Dívka v modrém

Pravdepodobne nejsem prvnim a asi ani poslednim muzskym,kteremu se teprve pri sledovani Divky v modrem podarilo pro nej objevit Lidu Baarovou. Jeji herecky komedialni vykon je koncertem na tomto poli. Puvodne jsem chtel sledovat jenom par minut filmu,avsak absolutni lehkost a plynulost snimku mi nedala predcesne odejit. (29.04.2011)

Kvalitou režijního zpracování i nápaditostí scénáře dílo plně srovnatelné s proslulejším KRISTIÁNEM; je přímo festivalem hereckých koncertů - platí to zejména o Novém a Baarové, která tu přesvědčuje o svém skutečném uměleckém talentu. Neokázalé zdůrazňování staročeštiny, nápaditý námět, překvapivé a v českém filmu spíše vzácné než typické gagy a výroky-hlášky doplňuje skvělá - bohužel příliš "zaškatulkovaná" Antonie Nedošínská - a rychlý spád plný překvapení, to všechno jsou další klady nedoceňovaného díla. DÍVKA vedle CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLADU ŽIVOTA patří k našim vůbec nejlepším veseloherním a komediálním filmům třicátých let. Nadčasová komedie už datem svého uvedení měla zjevně protinacistický podtext, který byl zesilován jejím až rozpustile rozverným rázem. Film oprávněně hladí po duši i po těle i po desetiletích, která uplynula od jeho prvního uvedení. (26.08.2007)

Jeden z mých nejoblíbenějších, nejkouzelnějších filmů s nadpozemsky krásnou a tentokrát také nebývale vtipnou Lídou Baarovou, s Oldřichem Novým v jeho osvědčené bázlivé poloze a s Natašou Gollovou, báječnou jako vždy. Ne že by ostatní herečky a herci nestáli ze zmínku, ale v porovnání s tímhle skvělým trojlístkem jako by snad ani neexistovali. (25.01.2016)

Prakticky výborný Český film, s výborným Novým a dobrou Baarovou. Moc se mi líbila myšlenka a hlavně první půlka filmu než se ukáže ona dívka. Strach který zahrál Nový to jsem mu úplně žral. A film mě děsně bavil, bohužel mi přišlo že druhá část byla taková až moc přilehlá, moc se tam nedělo a plno scén mi přišlo poměrně zbytečných. Ale i tak dávám 4*, za první půlku která mě opravdu bavila. (30.11.2010)

Film jsem si pustil na návštěvě z DVD, když v TV nebylo nic ke koukání a frčí ta Baarománie. Po jeho shlédnutí jsem se začal shánět po popelu, který bych si nasypal na hlávku. Film jsem zcela jistě musel vidět (kdybych byl fanda, mohl bych třeba i 55krát), ale hanba mne fackuje, že jsem ho hanebně nedocenil. Prozřel jsem až nyní. Překvapilo mne s jak nepatrnými prostředky (z dobového reálu vybočoval jen kostým LB – beztak z fundusu) natočili vlastně scifík s roztomilou milostnou zápletkou a předvedením tehdejších filmových hvězd. Všichni hráli adekvátně svému věhlasu, mělo to šmrnc bez pathosu, který nám nyní připadá směšný. Vznikl naprosto moderní film, který je možné sledovat i dnes bez shovívavého úsměvu se kterým někteří shlíží na činnost „primitivních“ předků. Prostě stal jsem se fandou tohoto filmu. Přidám zajímavost (než mi ji schválí či zamítnou): Hospodyně paní Nedošinská, ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká panu Novému: „...šel nahoru“, myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. „onkala“, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru“. Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. Zdroj: Fandovství oné doby, jinak PhDr.Jiří Stanislav Guth-Jarkovský - Společenský katechismus (25.01.2016)