Piknik na Hanging Rock

Skoro úplne úžasné. V prvej polovine čistá dokonalosť, v druhej to kvôli nesplneným prísľubom už trochu drhne. Ten film proste nie je typický mysteriózny horor, rovnako ako Weirove ďalšie filmy nie sú typickými zástupcami svojho žánru ku ktorému sa hlásia. Na prvé pozretie možno trochu šok, no verím že na druhýkrát sa to napraví. Ale keby aj nie, tak už len za ľubovoľnú scénu pri skalách si ten film zaslúži takmer plný počet 9/10 (30.09.2016)

krásne decentný nádych erotiky a poetična, najkrajší aký len fin de siécle mohlo ponúknuť, vystrieda mrazivá, ťaživá atmosféra neistoty, podčiarknutá chladným prostredím dievčenského internátu ..... pri sledovaní sa ma zmocňovali pocity podobné ako pri Roegovom Walkabout, kde príroda a jej tajomstvá hrali poprednú úlohu.... práve vďaka rovnakému režisérskemu kumštu sa podarilo do filmu dostať pocity, ktoré ťažko opísať - osud, túžba, pominuteľnosť, neistota, zraniteľnosť krásy, večnosť nenaplnenej lásky, kúzlo okamihu, genius loci ... na mysteriózny záber troch krásnych slečien, ktoré nereagujúc na svoju unavenú kamarátku, ako zhypnotizované, odené v bielych šatách sa strácajú medzi temnými skalami, na ten záber nezabudnem...... ak sa pozrieme na samotný prípad zmiznutia študentiek a profesorky, svojou neuchopiteľnosťou veľmi pripomína príbeh Laury Palmerovej (Twin Peaks) .......a samozrejme, film je určitá "bodka" za nostalgickým obdobím, v ktorom dámy boli galantné, muži gentlemani, a výchova sakramentsky tvrdá a despotická.... obdobím, kedy dievčatám stačilo naboso prejsť po skale alebo tráve, a muži cítili šteklenie v bruchu a rajský pocit v očiach....... samozrejme, atmosféru vo veľkej miere buduje aj hudobný doprovod - Zamfir, Mozart, Bruce Smeaton...... a tragicky-krásna postava Sáry sa okamžite zaradila medzi moje najobľúbenejšie :'( .... "Všetko čo vidíme alebo cítime, je iba sen. Sen vo sne." (Poe) .... 85-90% ... p.s.: naozaj to nie je podľa skutočnej udalosti (bolo to v titulkoch na konci) (28.11.2010)

Obrazově čarokrásné, hudebně podmanivé a přestože dějově absolutně prázdné, díky Weirově umu, sebejistým držením několika témat (detektivka, horor, láska mezi ženami), atmosféricky neskutečně strhující a emocionálně našlapané dílo, jež dokazuje režisérovu genialitu, která na opačném straně naší planety (prozatím) nemá konkurenci. (26.11.2006)

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)

Poetický příběh vyprávěný čarovnými obrazy s precizními kompozicemi je plný slunce, a přesto z něj čiší chlad. Tajemnou atmosféru podtrhává hudba (Bruce Smeaton) a především dva hudební nástroje - klavír a Panova flétna (Gheorge Zamfir). V temných pasážích střídá hudbu táhlý ruch v podobě jakéhosi hukotu. Symboly jsou buď v obraze (letící hejna papoušků, labuť, potok, barva oděvů a doplňků) nebo se o nich mluví(rudý mrak nad hlavou, ohnivá koule letící směrem od skal). Kam během výletu pod skálu zmizely dívky i vychovatelka? Propadly se do skal? Byly uneseny? Nemají v tom prsty mimozemšťané? Nebo vkročily branou do jiného světa? Pátrání po nich je zoufalé a zdá se beznadějné. Lambertová v roli Mirandy byla krásná a tajuplná, z Robertsové v roli ředitelky školy vyzařovala ledová hrůza. Pomalý film, pomalé záběry, hypnotická hudba. Nic pro milovníky akce. Věděl jsem, do čeho jdu, a tak jsem spokojený. (17.03.2020)