Poor Things
Poor Things
Chudiatko
Poor Things
Poor Things
Režie:
Yorgos LanthimosScénář:
Tony McNamaraKamera:
Robbie RyanHudba:
Jerskin FendrixHrají:
Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott, Jerrod Carmichael, Hanna Schygulla, Margaret Qualley, Vicki Pepperdine (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Od režiséra Yorgose Lanthimose a producentky Emmy Stone přichází neuvěřitelný příběh o fantastickém vývoji Belly Baxter, mladé ženy, kterou k životu vrátil geniální a nekonvenční vědec Dr. Godwin Baxter. Pod Baxterovou ochranou Bella touží po poznání. Hladovějící po zkušenostech, které jí chybí, uteče s Duncanem Wedderburnem, mazaným a zhýralým právníkem, do víru dobrodružství napříč kontinenty. Nepodléhajíc předsudkům své doby se Bella zasazuje za rovnoprávnost a svobodu. (Falcon)
(více)Recenze (504)
…a Střihoruký Edward našel v Belle životní lásku… Intelektuál Yorgos Lanthimos ve fantaskním světě Tima Burtona s notnou dávkou sexu, společensky žhavým tématem emancipace a zarámováním do artové formy pro nejvyšší filmová ocenění. Osobitým humorem prošpikované groteskní podobenství o dospění a uvědomění si ženského Já. Báječná černobílá parafráze na Frankensteina s geniálním zobrazením pudového chování zvědavé dětské mysle v dospělém těle s jeho fyzickými potřebami. Výstižný proces pádu mužského rácia a ega po zamilování se do sexuálně živočišné, mentálně rozhárané ženskosti. Duchem evropská artová laskomina, za jakou dychtí všichni hollywoodští herci. Pátou hvězdu možná časem dám, možná ne. Hodně scén mi přišlo přepáleně strojených a ne tak vtipných, jako většině řachtajícího se publika. [Sitges FF] ()
Reálně i filmově odporná Ema Kamenná s fungl novým mozkem a mentálním věkem předškolačky freudovsky objevuje svou kundu, přičemž na všechny strany ventiluje černobíle bezelstné dětské zmrdsví, sobectví a sociální nevyspělost ve fantaskním Dalího světě, snímaném vypouklou čočkou. A já musím konstatovat, že se jedná snad o historicky první snímek Jirky Latimérie, podivného to řeckého ufona, po kterém nemáte znuděni xmrti až tak kompulzivní chuť rozšlapat hlavu nějakému uhrovitému rozumbradáčskému pozérskému panici s mastnými vlasy a Kierkegaardem v podpaždí. Možná je to tím, že Jirka tentokrát vypustil své scénáristické ambice, možná proto, že trochu méně fetoval jsoucno, a možná je to Mejbylyn. Nicméně uhrančivé obrazy jsou tentokrát doplněny i vcelku zábavným, místy až dekadentně mrdavým příběhem s kupodivu hlavopatoidními dialogy a poměrně satirickým pseudofilozofováním, z nichž by se sice panna Shellyová asi dvakrát funivě nevyprstila, avšak já tasím vcelku plnotučnou trojku, i když mi z té bestiálně ohavné šišlavé ropuchy Emy zase dvě hodiny zděšeně zalézaly koule do břicha. ()
A pak že to v dnešní době nejde. Film, který dokáže svou originalitou okamžitě zaujmout a vyprávěním bavit a přitom vyprávět silný příběh, to všechno v úchvatně dokonalým vizuálu s jedinečnou hudbou. Samostatnou kapitolou jsou pak herecký výkony - Mark Ruffalo i Willem Dafoe jsou skvělý, ale to co tu předvádí Emma Stone, proto nemám slov, svým výkonem naprosto ovládla celý film. To jak se postupně charakterově proměňuje před divákovýma očima, to je čistokrevná esence mistrovského herectví. ()
