When Worlds Collide

Veškeré nedostatky už popsal Lima, jen bych ho opakoval, což bych nerad, takže za sebe doplním ještě určitou "nedůslednost" ve vypravování (která je samozřejmě podmíněná roztomile naivními triky, já vím, ale moc jsem si přál podívat se, jak se Země s tou planetkou srazila a explodovala). Ale bylo to zábavné a napínavé (nečekal jsem, že v roce 1951 to bude až tolik), nesplnila se moje hlavní obava, že tvůrci nakonec nechají Zemi katastrofu odvrátit, takže spokojenost. I když bych víc tlačil na pilu, viděl rád víc emocí, sebevraždy po nevylosování a podobně, kromě opravdového ústřelu v podobě příletu do "nového ráje" si nemám na co stěžovat. (02.03.2014)

Slušné a dnes prakticky již klasické (aspoň v Americe, u nás naprosto zapadlé) science fiction ze začátku padesátých let minulého století, které nabídne snad jako jedno z prvních zkázu lidstva. Je škoda, že ta zajímavá a akční podívaná se dostaví skoro až po hodině tlachání, což je taky důvod, proč dávám tři hvězdy. Jinak je to samozřejmě dnes již moc předvídatelné, ale to jsem čekal. Všem je jasné, jak to skončí. Každopádně závěr stojí za to. Kdyby nebylo tohoto filmu, jistě bychom dnes neměli Armageddon a Drtivý dopad. (27.05.2012)

A jde do tuhýho. Lidstvu hrozí zkáza. Na planetu Zemi se řítí dvě planety - Zyrus - takový "předkrm", který má planetu o kousek minout, ale svými gravitačními účinky způsobit hrozivé katastrofy a o pár týdnů později planeta větší než Země - Bellus - která se přímo se Zemí srazí. Přichází soudný den, zbývá jeden rok,ale......Zatímco zbytek světa pasivně čeká, tým kolem Dr.Randalla, který jako první uveřejnil zprávu o zkáze lidstva, nezahálí a dohodne se s jedním miliardářem na financování stavby jakési "Noemovy archy", kosmického korábu, který má převézt vybraný vzorek lidí a zvířat na jinou planetu. Jde opravdu o ryze soukromý projekt, nikoliv státní s nejvyšší možnou prioritou a tedy co dělá zbytek světa, to už tvůrci filmu neřeší. Žádné jiné "Noemovy archy" po vzoru té Randallově, žádné kooperace mezi státy, nikdo nic až na Randalla nic neřeší. I mínění tvůrců o lidstvu jako disiplinované mase je úsměvné. Žádné rabování, žádná přirozená panika, lidé jenom čekají jako hovádka na soudný den a modlí se. Aspoň je víc času na milostnou zápletku. Pozor, první nebezpečí je zde! Přilétá Zyrus. Vědci koukají na hodiny, ve 13:00 to má začít, ale už je 13:01 a ono pořád nic....A přeci! Už to začíná! Minuta zpoždění, hernajs! Zemětřas, hladina moře stoupá....Mno, to načasování na minutu přesně je docela úsměvné, ale to není nic proti tomu, co přijde. Když se blíží Bellus, už se ani žádná gravitace neřeší. Lidi koukají na obrovský rudý flek, který se blíží k zemi a Randallův tým se teprve týden před kolizí začíná chystat na odlet. Horečně se balí, losují se vybraní lidé - 32 žen a 32 mužů, všechno běloši, žádný prostor pro jiné rasy, Adolf by měl radost. A teprve DEN před srážkou, kdy Bellus už zabírá většinu nebe, se nakládá do korábu. Přitom je pořád dost času na různé plkání a milostné cukrování. A kam se poděla ta gravitace, to fakt už tvůrci neřeší. Přetížení při odletu korábu se řeší, tím že členové posádky prostě upadnou do spánku. Skafandry se taky řeší, vypadají jako ušité z pytloviny s tkaničkou. A pohled z korábu na krajinu jiné planety - nového domova lidí - ten se nedá zapomenout. Ta kýčovitá namalovaná krajina jakoby z jehovistické Strážné věže vypadla. (11.04.2004)

Naivní pohled na zkázu lidského pokolení, prostřednictvím neúprosně se blížících a smrtících vesmírných těles, osciluje někde mezi lacinou psychologickou analýzou z doby kamenné a velkomožnou sci-fi s rozmáchlou trikovou stránkou a ucházející výpravou. Spojení miniatur a rádoby hlubokých myšlenek nedělá dobrotu a slabí herečtí představitelé svými podprůměrnými výkony jen tupě a umělě prodlužují už tak krátkou stopáž. Celé je to naštěstí tak primitivně podané, že divákovi nezbude nic jiného než rezignovat, a užít si tento předobraz katastrofických vědeckofantastických filmů z konce devadesátých let s naprosto minimálními nároky. Sympatické triky čas stále neodvál, stejně tak jako kýčovitý a narychlo vsazený obraz ráje ze samotného závěru snímku. Taková malba s puncem kultovnosti se hned tak nevidí... (06.07.2005)

Je tu určitě spousta pozitiv a musím obdivovat odvahu tvůrců, kteří se do takhle objemné látky pustili už na počátku padesátých let. První dvě třetiny jsem si přitom dokonce říkal, že sleduji jedno z vůbec nejlepších sci-fi své doby, kde se napětí netěží z laciných trikových atrakcí, nýbrž ze samotného námětu vyvolávajícího silné empatie. To zaměření na komplikovaný lidský faktor v bezprecedentní situaci je celkově chvályhodné a plynou z něj silné motivy, ale ty jsou v součtu v krátké stopáži rozesety po trsech a chybí jim soudržné uchopení. Tuhle látku by dnes perfektně zvládl Emmerich, který zkrátka umí postavičky na osudové šachovnici dirigovat jako málokdo - pokud by mu tedy scénáristé utnuli teatrální snahu o humor a pohlídali si fyzikální nesmysly, jakých se dopouští Matého snímek (k Zemi se blíží obří hvězda a lidé unikají v raketě na poslední chvíli, nezasaženi žárem ani gravitací - a je tam toho samozřejmě více). Není to opravdu špatné a něco to o lidech jistě vypovídá, ale i s ohledem na dobu vzniku čpí z kvapně pojaté struktury nevyužitý potenciál. A já už se po tomhle solidním předkrmu vážně těším, až Roland konečně pošle vstříc matičce Zemi její zlobivý satelit Měsíc. 65% (01.11.2020)