Kosmonaut z Čech

S jistou subjektivní perspektivou dokážu asi pochopit, že knižní předloha sama o sobě musela působit velmi zajimavě, psychologicky i mysteriózně, a že veškeré dialogy a aspekty samoty spolu s podstatou a řešením osobních problémů včetně představy a smyslu pavouka, mohly působit v čtené podobě více kreativně a přirozeně. Zfilmování mi přpadalo jakoby neúplné, atmosféra nebyla dostatečně vstřebatelná, chyběla tomu hloubka a celé to působilo spíše podivným dojmem. (06.03.2024)

Průměrný hodnocení je někdy známkou průměrnosti filmu, často ale i známkou průměrnosti diváka. Kosmonaut z Čech je těžká pocitová odysea ztrátou, odcizením, samotou a strachem. Nalaďte se na existenciální psychologickej teror plnej poetiky a metafor, protože když budete čekat epickou sci-fi, akorát vás to nasere! Ale pokud se proderete skrz, možná vás čeká vstup do novýho začátku. (04.03.2024)

Jak mě kniha bavila v první polovině a ve druhé už moc ne, tak u filmu to mám přesně naopak. V začátku mi scházelo to propojení s českým prostředím a historií. Chápu, že do amerického filmu bych toho chtěl moc, ale bylo to to kouzlo, které se mi v knize líbilo. Ve filmu je rozjezd hodně pomalý a dalo by se i říct, že nezajímavý. Celkem tak i chápu ty davy, které film po čtvrt hodině vypnuly. Zbytek je ale odměněn silným příběhem o lásce a sobeckosti. Na konci filmu jsem byl dojatý a po něm jsem si říkal, jak se scifi s obřím pavoukem povedlo člověka vrátit do reality. Přitom mám na filmech paradoxně radši, když mě od té reality odtáhnou. (05.03.2024)

Těžce nepochopený film. Univerzální story o prozření a o tom, že lásku dovedeme docenit (a ocenit) až tváří v tvář samotě a možné blízkosti konce. Každý z nás si v sobě nosí svého Hanuše, jen  většina  z nás mu začne naslouchat až příliš pozdě. Ztráta je koncem i začátkem, a i když nás od sebe dělí třeba miliony světelných let, láska nás pořád dovede spojit. A i ten nejsebestřednější člověk ji ve finále potřebuje sebevíc. Stejně jako všichni. Ano, je to jednoduché, z pohledu celovečerní metráže pro někoho možná až příliš, ale opravdu podle toho umíme žít, abychom mohli říct, že nám to na film připadá málo? Ať si každý sám odpoví.... (22.03.2024)

Samozřejmě chápu, že nějakej Čech něco takovýho může napsat, tedy infantilní báchorku o tom, jak jinej Čech v kosmický raketě prozkoumává nějakou Čopru jménem celýho lidstva (CzechConnectu díky). Ale nechápu, že Amíci pak podle ní natočí i film. Tedy já bejt ten Kalfař a přijít za mnou z Hollywoodu, jestli bych jim ten námět nestřelil, budu hned sám trvat na tom, aby tuhle slabomyslnou rovinu změnili. "Prosimvás klidně si to natočte, ale z toho Čecha udělejte třeba Američana, kdo jinej by přece letěl v kosmický raketě k Jupiteru, že jo... Klidně ať je třeba černej, nebo teplej, to je mi buřt, nebo ať je to Číňan nebo Rusák, ale určitě ne nějakej Čížek, to dá rozum, to bych se pak musel hanbou propadnout, kdybych byl pod takovou ptákovinou podepsanej...". Asi tak nějak. Bože a ty nesnesitelně banální a nudný pseudofilosofující kydy s pavoukem Hanušem... Nebo ty kydy jeho starý na Zemi... Vždycky jsem razil heslo, že je lepší špatný scífko než žádný, ale v tomhle případě si tím nejsem vůbec jistej. A hlavně - ono to totiž ani žádný pravověrný scífko vlastně není, je to jen sentimentální telenovelický melodrama, zabalený do sci-fi obalu. Přeukrutná hovadina, jedna pouze za pěkný vizuál, za Lenu, Isabellu i Koothrappaliho. (09.03.2024)