Přesně dle očekávání. Další řecká weird záležitost, která je ale nejenom weird, ale zároveň i silně filmová. Především svými záběry. Například tím, jak režisér naklápí kameru. Cítil jsem z toho inspiraci u Karla Zemana a Wese Andersona. No a do toho dokonalá Emma Stone, která si tu roli tady užila tak, jako snad nikdy jinou. Oskara má jednoznačně oprávněně. Ve výsledku se tedy jedná o velký filmový zážitek, film s přesahem a hlavně kousek, který připomíná, že filmová kinematografie vždycky měla diváka udivovat, překvapovat a bavit. A Chudáčci to přes svojí epickou divnost (která může být důvodem udělení/neudělení páté hvězdy) ovládají na výbornou. ()
Jorgos Lanthimos greatest hits (colored and expressively remixed). V jádru je to dvojka Špičáku s půdorysem emancipačního dramatu. Máme tu podobnou konstelaci - otec-stvořitel, který se ženu-dítě pokouší uchránit před nástrahami světa a vychovat z ní čistou bytost, což z něj dělá boha i tyrana. Máme tu hrdinku, která se podivně hýbe, čímž reflektuje pokřivenost světa a snahu se osvobodit od konvencí, které na ní uvalují druzí. Ale tam, kde Špičák končil, Chudáčci začínají. Bella a její iniciační cesta světem připomíná sexuální a společenský bildungsroman s několika zastávkami na pouti za zjištěním, že její tělo patří jen a jen jí. To je poznání, ke kterému hrdinové a hrdinky předchozích Lanthimosových filmů jen bolestivě a těžko hledali cestu a končilo to obvykle trapným neporozuměním. Neobratná zpoura proti konvencím, arbitrárnost společenských rituálů, ego mužů, které se snaží přetvořit ženy k obrazu svému - v Chudáčcích se těmhle Lanthimosovým trademarkům dostává víc stravitelnosti tím, že je film zvnějšnil a ještě více zkarikoval. Neobětoval přitom určitou porci nepříjemnosti a schopnosti dostat diváka na kraj sedačky. Bellu a její eskapády bych zařadil místo sexuální výchovy do škol. Vše podstatné tam je. Bohužel toho vnitřního Zemana / Jeuneta věřím Jorgosovi tak napůl. Vždy pro mě byl brutalistou a kameraman Robbie Ryan realistou. Ty jejich pastelové omalovánky mi přijdou na hraně kýčovitého papundeklu - "zaujmout originalitou" se tu nebezpečně překrývá s "pitvořit se v každém detailu". Lanthimosova originalita přitom vždy spočívala ve vytvoření pitoreskní výchozí situace, pokřiveném realismu a v práci s herci jako oživlými loutkami, ne v nějakém okázale excentrické zevnějšku. Herci jsou samozřejmě skvostní, vypíchl bych nádherné cameo Hanny Schygully v roli staré ženy, která se nebojí mluvit o svojí sexualitě. Chudáčky můžeme vykládat různě a nejspíš každý výklad bude mít svou vágní pravdu. Já si je pro sebe interpretuju jako metaforu Lanthimosovy tvorby, která začínala pokřivenými a manipulativními experimenty s lidským matrošem v ošklivé laboratoři a dospěla ke srozumitelné a mainstreamové katarzi v barevných kulisách. Srdcem i duší budu vždycky blíž té jeho starší zjizvené dystopické freakshow o lidech vláčených konvencemi než patologické pohádce o chudáčcích, kteří se stali pány vlastního těla a osudu. ()
