Jak se budí princezny

Václav Vorlíček bez formy. Princ je kandidátom na najhoršieho a najškaredšieho princa zo všetkých československých rozprávok. Princezná pôsobila znudene až nemocne. Veď aj jej matka či zlá teta vzbudzovali väčšie pnutie než ona. Menšík stvárnil síce zábavnú postavu, ale bohužiaľ pôsobil silne unaveno. Ako po veľkom fláme. Filipovský, Sovák úplne zbytočne investovali svoj dôchodkový čas. Kráľom nekráľom rozprávky je jednoznačne Kraus. Za mňa jeho životná rola. Videl som prvý raz až v roku 2023 a bez akejkoľvek detskej nostalgie som nenašiel žiadne namotávky. (23.12.2023)

Pohádka o tom, kterak Růžena Králová nemohla praktikovat akupunkturu a jako švadlenka by si neušila ani zástěru. Vcelku dobrá pohádka, ale ruku na srdce, nad běžné hodnocení ji povyšuje hlavně V. Menšík, jehož věčně hladový hláškující sluha je highlight tohoto příběhu ("Vy snad nemáte srdce...tak nemáte žaludek."). Rovněž věčně stonající Honza Kraus je super ("Ale já měl taky rýmu a kašel!"), ale zbytek týmu už je holý průměr. Jako dítě jsem často usínal s písní, jejíž slova byly: "Na sedmém lánu, u sedmé sýpky, svítil jak svíce růžový keř..." (05.10.2008)

Přichází s plachým, bezelstným úsměvem a se srdcem na dlani, nedotčená závistí, záští a sobectvím ... poetická a jednoznačně vstřícná záležitost, která se nebojí nápaditě inovovat klasické schéma klasické pohádky - pro lásku, která si zaslouží přívlastek opravdová ... pro humor, který je kořením našich životů ... pro dobro, které v reálu nemívá mnoho šancí ... PRO NÁS, kteří pohádky vnímáme jako pověstnou živou vodu - protože suplují víru, že bude líp. (23.02.2015)

Přestože je takovou tou hlavní a především kladnou postavou Jan Hrušinský, pohádku táhnou především Jan Kraus a Vladimír Menšík. Zatímco Kraus se na padouchy a jim podobné role hodí znamenitě, Hrušinský spíš působí jako takový pitomeček. Je až moc přeslazený. No ale to nebudu tak kvalitní pohádce vyčítat. Je to ještě taková ta stará škola našich pohádek. A to se komančům musí nechat, pohádky točili perfektní. Anebo je to tak, že pohádky byly prostorem, kde se naši nejlepší herci mohli fakt vyřádit a ta kvalita tam proto byla. Dnes mají ti naši nejlepší tolik práce na různých projektech, že se logicky nemůže podařit dostat je ve stejnou chvíli na jeden plac. (31.03.2015)

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)