Kouř

Rytmikál, který se stal výpovědí jedné generace. Bylo to třeba, bylo potřeba pokračovat v tepání, které vyvolala Pražská 5. Ale dnes je ze zpětného hlediska jasné, že jednu prudu vystřídalo jen vystřízlivění a stejně jako se svými démony bojují hrdinové Kouře, do mnohem těžších depresí dopadl hrdina Kamenného mostu a Vorel tak opsal tu méně oblíbenou stránku vývoje v naší společnosti na přelomu 80. a 90. let. Nehladil, jen se vyjádřil ke stavu, který sám žil. (25.06.2015)

"Arnoštek je prostě (z)boží........" Vidět Arnoštka někde naživo, tak ho radši zastřelím za tu těžce oldschoolovou čtyřprocentní dízu. I když je to všechno myšleno s nadsázkou, film mě nebavil a spíš beru Arnoštka jako kuriozitu českého filmu. Lucie Zedníčková byla kočka:) Humor divadla Sklep byl vždycky svůj - někomu sedí, někomu ne. I když film uznávám, přece mu nemůžu přijít na chuť. (26.11.2008)

jeden z klenotov českej kinematografie, ktorý tak trochu zapadol prachom, no je to škoda a rozhodne ho treba oprášiť, pretože patrí k TOP 10 českým filmom po osemdesiatomdeviatom a jeho lesk - originálny humor, výborný soundtrack, skvelá výprava i casting, zdravá satira i dravý sarkazmus - prevyšuje kdejaké hřebejkoviny či slámoviny. každá postavička je boží (nie iba arnoštek), hlavný hrdina je ako vystrihnutý z jarmuscha - trochu okorenený eraserheadom a rezaný českým bigbítom, prehnaná "teatrálnosť" a expresionizmus pri dialógoch i gestách je dokonale funkčná a organická na pozadí grotesknej normalizačnej mašinérie v kulisách expresionistickej továrne no a hudobno tanečné prvky sú geniálnou montypythonovskou paródiou nielen muzikálov ako takých, ale predovšetkých oslavných normalizačných filmov z 50. rokov, kedy šťastná komunistická mládež spievala pri bagroch a kombajnoch a pariacich komínoch o tom, akí sú šťastní, že budujú lepší svet - tuto Béda a Mirek Čáp spievajú do jazzrockovej melódie veci ako "Já jsem divnej" alebo "šéfa šéf". a tie figúrky! - najlepší bol Václav Křížek, to Vorlovi vyšlo, a záverečná scéna "zúčtovania" so Šmídom je úžasná. film je kompletný a na nezabudnutie a hádam aj najvyváženejší a najlepší kúsok pána Vorela - a to mám jeho groteskno-expresionistickú štylizáciu a poetiku nesmierne rád či už v Ceste z mesta alebo dokonca ja Gympli, ale už nikdy nefungovala tak, ako tu (hádam ešte v epizódach Skřítek a Na brigádě v Pražskej pětke). (10.08.2009)

No, můžete mě přesvědčovat, že je film výbornou satirou a perfektně reflektuje dobu , nic to však nemění na tom, že Kouř je v podstatě hovadina. Naštěstí pro diváka docela zábavná. Specifický humor je zde dobře poznatelný, Jana Slováka si sice pamatuju více jenom z Mazaného Filipa, ale jeho gestikulace mi velmi připomínala Vávrův a Hanákův herecký projev z Kopytem sem, kopytem tam (takže, jestli Radek99 považuje příspěvěk Divadla Sklep v tomto filmu za spíše menší než větší, tak já ho tam cítil celkem zřetelně). A ono vůbec obsazení herců se v tomto filmu podařilo (třeba Čtvrtníček s Duškem byli výborní). S čím mám ale hodně velký problém je "muzikálová" složka. Ty písničky, přesněji "písničky" se nedaly poslouchat, vlastně to byly jen recitativy textů (v nichž se hrálo se slovy) na pozadí nějaké úchylné melodie. Asi v tom mám hledat umění, ale nějak jsem ho nepostřehl. A Arnoštek...tenhle buzík mě se svým "...fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový..." po vtipném prvním použíti brzo začal unavovat. Třeba nechápu velké umění a skvělou reflexi tohoto díla, možná jsem jenom nebyl správně naladěn, každopádně tuto občas vtipnou absurditu vidím pouze na průměr. "Ostatně já doufám, že i vy se zapojíte Mirku...můžu vám tak říkat?" - "Ale jó tak...můžem si rovnou tykat." - "Nó to zase...podívejte se zase všeho do času." (18.12.2011)

Když jsem si ten film pustil po letech znovu, měl jsem z něj divný pocit. Jednak mi to už nepřišlo jako taková sranda jako kdysi, a jednak mi ten film - nejen tou výraznou stylizací - nově přišel v první řadě strašně zvláštní (spíš v negativním smyslu) a uvažoval jsem, zda má vůbec šanci oslovit diváka, který je poetikou Divadla Sklep zcela nepolíbený (můj případ), nebo mladší ročníky, kteří už nemohou podle mě pobrat, do čeho se ten film trefuje (byť scénu s Arnoštkem podle všeho znají a milují snad všichni včetně těch, kteří jinak z toho filmu nikdy víc neviděli). Možná jenom už ten film znám tak nazpaměť, až mě přestal bavit, a možná mi též vadí stále poslouchat, jaký kult se z Kouře stal, protože jsem na tyhle kecy odjakživa alergickej u jakéhokoli filmu, ale prostě nemůžu si pomoct - ve své době to podle mě musel být zásadní filmový počin, zatímco dnes už mi to přijde spíš jen jako taková kuriozita, s diskutabilním diváckým potenciálem a humorem, který nemusí sednout každému. (15.09.2021)