Lanthimos je pro mě top režisér. Jeho uchopení Favoritky a především Humra vnímám jako fantastické. Poor things jsou velmi perverzní zábava s přesahem. Máme tu trochu Frankensteina, Stříhorukého Edwarda, zkoumání vývoje dítěte v dospělého (včetně odpovědnosti za své tělo a dopadem na barvy a styl snímku), emancipaci, tradiční dominantní toxickou maskulinitu i vizuální pojetí, které milovníky Karla Zemana dojme. Emma Stone je naprosto fenomenální a je úžasné sledovat, kam její herectví směřuje. U mě směřuje k mým nejoblíbenějším herečkám velmi rychle. V patách jí je perfektní Ruffalo s pro něj velmi netypickou rolí, která překvapí. Vše funguje, je až strojově přesné a nechybí tomu prakticky nic. Až na jednu drobnost a to jsou emoce vůči divákovi. Nemohu si pomoct, ale ten film i přes svoji technickou a hereckou kvalitu ve mě prostě nedokázal vyvolat dostatečný zájem a emoční dopad. Mám rád gradaci a scény, které ve vás zůstanou. Tady bude hodně meme (Bella tančí), ale scéna, která by ve mě zůstala najdu těžko. ()
Bouře v papundeklové sklenici vody. Emma je jako Bella skvělá, ale to její šukání, pardon hopsání podle půlky Kámasútry zas takové podnětné není a ta ala Frankensteinova satira se taky rychle vyčerpá. Má to poměrně originální (ne tak pro diváky znalé Karla Zemana) výtvarný design, kamerové snímání rybím okem jsem taky dlouho neviděl, ale přesto je to dosti chladné a strojové a ani toho podnětného vtipu, který by to mohl významně povýšit se nedostává. Vlastně jsem se upřímně zasmál jen při svatební scéně. Chudáčci někteří diváci. ()
Film za filmem postupuje Lanthimos směrem k mainstreamu, činí tak ale naštěstí jen velmi pomalými a obezřetnými krůčky. Chudáčci jsou jeho rozhodně nejpřístupnější a nejdiváčtější film, i když tomu první čtvrthodina nenasvědčuje. Po bizarním úvodu se však rozjede poměrně čitelný a předvídatelný coming of age příběh, který pracuje s tématem ženské emancipace v převážně mužském světě bezesporu svěžím, zábavným a vrcholně filmařským způsobem. Emma Stone jako muži obletovaná, zneužívaná i sexualizovaná Bella zde předvádí výkon na hranici fyzických možností a v superlativech lze hovořit i o kameře Robbieho Ryana, často využívající rybího oka k významotvorné deformaci obrazu. Dospívání Belly a její procházení životními obdobími se nevyhne občasnému přešlapování na místě, závěrečnému aktu trochu spadne tempo a zmíněná přístupnost se odráží i na doslovnosti, s níž jsou chytré myšlenky podány. To jsou však jen relativně drobné problémy u skvělého a černohumorně zábavného snímku, jemuž se velmi působivě daří vybalancovat lákavé atrakce s artovými přesahy. ()
Hravý a kreativní film jak po stránce příběhu, tak vizuální identity. Viděl jsem Chudáčky popisovat, jako vyzrálejší a dospělejší verzí Barbie a pod to bych se podepsal na sto procent. Tohle to jsem chtěl od Barbie! Bella Baxter je svým způsobem také panenkou, která jako nepopsaný list papíru vyráží na cestu kolem světa, aby ho poznala a pochopila. Mezi tím se formuje její osobnost i její pohled na svět. Po audiovizuální stránce tu nejde absolutně nic vytknout. Je to poeticky překrásné a každý záběr, kulisa i barva tvoří slast pro divákovi oči. Scénář je zase plný bohatých, do hloubky rozpracovaných témat, motivů i myšlenek o ženské roli ve společnosti, objektivizaci, zajetých normách, strastech světa a hromadě dalších komplexních témat. Bella jakožto dětská mysl v těle dospělé ženy je fascinující postava na sledování, která svým pohledem na svět nepřestává bavit a fascinovat v jediné scéně. Emma Stone tuhle komplikovanou a komplexní roli předává absolutně uvěřitelným hereckým výkonem. Ovšem i všechny ostatní