Kouř

Opravdu nechápu jak se mi tato perla mohla schovávat až do roku 2008. Sklepáky znám, znám i jejich styl humoru - Kouř ale přesahuje naprosto všechno co jsem od nich čekal - naprosto "fajnový" prostředí ala 1984, herci (skvěle vybraní) tak nádherně divadelně přehrávají a všechno absurdní do čeho jsou zapojeni tak ještě povyšují, jakoby to vypíchli připínáčkem na závodní nástěnku. To vše okořeněné muzikálovými čísly --- které mi připomněly Tanec v temnotách (opravdu), ať už byly myšleny jakkoliv nevážně. Postavičkóznost a hláškóznost už je pak jen bonusem (a jakým!). Skvělé, nemůžu si pomoct, viděl jsem možná nejlepší pototalitní českou komedii (a o té "komedii" by se dalo ještě dlouho spekulovat). 9/10 PS: Tak jsme si zazpívali... a teď půjdem CHLASTAT!!! (03.02.2008)

Divadlo Sklep miluju, nicméně tohle považuju za jeden z jejich slabších kousků (kterých je ale minimum). Na můj vkus snad až příliš pošmourná atmosféra (což ovšem koresponduje s názvem filmu), hudební složka filmu není nijak zvlášť úžasná a herci jsou přesvědčiví jen do určité míry. Nejvýraznější postavičkou je tak skutečně Arnošt. (30.08.2002)

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)

Docela dost lituji toho, že jsem Kouř odmítal už jenom kvůli jménu "Tomáš Vorel" (jeho filmy se mi nelíbí, nechápal jsem je). Přitom je to tak nadčasový majstrštyk, se svojí prazvláštní, ale velice líbivou poetikou, humorem, ale i pointou. Buď bych si Vorlovy filmy měl dát znovu, nebo je Kouř jeho jediný "dobrý" film. Každopádně tleskám, smekám a klekám, protože tohle se jen tak často nevidí, natož v Čechách. (06.11.2013)

jeden z klenotov českej kinematografie, ktorý tak trochu zapadol prachom, no je to škoda a rozhodne ho treba oprášiť, pretože patrí k TOP 10 českým filmom po osemdesiatomdeviatom a jeho lesk - originálny humor, výborný soundtrack, skvelá výprava i casting, zdravá satira i dravý sarkazmus - prevyšuje kdejaké hřebejkoviny či slámoviny. každá postavička je boží (nie iba arnoštek), hlavný hrdina je ako vystrihnutý z jarmuscha - trochu okorenený eraserheadom a rezaný českým bigbítom, prehnaná "teatrálnosť" a expresionizmus pri dialógoch i gestách je dokonale funkčná a organická na pozadí grotesknej normalizačnej mašinérie v kulisách expresionistickej továrne no a hudobno tanečné prvky sú geniálnou montypythonovskou paródiou nielen muzikálov ako takých, ale predovšetkých oslavných normalizačných filmov z 50. rokov, kedy šťastná komunistická mládež spievala pri bagroch a kombajnoch a pariacich komínoch o tom, akí sú šťastní, že budujú lepší svet - tuto Béda a Mirek Čáp spievajú do jazzrockovej melódie veci ako "Já jsem divnej" alebo "šéfa šéf". a tie figúrky! - najlepší bol Václav Křížek, to Vorlovi vyšlo, a záverečná scéna "zúčtovania" so Šmídom je úžasná. film je kompletný a na nezabudnutie a hádam aj najvyváženejší a najlepší kúsok pána Vorela - a to mám jeho groteskno-expresionistickú štylizáciu a poetiku nesmierne rád či už v Ceste z mesta alebo dokonca ja Gympli, ale už nikdy nefungovala tak, ako tu (hádam ešte v epizódach Skřítek a Na brigádě v Pražskej pětke). (10.08.2009)