Esmeralda

A došlo to tak daleko, že jsem si vyprosila knihu, knihu přečetla, po přečtení ji zapsala do čtenářského deníku, čtenářský deník prezentovala ve škole i s knihou a se ségrou jsem uzavřeli alianci proti Alvarovi a kdykoli se objevil na obrazovce, házeli jsme po televizi polštáře. To bylo dávno, když mi bylo málo. když mi bylo víc, plakát letěl pryč (22.10.2011)

Jirka moravský Brabec se jednou na Mohlenickém dostavníku chlubil, že mu maminka u Esmeraldy uštrikovala barevné pončo. Měl ho na sobě. Ukazoval nám přesně místo, kde Esmeralda prozřela. A hle! Barvy se zdály jasnější!! Inu vidno, že i průměrná telenovela může mít poztivní dopad na prostý lid. Mít Emeradla méně dílů, měl by dnes Jiří akorát tak barevnou šálu! (08.11.2014)

Vzhledem k tomu, že jsem sledovala seriál, když mi bylo asi 16 let, tak se mi líbil. Ano byl trapně natočený, příběh atd. prostě jako typická telenovela, ale byl jak dělaný k tomu, aby si člověk u něho pěkně oddychnul a zahřál se u srdíčka. Pro holky a babičky jako dělaný a myslím si, že si vůbec nezaslouží mít tak špatné hodnocení vzhledem k tomu jakou mánii tenkrát u nás vyvolal. Pamatuji si, když vyšel časopis, tak byl hned v šest ráno vyprodaný a Esmeralda měla velikou řadu fanynek. A to myslím jde :) (09.10.2013)

Davové šílenství lidí od 5 - 95 let, enormní spotřeba elektriky ve vysílacím čase, cedule u novinových stánků: "Vlastu s Esmeraldou už nemáme!", nekonečné, fakt nekonečné rozhovory lidí v autobuse o tom, kdo komu víc fandí, nebo jak to dopadne (po 5 minutách jsem hledal něco, čím bych spáchal sebevraždu) a třeba i přeobjednávání se u zubaře, aby se stihla.....Esmeralda. Nevydržel jsem, musel jsem se na pár dílů podívat, abych věděl, proč jsem tak out, proč si nemám s kým povídat, proč nevím, kdo je José Armando apod. Já ten odpad dám, protože TO, co jsem viděl, mě jednoduše znechutilo. Tak moc, že velmi... Od jisté doby jsem alergický na slovo telenovela...nikdo ho přede mnou nevyslovujte:-) (02.09.2009)

Esmeralda byla prvním latinskoamerickým romantickým seriálovým produktem, s nímž byl český divák seznámen, právě ona odstartovala obrovskou vlnu zájmu o tento žánr, který je dnes znám pod označením "telenovela". Nutno však upozornit na to, že divácká podpora zmíněného fenoménu byla značně genderově nevyrovnaná. Většinu modrého kousku koláče zkrátka tvořily divačky. Poněvadž Esmeralda na několik let redefinovala podobu odpolední televizní zábavy, považuji za žádoucí věnovat jí alespoň malou pozornost. Za určující můžeme brát již první epizodu, v níž je malá budoucí hrdinka ihned potrestána za to, že se narodila jako slabá žena (přijde o budoucnost dcerky bohatého statkáře). Dosud nezainteresovaná divačka je rázem zainteresována vytvořeným poutem k hlavní hrdince, neboť s ní sdílí tíhu domnělého trestu ženského pokolení. V prvních epizodách je Esmeralda se svým údělem smířená, následně vidí (bez náznaku ironie) naději na lepší budoucnost (zamiluje se do strůjce svého neštěstí - muže). Tato naděje avšak časem mizí. Ke konečnému happy endu může dojít až po prohození rolí (Esmeralda vidí! Chosé Armando oslepne!), kdy mužská postava prohlédne (opět bez nejmenšího náznaku ironie) - pozná, jak to měla Esmeralda těžké. Ženský princip tímto vítězí. Divačka, která se v první epizodě ztotožnila s "téměř mrtvou" hrdinkou, tak prošla celou tuto cestu spolu s ní, čímž na moment pocítila stejný subjektivní posun ze své původní pozici. Pozice cílová však rozhodně nikdy nemůže odpovídat pozici, na níž je divačka nucena se vrátit po skončení seriálu. Následně logicky shledá žádoucím proměnu svého aktuálního stavu (dává se tak an telenovelovíru), inspiraci bude hledat u dalších zástupců rovnakého žánru. S "lepšími věcmi příštími" tak žánr telenovely pracuje podobně chytře jako třeba marxismus nebo křesťanství a není se proto čemu divit, že byl před pár lety tak úspěšný. (14.01.2011)