postavy a herci dotváří tuto černou dramatickou komedii. Willem Dafoe je jako vždy dokonalý a Mark Ruffalo překvapil svým energickým humorným herectvím. Avšak tam kde scénář boduje se svou intelektuální rovinou, lehce ztrácí na svém tempu se strukturou. Několikrát příběh přešlapuje příliš dlouho na místě a finále skrze svůj dodatek ztrácí perfektní tah na branku. Přitom bych jednotlivé scény nevystřihával, jen to lépe rozvrhl, aby to tak krkolomně nenarušovalo drive snímku. Přesto je to silná, chytrá, zábavná, vtipná a přenádherná autorská podívaná, kterou by si nikdo neměl nechat ujít na velkém plátně. ()
Karel Zeman pro 21. století aneb emancipace Frankensteinovy nevěsty skrze originální "pornosatiru", která umí znovu a znovu tnout do živého; někdy i doslova. Emma Stone podává natolik suverénní výkon, že být jejím manželem, nebyl bych si dvakrát jist, zda tomu nepřidává i doma. ()
Další Lanthimosova podivnost. V kulisách, jak od Karla Zemana, se klátí perfektní Emma Stone hladová po informacích a zkušenostech. Doprovod jí dělá Mark Ruffalo, kterej je hrozně vtipnej. Hraje světáka, co konečně našel někoho, na koho nestačí a je prdel jak tam furt žárlí a naříká. Jinak je to chytré, dialogy jsou velice zábavné a pořád se tam souloží. Emma Stone je tam fakt hodně často nahá a ne, není to ani trochu sexy. ()
Hodnocení fe*i*ismu navzdory. ()
„JE EXPERIMENT…“ Od Yorgose Lanthimose jsem viděl „Kynodontas“ a (i když si ho už nepamatuju), mám dojem, že výslednej dojem byl podobnej. Tady si vzal „k ruce“ něco z Jean-Pierre Jeuneta, Tima Burtona, ale (troufnu si tvrdit), že i Karla Zemana. Vznikla tak extravagantní fantas magorie, plná Emmy Stone, sexu a zvláštního pohledu na lidský vztahy. Chtěl jsem napsat, že Emma má zaděláno na Oscara, ale přece pak nebudou psát, že se k němu prošukala… Parádně obsazená zajímavá podivnost. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film vznikl na motivy stejnojmennýho románu, kterej v roce 1992 napsal Alasdair Gray. 2.) Willem Dafoe strávil každý den 6 hodin v maskérně. Čtyři hodiny před a dvě po natáčení. 3.) Je to první celovečerní film, který byl částečně natočen na 35mm film Ektachrome (Kodak) s inverzní barvou. 4.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
"Fuck you Anatomy of Fall!!" Tenhle duel dvou evropských filmů, které sbírají ocenění a mají podobné nadšené ovace, tak Poor Things vyhrává na plné čáře, tohle se pomalu ani nemůže rovnat s tou divácky nevděčnou, extrémně dlouhou a nezáživnou, nechutně levnou a doslovnou kopíračkou Staircase pro zapšklé knihomoly a artové nerdy nejhlubšího zrna. Poor Things je vyjímečný v tom, že uspokojí jak normální diváky, tak i kritiky, což se stává málokdy. Yorgos Lanthimos tvoří netradiční a zajímavé filmy ( Líbil se mi Humr i Zabití Posvátného Jelena), takže jsem šel na film připraven, ale ten chlap režijně dozrál natolik, že natočil hned z kraje roku dost možná nejlepší film roku. Takhle bezchybnou filmařinu, která by excelovala a dominovala úplně v každém filmovém aspektu jsem neviděl ani nepamatuji. Poor Things je formálně absolutně urvané z řetězů. Nádherný Steampunk svět ve Viktoriánské éře s nádherně namalovaným podnebím ( opravdu z některých scén by si divák nejradši udělal doma obraz), má to originální myšlenku i spousta zajímavých nápadů ( ty