Společnost mrtvých básníků

Srdcová záležitost, takové jemné lyrické čarování s emocemi. Ten příběh o tíze zodpovědnosti a vymanění se z vůle rodičů určitě není povrchově nijak strhující, vždyť se spousta náznaků neděje okázale na očích, ale tak nějak ve druhém plánu. Zvrhlost anglické nápodoby akademismu Weir nádherně demonstruje na strašlivé pozitivistické předmluvě čítanky poezie, která činí estetiku měřitelnou a symbolizuje svět prestižní soukromé střední školy. A do tohoto prostředí vchází člověk s básnickým příjmením Keating, který vede studenty k vlastnímu čtení, k neměřitelnému prožitku ze slova i z vlastních činů. Je zvláštní, že odpověď, zda jsou sedmnáctiletí chlapci připraveni na samostatné myšlení vlastně díky tragédii v závěru zůstává otevřená, ale divák i tvůrci se jednoznačně staví na stranu svobodomyslnosti – a tedy Johna Keatinga. Ale právě trhlina, která se otevírá mezi bezstarostným CARPE DIEM a jeho následky, pro mě osobně vytvořila nejsilnější dramatickou linku filmu. Linku, která narozdíl od mnoha dalších nemá jasné ano, nebo jasné ne. Což je vlastnost, pro kterou mám rád básně. Peter Weir pojal film vizuálně skutečně štědře, lyrické celky přírody jsou nádherné, fantastické je i vizuální ztvárnění Snu noci svatojánské. Vůbec zvolený vypravěč funguje dokonale, vtahuje do děje, s malými výjimkami nenudí a neklouže po povrchu vztahů. Williams je tradičně skvělý a stejně tak mladí mrtví básníci. Ačkoli Weir ukazuje jen to, co věděli dekadenti a celé básnické generace před nimi – že vysávat život do morku kostí někdy znamená se tou kostí zadusit – přesto je jeho Společnost vizuální básní, která ke mně hovoří čistou a jasnou stavbou. (02.01.2008)

Vůbec nechápu, čim si tenhle film zasloužil tak vysoký hodnocení. To mam věřit tomu, že pro 17-letý kluky "carpe diem" znamená, že po nocích si s kamarádama recitujou básničky? Mam pocit, že autor scénáře se asi musel praštit do hlavy. Když poprvé utekli v noci ze školy, tak jsem myslel, že ty kecy o poezii jsou jenom taková záminka a oni si opravdu půjdou někam užívat. Ale oni fakt šli do jeskyně a četli si tam básničky. To jsem teda vážně nečekal. Spíš bych to nazval společnost totálních zoufalců. Námět by byl dobrej možná tak pro nějakou parodii typu Bulšit, ale tohle se opravdu nedá brát vážně. Abych vysvětlil, proč dávám aspoň ty 2 hvězdičky, tak jedna je to za posledních cca 30 minut, kdy se konečně něco děje a druhá za Robina Williamse, kterej svou roli (i když taky trochu debilní) zahrál opravdu dobře. (30.12.2009)

Co tím chtěl básník říci třído?-- Ehm, že mu to pálilo?.. Má nejdementnější odpověď za kterou se budu stydět ještě šest stop pod zemí. Básníky obdivuju opravdu moc, protože vyjádřit své pocity slovem, větou či rýmem, je práce těžká, ale pro básníka určitě opěvovaná. Společnost mrtvých básníků patří mezi ty druhy filmů, kdy byste se nejraději zavrtali do peřin s knížkou od Arthura Rimbauda a četli a četli až do bezvědomí. Peter Weir uchopil scénář pevně pod svá křídla a z herců vydoloval maximum, takže o špatné odvedené výkony nezavadíte. Čas probuzení byla podle mě nejlepší role Robina Williamse. Ano výstřední John Keating je famózně zahraný, ale jsem přesvědčen že jako doktor Malcolm Sayer byl přeci jen více hlubší a zajímavější tvor. Carpe Diem..až na věky chlapče, až na věky. (02.01.2008)

Ano Robin je tu úžasný, Peter Weir také, ale to nejlepší z filmu je scénář. Především hodiny Keatinga jsou fantasticky napsané. Ač nejsem příznivec poezie po zhlédnutí filmu bych ji snad začal sám psát. A závěr je nesmírně dojímavý - O kapitáne, můj kapitáne - a já jdu do kolen. Mimochodem k té závěrečné scéně hraje krásná hudba Maurice Jarreho. (07.06.2003)

Peter Weir natočil překrekrásný poetický snímek o učiteli, který své žáky učí literaturu hodně nezvyklým způsobem. Robin Williams zahrál laskavého učitele velmi věrohodně a nominace na Oscara to jen potvrzuje. Ethan Hawk se hned svým druhým filmem dostal do podvědomí publika a otevřel si tak cestu k dalším filmům. Bohužel plné hodnocení mi brání dát nevyrovnané tempo děje i když konec musí dostat snad každého...... (02.01.2008)