MovieTom

Nový přírůstek do světa šíleného Maxe rozhodně není nová Fury road a ani se jí nesnaží být. Furiosa je více příběhovější, avšak stále epická a DNA téhle série si s důstojností zachovává. Akce je pořád strhující a famózně natočená. Furiosa je tedy velkolepý blockbuster, ale jak už jsem říkal, George Miller se vydává krapet jiným směrem než naposled. Bohužel však v těchto aspektech film jednoduše selhává. Místy je opravdu zdlouhavý a nebál bych se jej klidně o půl hodiny zkrátit. Dále se snímek snaží rozšiřovat samotný svět, jenže i tohle se mu nedaří. Ocitli jsme se v nových lokacích, ale takřka nic jsme se o nich nedozvěděli. Dementus jakožto hlavní záporák se v polovině filmu vypařil a jelikož mezi ním a Furiosou v tu chvíli uběhlo spoustu let, chybí mezi nimi správná či vlastně jakákoli dynamika. Největší problém mám ovšem se samotnou Furiosou. Její postava je naprosto stejná jako na začátku snímku. V dětství je zkrátka drsňačka a stejně tak i na konci, což je problém, když kvůli její minulosti a postavě vznikl celý tenhle prequel. Zároveň jsme neviděli ani jednu montáž, ve které bychom nahlédli do jejího přerodu ve skvělou bojovnici. A já měl tak celkově problém u filmu cokoli cítit a myslím, že kdybych jej neviděl o nic ať už v rámci hlavní postavy či světa bych nepřišel. 6/10

Rozhodně se netajím tím, že novodobou trilogii naprosto zbožňuji. A na Caesarovu cestu plnou hlubokých myšlenek bylo zajisté těžké obstojně navázat, ale Království Planeta opic to dokázalo a byť není úplně bezchybné, a tak kvalitní jako předešlé díly, stále se jedná o skvělý film a především velkolepý blockbuster. Samotný začátek vás nádherně vtáhne do děje a obeznámí s postavami. Hlavní hrdina Noa sice není žádný nový Caesar, ale stále si jej oblíbíte. A po jedné velké a skvěle natočené potyčce, při níž dojde i na nemalé ztráty, se musí náš nový opičí hrdina vydat na nelehkou cestu. A tím se dostáváme do prostřední části filmu, která je rozhodně nejlepší. Putování krajinou, ve které si za dvě stě let příroda vzala zpět lidmi vybudovaný svět je úžasné a neskutečně pohlcující. Dozvídáme se spoustu nových informací a bylo nanejvýš zajímavé sledovat, jak se vše z předchozích filmů jeví jenom jako pouhé legendy. Dále se setkáváme s opičákem Rakou, který je jednoznačně nejlepší postava celého filmu a narazíme i na skvěle ztvárněnou lidskou hrdinkou Mae. Postupně se dostáváme do závěrečného aktu, kde se nám představí hlavní záporák Proximus, jenž byl naprosto skvělý a především ve scéně v jídelně si dokázal získat obrovský respekt. Avšak ke konci začne vše jaksi pokulhávat. Spousta linek je bohužel uspěchaných, některé věci jsou nelogické, tvoří se další zbytečné příběhové oblouky a rozpracovaná témata se vytrácí. I přesto si však novou Planetu opic zajisté užijete a byť sama o sobě není úplně dokonalá, pořád má spoustu výrazných momentů. Ať už si vzpomenu na první epickou konfrontaci, chvíli, kdy Mae poprvé promluví, již zmíněnou večeři, přílet orla na Noaovu ruku či souboj s gorilou v zaplavující se místnosti s temným a nečekaným koncem. Zkrátka není to dokonalé, ale přesto zatraceně dobré. 8/10

Režisér filmu Dej mi své jméno nám letos servíruje velmi energický snímek pojednávající o tenisu. Už jen díky sportovnímu prostředí, které já osobně tolik neznám se pro mě film jevil vskutku zajímavě. Kromě samotného sportu se ovšem jedná o drama mezi dvěma přáteli, do jejichž životů vstoupí dívka, což jejich přátelství značně ublíží. Bylo neskutečně poutavé sledovat dynamiku mezi hlavními třemi postavami, což obohacovalo i samotné vyprávění, ve kterém se hodně skáče v čase a zaráz se rozbíhají tři dějové linky. Vše ovšem směřuje k hlavnímu zápasu a vy jako divák se postupně dozvídáte, co vedlo postavy do situace, ve které nyní jsou. Spoustu scén pak krásně oživuje energická hudba, která dává daným scénám naprosto jiný rozměr. A rozhodně se nesmí opomenout ani na skvostnou kameru, jenž vás především u tenisových zápasů naprosto vtáhne a pohltí velmi kreativními záběry. V celku se tak jedná o skvělou podívanou. 8,5/10