Jara.Cimrman.jr

Není pro mne krásnější vize budoucnosti než ta, ve které pochodující plechovky neustále skenují délku mého přirození, aby zjistily, zda náhodou nejsem hledaný terorista. Filmová představa, že všechny země kromě USA již tuto vymoženost mají, mne patrně pobavila nejvíc z tohoto snímku. Ovšem ta hlava na neprůstřelné základně nemá žádné charisma a celé její dobrodružství je zážitkem spíše pro oči než pro cokoli jiného. A na to, abych mohl bezstarostně vypnout mozek a užít si to, se to celé tváří příliš vážně.

Podfouknout Sportku se mi patrně nezdaří, protože čeští notáři jsou příliš pozorní, míčky nepodplatitelné a organizátor nerad vyplácí výhry. V USA je to o chloupek lehčí, neboť nad regulérností losování bdí jeden senilní strážný a na toho jedna vychytralá blondýna v pohodě stačí. Já se u toho bavil tak přibližně na půl plynu, ale skvělé obsazení, a Daleova pistole u mé hlavy, mne přesvědčili o tom, že bych měl při hodnocení zaokrouhlovat nahoru.

Mám rád typovačky na téma "Kdo je únosce?". Ten s turbanem? Některý z černochů? Ten holohlavý? Druhý pilot? Ten s páskou přes oko, dřevěnou nohou, papouškem na rameni a kontem na Bahamách? Mne to tedy hodně bavilo a i když jsem přitom zakopl o nejeden logický nesmysl, tak je mi líto, že při případné druhé projekci nemá napětí nejmenší šanci, aby se dostavilo. Při premiéře jsem však byl naprosto spokojen.

I nehezcí muži nosící smůlu mají šanci získat srdce krásné ženy - to je velmi optimistická devíza tohoto snímku. Navíc je to poměrně vtipná záležitost a obsahuje i několik nezapomenutelných scén - například Joannino chytání papírů nad vodou je dokonalé. Zkrátka, kdyby mne všechny romantické komedie pobavily alespoň tak jako tahle, tak by na světě bylo fajn.

Marně se pokouším deflorovat počítačový operační systém již od doby slavného MS-DOS a tak jsem rád, že v tom nejedu sám. Nicméně jsem si přitom chtěl užít víc zábavy, než jakou mi smutně osamělý Theodore se svým "ušním" vztahem mohl poskytnout. Zkrátka to bylo celkem zajímavé, ale také zdlouhavé a kdo se chce nudit, ten si k tomu prostor mezi filmovými okénky určitě dokáže najít.

Neumím poletovat bez padáku nad chrchlající sopkou a ještě přitom bojovat o jakousi historickou cetku, ale kdybych měl za sebou filmografii Jackieho Chana, tak z volného pádu z letadla taky nedělám žádnou vědu. Je to zkrátka další z jednoduchých hongkongských zábav, při které nejlepší světový skeletonista, bruslař a paraglidista odvádí svou standardní dávku komického boje a to je přesně to, co od snímků podobného typu očekávám.

"Četla jsem Váš výzkum o lidském mozku. Je to trochu primitivní, ale jste na správné cestě." Když je Venuše v konjunkci s Jupiterem, tak dokážu využít svůj mozek na 0,002% a jsem na to patřičně hrdej. Patrně proto příliš nerozumím tomu, co se děje v hlavě lidem, kteří využívají svou mozkovou kapacitu nad 10% a tak se rozhodně nehodlám zařadit mezi kritiky Bessonovy Lucy. Mne totiž skvěle pobavila a donutila mne ještě pár hodin po představení podumávat nad tím, co jsem viděl. Rozumím však i tomu, že někteří jedinci spláchnou tento snímek slovy "pitomej, zmatenej či nelogickej" jenom proto, že stále věří stále jednomu z nejpovedenějších mýtu lidstva, tedy, že 1+1=2. Ale co když je to trochu jinak?

S těmi, co mne jednou zradili, okamžitě přerušuji komunikaci a hle ... ona je to chyba. Ono to chce nabídnout jim záda k dalšímu bodnutí, pak nečekaně ohlásit tah pěšcem na G12 a udělat z nich idioty. Tímto přístupem mne kaskadérské nemehlo Crunch naprosto nadchlo a kdyby ten příběh byl o něco více neprůhledný, tak bych mu možná přihodil i čtvrtou hvězdičku.

Mám slabost pro ozbrojené polo, třičtvrtě i zcela nahaté slečny, ale to je jediné pozitivum, které jsem na snímku našel. Slečny se totiž většinou ztrácely v rozmazané tmě a tohle "umění" mi brzy začalo lézt krkem. Stejně tak i příběh o školačkám s Bohem v srdci, koksem v nose a sexem v bankovkách. Ve filmech o zbytečných lidech totiž očekávám tuny hlášek, vymazlený příběh a nějakou postavu, které bych přál přežít, ale nic z toho jsem tentokrát nedostal.

Zábavná italská klasika se ve druhém díle odvrátila od milého humoru a začala sázet na venkovskou drbárnu. Přiznám se, že jsem přitom smíchy nespadl ze židle, za břicho jsem se nepopadal a ani žádné sousedy jsem hurónským smíchem nevyrušil ze spánku, ale úchvatné pěvecko-taneční číslo Výtržnice mi umožnilo dát alespoň tři hvězdy