křížence zvířat jsou dokonalé), má to velmi silný herecký cásting. Willem Dafoe v roli vědce velmi inteligentní a působivý, Mark Ruffalo dost možná nejlepší role v kariéře a Emma Stone, tak ta tu absolutně kraluje, jakýsi kříženec Harley Quinn, naprosto neskutečný herecký výkon ne li nejlepší ženský výkon, co jsem kdy viděl, zahrála Bellu naprosto šíleně, že bych se divil, kdyby po skončení neskončila na práškách či v blázinci. Jako bonus je zde i spousta černého a cynického humoru, kde se smálo téměř celé kino, humor dokáže film vždy pořádně rozproudit a neslušnost a nevychovanost Belly ve společnosti bylo zkrátka to nejlepší. Film si mne získal téměř od úvodu ( ikdyž ze začátku jsem se bál, že nám snad pustili černobílou verzi), ale jakmile začne Bella cestovat po světě, tak je to jedna velká paráda, kde funguje výborný scénař, skvělí herci, parádní kamera, úžasný vizuál, humor, dialogy a ještě je to správně pervérzní a úchylné, jelikož souloží se zde jakože o sto šest! ( Epizodka z pařížského bordelu se všemi těmi creepy a uchyláky vyloženě skvost). Tleskám ve stoje, brečím nadšením, shazuji klobouk. Masterpiece jak blázen. Bezchybné a Magnificent! Frankensteinova dcera jak víno ! :) 10/10. ()
Fantaskní svět plný nadčasových obrazů slouží jako dějiště pro nejdivnější (ne)představitelnou komedii. Ta je přitom často vším, jen ne komedií, nejednou trefí hřebíček na hlavičku i v nejpřehrocenější scéně - a Emma Stone v ní zdánlivě mimochodem podává jeden z nejlepších výkonů, co jsem kdy viděl. ()
Ohromně okouzlující a divoce rozverný filmový bildungsroman, který s dětsky nespoutanou vervou rozdupává bábovičky genderových rolí a patriarchálních bludů, při čemž ještě pompézně odhaluje jejich absurditu. Zatímco "Barbie" stavěla na společném sesterském povzdechu s úsměvem a při glorifikaci plastového kýče setrvávala vzorně v ohrádce konzumní konformity, "Chudáčci" se sympaticky prořízlou pusou valí na publikum krajkově opulentní a obrazoborecký riot grrrl pamflet. Bella Baxter představuje uhrančivý monstrózní role-model. Její pouť světem sice nevyhnutelně vede k jejímu dospívání, nikoli však ve smyslu opouštění bezprostřednosti a sešněrování se do oddaného přijmutí údělu, který ji nalajnovali ostatní. Bella poznává svět s jeho bolestivými paradoxy, aby se ale okolím nenechala jakkoli omezovat a mohla si naopak uprostřed veškeré té společenské nesmyslnosti vybudovat místa osobní svobody ve svém nitru i bezprostředním okolí. To vše film zpracovává jako secesní ornament, který je současně rozkošně nádherný, ale také nevyhnutelně hořkosladký, protože steampunková stylizace i groteskní vyšinutost neustále zpřítomňují jeho fantazijní, a tedy nerealistickou podstatu. ()
Čistokrevný Lanthimos podává látku, která pohlcuje všechny emocionální pochody diváka. Upoutá ho svou vizuální optikou alá Haneke/Švankmajer pronikající pod kůži. P.s. překvapuje mě, že Bella nevzala hlavu Godwina a dala na mladé tělo svého exmanžela, ale udělala z něj zvíře. ()
Na první pohled nejbizarnější Lanthimosův film, ale ve skutečnosti divácky nejpřístupnější, protože postavy a jejich jednání mají jakýsi smysl a dramatický vývoj. Kromě toho je to velmi vtipné a velmi vizuálně zajímavé. ()
Asi nejvíc feministický a uzemněný Yorgos. Miluju. ()
Související novinky
Válka Roseových dostane novou verzi
