Obsahy(1)
Film Kouzelný dům natočil režisér Otakar Vávra v roce 1939 podle stejnojmenného románu Karla Josefa Beneše. Vypráví příběh mladé, bohatstvím zhýčkané Marie Ungrové, dcery významného průmyslníka, která přežije leteckou katastrofu. Uprostřed lesů, nedaleko moravské vesnice Bítova, ji najde v bezvědomí Vilém Balvín a dopraví do rodného domu. Dívka se probudí z mdloby s naprostou ztrátou paměti. Zůstává v „kouzelném domě“, kde se seznamuje i s mladším synem Martinem. Mezi Marií a Martinem vznikne něžný milostný vztah a společně pátrají po totožnosti mladé ženy. Ve filmu se sešlo mnoho mimořádných hereckých osobností – Adina Mandlová, Leopolda Dostalová, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Zdeněk Štěpánek a Eduard Kohout. Kamera Jana Rotha vykouzlila působivé ovzduší podzimních mlh, snovou náladu, ke které přispěla i lyrická hudba Františka Škvora. (Česká televize)
(více)Recenze (64)
Moje premiéra - konečně! Tak jsem se na ten film těšila... A nezklamal. V rámci prvorepublikových filmů má určitě specifické postavení. Svým příběhem, prostředím, hereckým nasazením - a konečně i koncem, který je - jak píše Tosim - lepší než v románě... Adina Mandlová zde podala jeden ze svých nejlepších výkonů, aspoň pokud jde o dramatické role. Její civilní projev je důkazem hereckého zrání a postupného zlepšování se. Zdeněk Štěpánek je naprosto okouzlující a charisma, které jsem jako malá nechápala, mi začíná postupně docházet:) "Babinec" v podání Nasková, Brzková a Dostálová je namíchán správně, i když škoda, že větší prostor dostane jen první jmenovaná. Dějově zajímavý film v netradičním, komorním až úzkostlivém prostředí domu, ve kterém je však pro ty, kteří chtějí, spousta světlých a kouzelných míst. Poměrně povedený je i přechod hlavní hrdinky z hypnotického stavu do reality - ještě jednou bych ten film chtěla vidět, a o to pozorněji, abych si jej mohla vychutnat... ()
Otakaru Vávrovi rozhodně nejsou vedle jiných žánrů cizí ani tajuplné mysteriózní příběhy okořeněné kouskem psychologického dramatu. Jestli někdo v Československu skutečně uměl natočit mysteriózní film, byl to podle mě právě Vávra. Jeho polozapomenutá Třináctá komnata (1968) mě fascinuje už pár let a po aktuálním zážitku si můžu do této kategorie přiřadit i Kouzelný dům. Silná atmosféra, podpořena expresivně ponurými záběry, i v doprovodu záblesků romantičnna, graduje do stále napínavějších okamžiků a dojde i na zajímavě ztvárněný sen s noční můrou hlavní hrdinky či pár menších strašidelných lekaček (u některých pohledů s nečekaným zjevem přes okno či do zrcadla), které na mě i navzdory stáří filmu dokázaly efektně působit a v druhé polovině mě tu stále více mrazilo. Během procitnutí v paralelním světě se samostatnou pamětí hlavní hrdinky, s nedobrovolnou cestou nejdřív tam i zpátky (včetně způsobů obou procitnutí), jsem si tu navíc dvakrát vzpomněl i na Lynchův žánrový majstrštyk Mullholland Drive (což berte taky jako plus :)). Souhlasím s názorem mchnka, že filmařsky i námětově se jedná až o překvapivě nadčasový kousek. Místy lehce patetické herectví některých zúčastněných může tvořit pro dnešního diváka maličkou pihou na kráse, ale možná o to víc vynikne výkon Adiny Mandlové, která zdařile a přesně dokázala ztvárnit hlavní postavu se ztrátou paměti. Její pohled očí, když se k tomu usměje, je zde (stejně jako ten dům, když se rozsvítí a zmizí z něj temnota) kouzelný... citově vysněný šťastný konec, byť svou atmosférou možná odlišný od většiny předchozího děje, asi k filmům této éry už holt patří... [80%] ()
Natočit něco podobného v roce 39, to asi chtělo opravdu fištróna. Mysteriózní thriller s prvky okultismu...nebo cosi takového. Marie, která ztratí paměť se ocitá v rodině Balvínových, neví aní kdo je, ani jak se tam dostala. Přijme svou novou roli v životě po boku jednoho z bratrů (Zdeněk Štěpánek). Každá paměť se nakonec musí jednou vrátit a dějový zvrat je nabíledni. Vávra ale dokazuje, že to vždycky dokáže zaonačit líp, než by divák čekal. Příběh je sice téměř banální, ale Adina poměrně dobře zvládá roli ženy v amnésii, Zdeněk Štěpánek hraje jako "na dívadle" (to mi trochu vadilo), a hlavně- závěr je lahůdka s otevřeným koncem, jež donutí popřemýšlet. Na tehdejší dobu výborné. 85% ()
Že zde Otakar Vávra filmovým způsobem předběhl dobu, je naprosto neoddiskutovatelné. Těžké drama o vnímání přítomnosti bez paměti, s pamětí, a nakonec i s pocitem procitnutí. Adina si to skutečně dává tak, jak nikde jinde, Vávra provazuje filmeček snovou i fantazijní realitou a Štěpánek zařizuje to ostatní. Popravdě, nebýt jeho až přehnaně emotivních Marií, dalo by se podle mě mluvit o dokonalém provedení. Drama se prolíná s lehkým humorem, který je takový dobový, upřesňovací bod, protože v některých chvílích, film působí skutečně nadčasově. Neskutečně trefná ztráta paměti v době, kdy byla paměť českého národa na dlouhá léta zašlápnuta. ()
Perfektní Vávrův starej kousek kterej jsem si doplnil a kterej už v začátcích jeho kariéry ukazoval jak velký režisér v něm je. Mandlová po pravdě nikdy nebyla úplně moje favoritka, ale tady je naprosto přesná plus na svou dobu rozhodně neotřelý námět. Souhlasím s mchnk. V určitých věcech se opravdu jedná o nadčasový film.80% ()
Galerie (16)
Photo © Elektafilm
Zajímavosti (8)
- „Kouzelný dům“ v Žerůtkách vystavěl kolem roku 1810 stavitelský mistr František Vašíček a poději přestavěl jeho syn Kajetán. Z důvodu typové ojedinělosti byl zařazen v roce 2004 mezi chráněné památky. Nový majitel ve spolupráci s památkáři dům rekonstruoval. (sator)
- Premiéra Terezie Brzkové před kamerou. (Kulmon)
- Kouzelný dům bol prvý film Hostivařských ateliérov "Host" zlínskeho priemyselníka Jána Baťu, v tej dobe konkurenta Barrandovu. (Raccoon.city)
Reklama