Jirka_Šč

Nápaditý a zábavný filmeček. Vidět se dá tady. ■ Na rozdíl od ostatních jsem ho dnes viděl poprvé a nedozvěděl se o něm díky hvězdárnám nebo táborům, ale díky tomu, že naše dcera (16) studuje animaci. Zveřejnil jsem na LinkedInu její 20 sekundový filmeček, byl tam vesmír, v pozadí letící kráva, jednomu člověku to připomnělo tohle a postrčil nás se podívat.

Maximum, protože mám pocit naprostého uspokojení. Velmi pěkná, jednoduchá, ale stylová animace (MV OST), příjemná hudba, přímočará erotičnost, postavy, které se bez vzpomínek dostanou do světa videohry, ale nedozví se jak a proč, pouze mají okamžiky, kdy se jim vybavují slova jako mobilní telefon nebo Austrálie bez toho, aby věděly, co znamenají nebo kdy cítí, že měsíc by neměl být červený. Boje probíhají jen krátce, primární jsou vztahy a vývoj charakterů. Kdosi zde v komentáři napsal, že nechápe skleněné kuličky v úvodních titulcích - já v nich vidím právě ty vztahy (lidé se ovlivňují, lidé do sebe ťukají). Svět Grimgaru není světem, kde člověk přežije sám - každý kolem sebe potřebuje přátele, kteří ho doplňují a kteří mu pomáhají. I toto poselství přispívá k mému maximálnímu hodnocení. Současně se mi líbí feeling, který jsem z Popela a luzí měl: Celými dvanácti epizodami se táhne určité tajemno spojené právě s tím, že o světě ani životě mimo něj vůbec nic nevíme - že existuje, nám napovídají pouze okamžiky - například když jeden hráč podvědomě vyřeže ze dřeva letadlo. Postavy neví, odkud přišly, netouží se vrátit a chtějí pouze žít nejlépe, jak to je možné. Na začátku nic neumí a místo, aby se živily zabíjením příšer, spíš živoří, nemají ani na nové spodní prádlo a řeší věci jako hlad, neúspěch a smrt. Čímž se dostáváme k standardnímu japonskému mixu žánrů, při kterém se zábava, erotičnost míchá s temnotou a celek působí velmi realisticky. I proto dávám tomuto krátkému a "malému" seriálu plný počet. Další MV OST. ■ "Máte ve skupině dívky?" "Tři." "Vyber si mezi nimi jednu jako přítelkyni. Nebo si vezmi všechny tři." ■ P.S. Jsem jediný, komu bylo těch příšer občas i trochu líto?

Budu to muset vidět znova. Na poprvé jsem trochu zdezorientován.

"Pravda je jako poezie. A většina lidí poezii kurva nesnáší." ■ Ľudovít Ódor ve své knize Rýchlokurz geniality doporučuje dva filmy a toto je jeden z nich. Brilantní vysvětlení hypoteční krize v roce 2008, kterému se nedá dát víc, než maximum. Brilantní v tom, že komunikuje téma, kterému málokdo rozumí, natolik srozumitelně, že běžný člověk přibližně pochopí, o co zhruba šlo. Oceňuji! ■ "Pokusím se najít trochu morální spásy u rulety." ■ P.S. Úžasné! Nepoznal jsem Brada Pitta!!! ■ P.P.S. Slovenský hypotekární trh je naštěstí mnohem zdravější, než americký. Což píšu bez ironie.

Jean-Jacques Annaud je skvělý režisér, točí krásné filmy, zde mi ale trochu vadil Brad Pitt.

V porovnání se seriálem (také 2013, ale s jinými herci) brutálně zkratkovité a bez rozvinutých vedlejších postav. Úvodní děj je přeskočen a poměrně rychle se dostáváme ke svatbě. Což teoreticky není zlé, protože vznikl prostor na antagonistický (nevysvětlený) vztah ústřední dvojice, bohužel je to však stále zkratkovité. Slabší 3 hvězdy (chvíli jsem uvažoval jen 2) a věřím, že seriál budu hodnotit výš.