Připravte se na notnou dávku vyhrocených manželských hádek na velkém plátně, u studia Searchlight Pictures je totiž v přípravách nová adaptace knihy amerického spisovatele Warrena Adlera pod názvem… (více)
Další film Yorgose Lanthimose má obsazení i premiéru
Emma Stone (La La Land) si sotva nechala na plaketu svého druhého Oscara vyrýt své jméno a název filmu Chudáčci, za který jej obdržela, a už má zase napilno. Stejně tak řecký režisér Yorgos Lanthimos… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Výraznou tvorbu vytvářel už ve svém domovském Řecku, filmař Yorgos Lanthimos k většině diváků ovšem došel až skrze tvorbu americkou. Každý film se rázem stával větší, v širších okruzích uznávanější a dle mnohých i divácky vděčnější. Tak či onak jde tvorbu Lanthimose rozhodně vnímat jako dostatečně výraznou, aby každý jeho nový projekt mohl automaticky vyvolávat zvědavost. Druhá spolupráce s Emmou Stone po Favoritce, která adaptuje román Poor Things od Alasdaire Graye, který přiznaně vycházel z původního novely Frankenstein od Mary Shelley, známý příběh ovšem postavil tak trochu na hlavu. Oznámení filmové adaptace poté na sebe nenechalo dlouho čekat. Zlatý lev na Filmovém festivalu v Benátkách, Zlaté glóby za výkon Emmy Stone a komediální či muzikální film, čerstvě také 11 nominací na Oscara. Vše by tak mohlo napovídat tomu, že Lanthimos nešlápl vedle. A také nešlápl. Natočil totiž svůj dosavadní magnum opus! Chudáčci jsou FILM! Nepsané pravidlo říká, že se dobrý film pozná po pěti minutách. Chudáčci k tomu nepotřebují ani dvě. Málokdy promítačka vypustí film, který snadno vyvolá dojem, že do něj vše skvěle zapadá, chvilkové momenty, které vyvolají dojem, že filmu krapet padá řetěz zvládne rychle vynahradit, vyvolávající pocit audiovizuální vyšperkovanosti, především se ovšem málokdy zvládne vyvolat pocit, že člověk sleduje herecký výkon pravděpodobně nejlepší herečky své generace. Emma Stone na počátku filmu hraje dospělou ženu s mozkem dítěte, těžko se poté dá věřit tomu, že by kdokoliv zvládl zdánlivě retardovanou dívku a skoro až Frankensteinovo monstrum v sukni ztvárnit tak přesvědčivě. Věrohodně, zábavně i mrazivě. Jak se poté z dítěte stává dívka a z dívky zase žena, Emma Stone přesvědčivě mění herecké polohy, především ovšem zvládá uhrát všechny stěžejní momenty, které budují charakter Belly Baxter. V jejím podání tak působí věrohodně orgasmy, náznaky nynfomanie a erotománie, objevování vlastní sexuality, prostoduchost, vážnější i humornější momenty. V závěru tak strhne vynikající charakterní vývoj, který funguje především proto, že je v podání Stone vývoj Belly naprosto věrohodný a o to více silnější. Nejedná se jenom o nejpůsobivější ženský herecký výkon loňského roku. Jedná se o jeden z nejpůsobivějších ženských výkonů tohoto století. Už počáteční momenty s Emmou Stone jasně naznačí, zda je Lanthimosova novinka pro diváka určena. I když se může film zdát zdánlivě nejvděčnější ze všech jeho filmů, už nastavená mrazivá atmosféra, podtexty a především témata filmu mohou být kontroverzní, pobuřující a nepříjemná. Žádný Lanthimosův film ovšem ještě nikdy nebyl provokativní tak sympatickým způsobem. Lanthimos má pořád slabost pro černý humor, který je případě Chudáčků vyloženě vtipný. Stačí se podívat na tragickou postavu Godwina Baxtera