem průměrné detektivce napsat něco chytrého, takže tady to je - černá nebyla dostatečně černá, bílá byla potlačena nejedním našedlým tónem a nejméně dva odstíny šedé mi tam úplně chyběly. Přesto se mi na Fanny Ardant dost příjemně dívalo. (12.02.2015)

Až někoho zabiju (což se vzhledem k tomu, že Troška pořád točí, asi někdy stane), budu doufat, že narazím na někoho jako Fanny. Jinak je zajímavé, že Truffaut natočil v skoro polovině osmdesátých let film, který vypadá jako nějaký raný Hitchcock... ta preciznost je jistě obdivuhodná. Dějově mě to ale neskutečně nudilo a ke konci iritovalo, takže veškeré moje potěšení z filmu tkví v samotné režii, ale ani trochu ději, přes což se tentokrát nedokážu přenést. Naštěstí už vím, že Truffaut mě umí zaujmout, takže nemám problém s tím mu dát tentokrát málo a těšit se na nějaký další silný zážitek, jakým byl třeba Jules a Jim. (13.10.2012)

Truffautova labutia pieseň je jeho azda najvernejšou poctou Hitchcockovi a filmu noir. Kým „Nevesta bola v čiernom“ bola viac pocta Hitchovi, toto je už viac poklona noiru (aj pre krásnu čb kameru). Máme tu krivo obvineného muža a jeho sekretárku ako pomáhajúcu femme attrappe (veľmi sympatická Fanny Ardant). PS: potešili vizuálne referencie na Psycho, Nepravého muža či cinefilský odkaz na Kubrickove Cesty slávy, ktoré tak prezradili rok príbehu - 1957. (16.11.2020)