The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (více)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(více)Recenze (100)
I přes velké stáří této Vávrovy historické komedie jsem se dokázal bavit, což je klíčem k úspěchu filmu, který je i v dnešní době divácky atraktivní. Líbilo se mi jak nastínění epochy z minulosti tak příběh, který měl hlavu i patu a napůsobil nějak příliš potrhle a bláznivě v tom negativním slova smyslu. Zkrátka velice milé překvapení v podobě veselohry, která splnila moje divácká očekávání téměř na výbornou. ()
Filmy pro pamětníky jsou svou naivitou děsně směšné a i když by se podle data vzniku dal tenhle snímek mezi ně zařadit, myslím si, že by to byla chyba. Skvělá komedie na věčná témata záletníků, boháčů, co chudým berou a napravených frejířů, kteří hájí zájmy chudých a nechutného maloměšťáctví. Štěpánek tu co by Mikuláš Dačický z Heslova exceluje a Alžběta v podání Hany Vítové je taky pěkná. Ve filmu je plno kouzelných scén, při kterých se člověk smíchy popadá za břicho. Film bych zařadila mezi klasiku české filmografie - myslím, že si to kvalitou zaslouží. ()
Cech panen kutnohorských je kritikou více věcí. Hned zpočátku jsme ujištěni, že je film hlavně kritikou rozpínajících se nacistů, neboť Češi si dovedou poradit bez všech ostatních a sami. To by mohlo platit i dnes a film je tak vlastně velmi nadčasový. A proto sloužil i komunistům, neboť další vlna kritiky se snaží z řad dělníků na hlavy bohatých a mocných. Otakar Vávra jistě natočil výpravnější filmy, ale musíme si uvědomit, že se jedná o třicátá léta a navíc dobu nastupující okupace. I z hlediska ekonomického bylo všechno tak nějak jinak. Přesto si troufám tvrdit, že historických filmů se v té době moc zase tolik nenatočilo a zde se jedná o jednak docela dobrou komedii a navíc se jí zúčastnila celá plejáda tehdejších hereckých es. ()
"A vůbec, kdo je tady pánem domu?" Plesk! "Co blázníš?" "Já myslela, že se chceš prát." Dvojice Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk jsou tím pravým kořením tohoto historického kostýmního filmu, který v závěru dává jasně najevo svoji nespokojenost s Mnichovskou dohodou. Není tedy divu, že po okupaci nacisté film zakázali. ()
Tento film dělá neodolatelný Štěpánek, kterému zdatně sekuduje plejáda tehdejší české herecké elity. Chybí tu snad jen Oldřich Nový. Ale vážně, Cech panen kutnohorských je snímek, na kterém se zub času přeci jen podepsal. Především poměrně chaotická práce se střihem dělá z filmu trochu nesourodou podívanou, která je postavená především na jednotlivých scénách, poměrně divadelně natočených i vypoitovaných, ale jako celek fuguje až s přivřenýma očima. Poněkud kostrbaté podání však nezadupe kvalitně odvedenou filmařinu při vedení herců, herecké výkony. ()
Galerie (6)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (14)
- „Cech panen kutnohorských“ byl v dobách Mikuláše Dačického z Heslova soupis dívek a žen ochotných být mu po vůli. (Olík)
- Režisér Otakar Vávra se nechal inspirovat tehdy slavným filmem La Kermesse héroïque (1935), scénu velkolepého šermířského souboje si vypůjčil z méně známého románu Alexandra Dumase staršího „La dame de Monsoreau“ („O korunu a lásku“; 1846). (Olík)
- Zdeňka Štěpánka postava Mikuláše Dačického z Heslova fascinoval natolik, že přečetl nejen všechny knihy o něm, ale i knihy Mikuláše Dačického. Dokonce docházel k potomkům rodu na Malé Straně a napsal první verzi scénáře. Bratři Dačičtí, Mikuláš a Hugo se zúčastnili i natáčení. (sator)
Reklama