v podání Willem Dafoea. Pro svého otce spíše pokusná myš nežli syn, znetvořený vědec, který díky soustředěnému podání Dafoea s vážnou tváří podává dialogy, která snadno vybízejí k úsměvu. Stejně tak k humoru snadno vybízí lechtivost momentů, které obsahují erotické pasáže a především snadno vybízející ke kontroverzím v momentě, kdy si divák neuvědomí, že jsou Chudáčci zcela unikátní případ. Tam, kde je většinou sex navíc a vlastně vyprávění nikam neposouvá, Chudáčci jsou jedním z mála filmů za poslední roky, kdy přítomnost sexuálních scén není vůbec zbytečná. Děj filmu je zasazen do neupřesněného období Viktoriánského Londýna (i když obsahuje očividné futuristické prvky), i díky sci-fi prvkům ovšem nevadí, že je Viktoriánský Londýn vykreslen tak trochu jako z jiného světa. Chudáčci působí jako film Tima Burtona v době, kdy jeho styl ještě nebyl okoukaný a zvládal být působivý, dá se vlastně snadno říct, že jsou Chudáčci ,,lepší film Tima Burtona´´ nežli poslední filmy skutečného Tima Burtona. První ze šesti kapitol poté jakoby se snažila vzdát poctu původnímu Frankeinsteinovi od studia Universal díky černobílému settingu, jakmile ovšem Bella duševně vyroste a roztáhne křídla, film v druhé kapitole přeskočí do barvy, rázem má ještě větší šanci vytáhnout se výprava filmu a výsledek nabízí něco, co za pochodu evokuje Karla Zemana, Terryho Gilliama nebo Wese Andersona. Film je poté zdánlivě zasazen do 19. století (i přes fantaskní nadstavbu), tedy do období, kdy témata jako emancipace a práva žen nebyla vyloženě na pořadu dne a byla brána jako nepřípustná. Bella se poté z primitivního dítěte stává ženou posedlou sexem, kdy to celé snadno svádí k využití její naivity a faktu, že jí vlastně není příliš těžké přemlouvat a jakýmkoliv psychickým či fyzickým nátlakem jí zneužít. Adaptovaný scénář Tony McNamariho ovšem dokáže nejednou překvapit. Vlastně jde o velmi svěží film, protože i když se dá například vývoj událostí v kapitole Paříž snadno předpovědět, těžko se v průběhu čeká, že by se v Chudáčcích nějak pracovalo s tématy ženské emancipace a duševního rozvoje nezávislé ženy. A pak vás Lanthimos a McNamara poprosí, abyste jim podrželi pivo! Chudáčci nejsou ani tolik filmem, který by sázel na černý humor a satiru. Černý humor a satirou jdou spíše ruku v ruce se silným charakterním příběhem, kdy je hlavní postava tak nosná především proto, že je její vývoj a jednání dávají smysl, doslova tato postava dozrává před oči diváka. Každá ze šesti kapitol nějak dotváří její osobnost, nedá se říct, že by cokoliv bylo nějak nadbytečné. V jeden moment naivní Bella zjišťuje, že svět není růžový, tu jí zaujme filozofie, tu najde ,,práci snů.´´ I díky tomuto 141 minut filmu uteče jako voda, kdy se o filmech s podobnou délkou bohužel nedá říci to samé. To, že film příliš rychle uteče, je ovšem vlastně jeho zdánlivě největší slabost. Jde totiž o film, který nechce divák tak snadno opustit. Kameraman Robbie Ryan pracuje s Lanthimosovým oblíbeným rybím okem ještě výrazněji nežli u Favoritky, především ovšem výtečně pracuje s nasvícením jednotlivých scén, mnoho scén má výtečnou barevnou kompozici, výprava je skutečně působivá a výrazná, stejně tak soundtrack Jerskina Fendrixe výtečně sedí k nastavené atmosféře filmu. Lanthimos tak sice točí zdánlivě vděčnější film, přitom