Nástup

Pravdou je, že narozdíl od většiny budovatelských filmů se Vávrovi podařilo do filmu vecpat více tehdy žádoucích témat než ostatním, aniž by se mu děj Nástupu rozsypal pod rukama. Snad mu v tom pomohla i předloha. Navíc mu soudruzi zřejmě dali k dispozici to nejlepší. On jejich důvěru odměnil řadou velkolepě pojatých scén - a dobová kritika jej pochválila. To je ovšem chabou záplatou na schematicky pojaté antagonisty a především protagonisty. Těch šablon: odbojní, oportunističtí sudeťáci, hysterická naziwervolfka Magerová (ovšem její "Musíte, musíte, musíte" záchvat okouzluje), starý, ustrašený němčour, novopečený vykořisťovatel (ten se hned pozná podle radosti ze starého chlastu - jak buržoazní). Stupňuje se to s třídním i národním uvědoměním - kdo je rudý ten je dobrý, kdo je dobrý, ten je rudý nebo pomalu rudne. Jako vždy se všichni soudruzi projeví rázností, radostí ze života, ctí, odvahou, pílí, nadšením a bílými zuby. Že milují Sovětský svaz více než své ženy nemůže být pochyb - francouzák, který soudruh Bagár vlepí v závěru rudoarmějci má v sobě o tolik víc vášně než polibky, jimiž oblažuje svou Zdenu. (28.10.2014)

Otakar Vávra, typický oportunista, si po kategorickém odmítnutí mistrovského Čapkova Krakatitu (1948) posypal popel na hlavu a stal se načas poslušným beránkem komunistického stáda. Velkolepá filmová adaptace Řezáčova ideologického románu je vlastně "jenom" tragickým mementem doby, která se ve své jalové obludnosti nezastavila před ničím a před nikým. Tenhle brak nezachrání ani plejáda skvělých českých herců.... Průcha (hledící na továrnu): Pěkná. Jestli je uvnitř taková jako navrch, povídám pěkná. Doufám, že jí znárodníme. Hegerlíková: Náš táta by znárodňoval od rána do večera. Průcha: No a? Je ti to snad líto? Hegerlíková: Ne! Vždyť jsem celá ty! Já bych to znárodnila jedním vrzem, aby se to zas nějak nezvrtlo. Průcha: Jen nebuď tak horká. Tentokrát to nebude jako v osmnáctém. Soudruzi jsou ve vládě a na Klému je spolehnutí. A když dnes říká A, řekne zítra B a odříká jim tu abecedu až do Z. Záleží konkrétně na nás, jak rychle to půjde. Hegerlíková: Už tu máte stranu? Chudík: Kde ji mám vzít? Hegerlíková: Jaktože ne?! Už jste tady přece dost dlouho! Strana měla být vaší první starostí. Co si tu bez ní vůbec chcete počít? (18.02.2013)

Tak tohle je nářez, jak se na 50. léta sluší a patří. Dvě hodiny neustálého tlachání, budování a odsunu zlých sudetských Němců. To snad ani v Rudé záři jsem nezaslechl tolikrát slova soudruh, komunista a rudá armáda, která se tu vyskytují v pravidelných dvouminutových intervalech. Někdy to přejde až do nechtěné parodie, např při hlášce " Tak! A od teď už budu furt jenom rudej a nikdo mě už nikdy nepřebarví!" jsem vážně kroutil hlavou, jak tohle mohlo pány Řezáče a Vávru vůbec napadnout. Dobrých herců je tam jak máku, ale když z úst vypouštějí takové sračky, tak jim jejich herecké nadání může jít někam. Höger zde hraje majitele fabriky, čili opět po vzoru soc. realismu musí přehrávat, Ladislav Chudík hraje svůj standart, Průcha opět ve své soudružské roli, ovšem nejhorší ze všech je Smolík. Takovou snůšku pseudofilozofických komunistických keců, co při každém vystoupení pronáší, to jsem fakt ještě v životě neslyšel. Nakonec si nechám to nejhorší a to je Rudá armáda. Rudoarmějci jsou zde vykreslení jako bohové, velcí učitelé českých komunistů, neohrožení bojovníci, doktoři, pracovníci, prostě vše. Vrcholnou scénou (byť dobře natočenou) je scéna odjezdu RA, kdy všichni obyvatelé mávají rudými vlaječkami, vyvěšují obrázky Stalina a Lenina a líbají se ostošest s rudoarmějci. Zmýlil jsem se v tom, když jsem tvrdil, že Temné slunce je nejhorší film Otakara Vávry. Ano, tento film je lépe natočen a dává i větší smysl, ale je to neuvěřitelná snůška soudružských hoven. (15.07.2010)