O lidech, kteří nejsou nikde doma. ■ Židovská rodina se v roce 1938 vzdá životního standardu a uteče včas z Německa do Keni. Zatímco muž přijímá novou situaci jako nutnost a dcera je novým prostředím okouzlena, žena se dlouho dívá na chudobu starýma očima ("Chci jíst maso!") a jen pomalu akceptuje realitu (místo žádané ledničky si před odjezdem koupí šaty a do Afriky doveze porcelán). Těžko ji odsuzovat, nicméně je to muž, který svou rodinu zachrání a který správně odhadne situaci ("Rozumíš, že teď není podstatné, jestli naše dcera bude chodit do školy?). Velmi realisticky působící film s velmi realistických vývojem hlavních postav. Chci ho ukázat zbytku rodiny, nicméně předtím musím naběhnout do Vídně a podívat se po originálním DVD v originálním jazyce. ■ Trailer. ■ Přestože se mi film velmi líbil, mám názor, že na Oscara to nebylo.

Dvanáct let to je, co jsem viděl poslední film Woodyho Allena. A vlastně jsem jich ani neviděl moc - jen šest (nejnovější byl Match Point). Na tomto posledním (prý doslova posledním) allenově filmu mě zaujalo hodnocení v červených číslech na ČSFD, francoužština a z fotografií svěže vypadající hlavní hrdinka. Podíval jsem se na to bez detailnějšího čtení komentářů, recenzí a nejsem sklamán. V první části mě bavila ekvilibristicky-allenovsko povrchní společenská konverzace, uprostřed až sympatický cynizmus a chladnokrevný děj, který plynul podle "plánu", na konci nečekaně bizarní rozuzlení (přiznávám, název filmu se dá vyložit různě, já ho pochopil jinak a čekal jiný a možná cyničtější "happy end"). Když to shrnu, tak: 1) Příjemně přirozeně vypadající herecké výkony - až tak , že mi trochu vadila francouzština, neboť jsem musel sledovat i titulky a ne pouze tváře, 2) výborná režie a kamera, 3) naprosto dokonale padnoucí hudba. ■ Maximum nedávám, protože jsem ho nedal Purpurové růži z Káhiry, tak nemohu ani tomuto. ■ P.S. SPOILER !!! Čekal jsem, že vše projde a na konci bude hlavní hrdinka se svým manželem spokojeně žít dál, doslova "zasažena" masou životního štěstí.

Slabších 5 hvězd. Čtyřdílná minisérie připomínající Jméno růže. Jen to je méně "divné", mainstreamovitější, zasazené do Anglie 16. století (kterou čtenář zná trochu lépe, než Itálii 14. století) a děj se neomezuje pouze na jeden klášter. Výborný příběh a oceňuji hlavního, tělesně postiženého (což bylo v té době považováno za nečisté a hříšné – buď byli dotyční hříšní sami, nebo možná projevovali hříchy svých rodičů a předků) hrdinu - Matthew Shardlake - právník, inteligentní, navenek silný, v soukromí s obavami a kritický vůči svým chybám. Oceňuji i další nečernobílé charaktery, které dokáží konat zlo i dobro a mohou prezentovat současně aroganci i lidskost. ■ Přestože obvykle v krimi záplatkách plavu, tentokrát jsem uhodl kdo, přestože jsem netušil proč.

Jednoduchá animace a dějepisně vzdělávací seriál pro náctileté. Ale neříkám, že špatný. Bylo zvláštní poslouchat japonštinu například ve starověkém Egyptě (Hatahoru-sama), ale šlo to. Trochu mi to připomínalo rodinu Smolíkových. Což nepovažuji za negativum. Ládínek cestoval do vesmíru na jiné planety, Bon cestuje v čase. Oba mají rodinu/přátele, kteří se vždy využijí na úvod a na konci a často "náhodně" řeší zrovna problematiku, které se konkrétní dobrodružství dotyčné epizody týká.