Tři oříšky pro Popelku

Ať to beru, jak to beru, tohle je opravdu ta nejlepší pohádka, která kdy u nás vznikla. Pohádkovou atmosférou jenom překypuje, bílé zasněžené pláně, stejně jako sněhem obalené smrky kameře přejí a herecký ansábl je bezchybný, včetně německých zástupců. Klukovsky rozverná a zároveň žensky půvabná Libuška je k nakousnutí a tehdy ještě štíhlý Pavel Trávníček je princ, jak má být. No a světe div se, i Svobodova hudba a "božský Kája" to nekazí a jeho zdejší song je snad jediný, který jsem od něho ochoten akceptovat. Od té doby se Vorlíček tomuto skvostu ve svých dalších počinech ani v nejmenším nepřiblížil. (20.09.2003)

Jedna z nejznámějších českých pohádek na jednen z nejznámějších motivů. V Čechách už to je sand skoro kultovní pohádka bez který by se neobešly žádný vánoce nebo svátky, ale mě stejně nikdy nepřipadala jako něco extra. Neřikám, že když to náhodou jede v Tv, tak že se nepodívám, ale už mě to moc nebaví. Naštěstí to má dost krátkou stopáž, takže než to začne nudit, tak to skončí. Ale i tak se to u pohádek řadí do tý lepší kategorie (08.06.2006)

Václav Vorlíček vzkřísil na plátně jednu z nejznámějších pohádek bratří Grimmů, čímž dal vzniknout jednomu z největších a nejzářivějších klenotů svého žánru na poli československé kinematografie (byť si Němci stále myslí, že jde čistě o jejich film). Tři oříšky pro Popelku mají vše, co by měla správná pohádka mít, a tvůrcům se podařilo všechny žánrové aspekty vytáhnout až na maximum. Vedle uvěřitelně napsaných postav se divák může kochat přenádhernou výpravou a kostýmy, přičemž vůbec nevadí, že již člověk dávno ví, jak to celé nakonec dopadne - v tomto případě ten šťastný konec neomrzí ani při opakovaném zhlédnutí. (27.12.2019)

Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. České pohádky opravdu nemusím, ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo a na Drei Haselnüsse für Aschenbrödel se každý rok na Vánoce rád podívám znovu. Podle mě nejlepší pohádka, jaká kdy u nás vznikla. Je skrz naskrz vtipná (Hele, princi!), pěkně odsýpá, má tu správnou atmosféru a rozverná Popelka s kuší, provokující prince s jeho družinu, je prostě úžasná. Pojď dolů. – Pojď ty nahoru. (23.12.2008)

Jako prťavé kiddlátko jsem chtěla pokračování. Po letech jsem zjistila, že existuje něco jako Robert Baratheon a že co do příšernosti té tragicky zaniklé moravacké nádheře fakt nesahá ani pod lem legín. Teď už nedávám ani originál, aniž bych brečela, jak Popelka, logicky zahynuvší ve třiceti na uchlastání z deprese, měla kurva na víc. (31.12.2017)