Tento film splnil naprosto přesně to, co jsem od něj čekal. Nezardívající se komunistická propaganda, kde jen bolševici a strana jsou pravdou a vše ostatní je podlé a zákeřné. Navíc jsou k spatření dobré herecké výkony, ale i velmi toporné. Duch filmu je ale velmi nechutný. Přesídlování krušnohorského městečka. Všichni Němci, povětšinou tvrdě pracující lidé, jsou vesměs vyhnáni ze svých rodných míst a nahrazeny nadšenci, zlatokopy, flákači a lůzou. Krušné hory jsou příjemným místem, až na městečka a vesnice, neboť dlouhodobé působení českého komunistického živlu nepřidávalo nic na jejich krásách, spíše naopak. Beznadějná šeď a omšelá jsoucnost jsou toho důkazem. A tak přichází trojice kamarádů: Bagár (neuvěřitelně toporný Ladislav Chudík), komunista tělem i duší, který velí postupnému přebírání oblasti do rukou komunistů (byl to od nich neuvěřitelně chytrý tah k budoucímu převzetí moci), Antoš (Jaroslav Mareš), kterému je umožněno otevřít svojí autodílnu, a Trnec (dobrý Karl Höger), který z nízkých buržoazních pohnutek na osobní obohacení přebírá místní textilní továrnu. Naštěstí pro společnost je jeho poživačnosti zjednán konec a továrna spravedlivě zkonfiskována ve prospěch lidu (nebo alespoň jejich představitelů). Z Němců se musí zmínit fanaticky křičící nacistka Elsa Mangrová (Marie Vášová), neméně fanatický Prüll (Radovan Lukavský), bojacný tajemník Tietze (dobrý Zdeněk Štěpánek), podvraťácký pošťák Smola (Vladimír Řepa) a komunista Palme (Karol L. Zachar), který se nechal odsunout dobrovolně, aby mohl šířit myšlenky komunismu mezi popleteným německým lidem. Z nově příchozích pak Postava (Jiří Plachý), který hned dostal nejlepší statek a pozemek, mladý naivní Mareš (Vilém Besser), který byl hned vzat do předsednictva, poštmistr Brendl (František Smolík), který přišel na to, že komunismus je nejlepší volba a angažovaný dělník Dejmek (Jaroslav Průcha), jehož dcera Zdena (Antonie Hegerlíková) ukončila Bagárovu samotu. Proletáři všech zemí, spojte se, ostatní bijte, vyžeňte, či zabijte! Většinu lidu si pak podrobte strachem a pak pomalu bankrotujte, protože poživačnost a neschopnost vašich představitelů je neobyčejně nabobtnalá. (01.04.2011)

"Zase nás zachránili Rudoarmějci...od dneška jsem rudej a nikdo už mě nikdy nepřemaluje, vezmete mě do partaje?" "Jakej bys ty byl komunista, ty maloměšťáku, ty jsi zvyklej na syslý život..." Směje se Ladislav Chudík. Jestli bych měl do svého seznamu nikdy nezodpovězených otázek přidat další položku, byl by to nepochybně názor samotného Vávry na tento film. Při sledování se mi neustále vybavovalo srovnání s dnešními "zaprodáváním se" herců v záměrně stupidním tajtrlíkování či reklamní propagaci čehokoli. Dnes je to touha po udržení vysokého životního standardu, tenkrát možná herecky i životně existenční záležitost. I když nepochybuji, že pro některé současné celerblitky je život v luxusu také otázka přežití, možná i daleko důležitější. Zde máme bolševickou propagandu v nadprůměrné režii a stejně laděným herectvím. Jde jen o to, co tam ta částečná herecká elita předvádí a co jim leze z úst. Dívat se na Smolíka, jak pěje ódy na komunistický manifest a s klidností profesora Málka (Princip) vybízí k socialistickému soužití na způsob Sovětského svazu, je pro československého fajnšmekra jednadvacátého století, majícího přehled v dějinných událostech Československa, rozhodně utrpení, ale kvality filmu z hlediska řemeslného kumštu rád připočtu k dobru. A že by podobně naivně nadšení i charakterově pokřivení (Karel Höger to tentokráte odnesl) ve své době neexistovali? Jsou mezi námi i teď. (30.07.2016)