Jan Hus

A já tomu to maximum dám. Nejen výprava a celkové zpracování, byť poplatné době a kdesicosi, to mne nezajímá, protože když si poslechnu toto a podívám se kolem sebe, mám dojem, že by nikoli jen církev osobnost jako Hus zatraceně potřebovala. Příliš mnoho lidí jen těží ze svého postavení a káže ostatním lidem něco jiného, než jak sama žije. Kázat vodu, pít víno, jak symbolické. Takže nikoli poplatné době, ale naopak nadčasové. Mimochodem, uživatel sud mi mluví z duše, ve Štěpánkově podání má Hus přesně takové charisma, které bych očekával od člověka, který je skvělý řečník a dokáže strhnout davy. Ještě poznámka na konec. Docela mě zaujalo, že můj synovec, kterému je 10, si Husitskou trilogii velmi oblíbil, má jí radši než Pána prstenů :) (21.07.2013)

Hus by se jistě obracel v hrobě, kdyby nějaký měl. Jedná se totiž o reklamu na socialismus prakticky v každém záběru. Vávrovi se ale jedno musí nechat. Točil to v nejhorší možné době, ale stejně stvořil historický velkofilm, kterému se u nás za desítky let dokázala vyrovnat jen hrstka dalších snímků. (08.05.2020)

Vávrovu Husitskou trilogii provází zvláštní pověst. Často je osočovaná z pokřivování historie poplatné době. Zároveň je ovšem považována za klasiku a klenot československé filmografie  a na svou dobu je nazývaná velkofilmem.  Přesto jsem se dlouhou dobu trilogii vyhýbal. I jako mladšího ročníka mě staré filmy velmi  baví a jsou mým zájmem,  ale tohle mě nedokázalo nalákat a dýchalo to na mě na první pohled jistou nepříjemnou archaičností. Nakonec jsem ale k (zatím alespoň prvnímu dílu trilogie) shodou okolností dostal a zhlédl. Minimálně jsem nakonec rád, že jsem si odškrnul rest a snímek  jakožto klasiku viděl. Trošku jsem doufal, že tam jakožto laik ty agitační prvky až tak nepoznám. Asi jsem byl předem trochu zaujatý, ale prostě hned na začátku z toho bohužel  trčely  na sto honů. Všechny ty plakátové postavy ,patetické dialogy, sošné herecké výkony a Jan Hus myslící  sice na Bibli, ale hlavně  na lid a  fujfuj vrchnost  mě trochu vyvedly z míry a zacházely až do nechtěné parodie. Trochu živé vody do toho dával Karel Hoger jakožto živelný král Václav IV, který mi přišel jedinný jako plastický člověk z masa  a kostí. Jinak jsem se bohužel často neubránil nechtěnému výtlemu a radši to ani nebudu dále rozvádět.   Ale po menším výsměchu má přijít uznání.  Jsem naprostý laik na historii a příběh Jana Husa byl už tolikrát, zmiňovaný a zapsaný v učebnic dějepisu, že si možná ani člověk neudomí, jak moc se doopravdy obětoval a jakou má jeho příběh dodnes sílu a přesah (ach, ten patos, že?). A to přece jen ani v 50.letech nedokázali zahrabat pod zem. Hus mi zde přišel trochu zdeformovaný, ale něco z něj tady snad přece jen zústalo. Po hodině, kdy jsem film bral spíše jako exkurs do doby do 50.let a tehdejší pohled na historii, to přece jen nabralo jisté osobní grády. Ten příběh prostě nešel úplně smazat,  takže to jistým způsobem i gradovalo. A pasáž v malé tmavé vězeňské komůrce mě už i jistým způsobem dostala. Závěrečná sekvence po upálení  se zase ve stylu takového nepříjemného agresivního patosu, ale co už. Celkově nechci filmu určitě upírat jisté filmařské kvality a vysmívat se nemalému zástupu příznivců. Já s panem Vávrou na jedné lodi úplně nejsem, ale párkrát se mi během sledování podařilo na ni nastopit. Takže přestože to na mě bylo občas moc archaické, zatuchlé dobou, sem tam nechtěně směšné a  tak nějak vyčerpávající, výsledný dojem je tedy určitě minimálně smířlivý.  A I TAK JSEM SVOBODEN, MOHU SE SVOBODNĚ ROZHODNOUT. (11.05.2021)

Názory, že tento vynikající film je poplatný režimu, jsou jen velmi obtížně hajitelné. Nejedlému se podařilo pod záminkou lidovosti uchovat mnohé z českého 19. století. Antikomunista Jirásek - po r. 1918 senátor za národní demokraty - , sám školený historik, je spojitou nádobou vynikajícího historika a myslitele evangelíka Františka Palackého. Hus jako revolucionář jve filmu vykládán není, revolucionáře proti jeho vůli z něj udělal nemrav doby a jalová ochota špiček k nutným reformám. Goethův výrok, že za společenské otřesy vždy nesou zodpovědnost dysfunkční elity (poněkud jsem aktualizoval kvůli srozumitelnosti jeho formu), je stále živý. Štěpánkův výkon je strhující a podmaňující i dnes. Živý Hus měl sice k trpícímu idealistovi podle všeho daleko už svým zevnějškem, ale statečnost, kterou tento otec evropské reformace prokázal, zůstává výzvou a ideálem i dnes. Vávra při prosazování svého záměru odvedl mimořádný výkon právě tak jako jeho odborný poradce Miloš Václav Kratochvíl. Cenzura, byť se snažila, v tomto případě byla ke štěstí věci v naprosté defenzívě. Patos, který může připadat dnes jako neživotný, tehdy nebyl jen specifikem východního sovětového bloku (FANFÁN TULIPÁN a mnoho dalších příkladů). Hus je zakladatelským dílem české formy velkofilmu. Už tím je dán jeho význam výsostného a strhujícího uměleckého činu. (26.08.2007)

Ne, to co nám zanechal O.Vávra, není bohužel Mistr Jan Hus, ale představa komunistické propagandy, jak by mohl vypadat kazatel v Betlémské kapli, kdyby to byl asketický sociální revolucionář, a ne obtloustlý, růžovolící katolický kněz, který káral církevní praktiky a vesele zemřel za pravdu Ježíše Krista. (13.03.2007)