všem ovšem neztrácí to nejdůležitější - sám sebe. Dá se tak snadno poznat, že jde o film tvůrce Zabití posvátného jelena nebo Favoritky, zároveň působí jako tvůrce, který se skutečně vyvíjí. Má jasně danou vizi, obraz filmu nejednou svede i k nějakému tomu vizuálnímu vtipu, především se Chudáčci nikdy nezbaví nálepky podivnosti. I když je poté podivnost vnímána většinou jako negativní slovo, rozhodně tomu tak nemusí být v každém případě. V případě Chudáčků rozhodně ne. Dá se naprosto snadno pochopit, že Chudáčci nebudou pro každého. Jde pořád o film s mentálně nevyspělou hrdinkou, která nechápe, že se nehodí strkat si okurku do rozkroku a šahat lidem pod sukně. Takovou, která si klade otázky o tom, proč lidé nemohou provozovat pohlavní styk 24/7 a plně si vlastně ještě neuvědomuje krapet zvrhlé nároky svých sexuálních partnerů. Film se dotýká prostituce, smilstva i případů, kdy se ze sexuálního vztahu stane vztah založený na posedlosti. Je ovšem příjemné sledovat protagonistku, která nad všemi zavedenými konvencemi a případnými nástrahy v podstatě mává rukou. Její naivita je pořád většinu času komediálním zlatem, její následky navíc dávají pořádnou příležitost zazářit Marku Ruffalovi, který si po vzoru Emmy Stone zaslouženě došel pro oscarovou nominaci. Chudáčci působí jako film z jiného světa, byla by ovšem velká chyba vnímat to jako nějakou výtku. Už od výrazného zobrazení experimentů doktora Baxtera i zmíněných futuristických prvků jde o film, který nešetří nápady a nebojí se je použít. Málokterý film zvládá vyvolat pocit, že musel dát obrovskou míru práce a přitom nemůže být vzdálenější tomu, aby z toho vznikla taková blbost. I když jde dle všeho o dobový film, je aktuálnější nežli by se dalo říct. A Bella Baxter v závěru vydá za tucet feministek a polovinu takových gendermanů. Film o objevování nejen své sexuality, ale především sebe samé, který zvládá být provokativní, i nejen díky tomu ovšem také naprosto sympatický. Nejen v momentech, kdy jedna postava dost možná (a možná také ne) záměrně evokuje postavu Quasimoda z Chrámu matky Boží v Paříži. Nejen v momentech, kdy se ukazuje, že každý výraznější vedlejší charakter je obsazen naprosto ideálně a zamrzí, že je výkon Emmy Stone všechny do velké míry zastíní (Margaret Qualley, Kathryn Hunter...). Především skutečně potěší, že se v téměř každé kapitole přistupuje k filmu tak trochu jinak. Úvodní kapitola tak skoro místo Frankensteina zvládne evokovat Sloního muže od Davida Lynche, části děje s Bellou a Duncanem Wedderburnem v podání Ruffala poté chvílemi zvládají evokovat skoro až nějakou starosvětskou (i když trochu opepřenou) komedii od Billyho Wildera, závěr poté může snadno vyvolat skutečně ten pocit, že filmu spadne řetěz, kdy se náhle objeví ještě výrazná postava filmu, která zatím absentovala. I když zdánlivý dějový zvrat ve filmu zpočátku působí navíc, rychle se ukáže, že šlo o příliš zbrklý pohled na věc, protože i tento kotrmelec zapadá do celého příběhu a nakonec vyústí ve vlastně úsměvné finále, které zvládne vyvolat pocit, že jde skutečně film o Yorgose Lanthimose. To, že Yorgos Lanthimos zdánlivě natočil svůj nejvděčnější film vůbec neznamená, že jsou Chudáčci skutečně film vděčný. Na to už kolem něj teď krouží příliš kontroverzí a zápletka filmu rozhodně není pro slabé mentální povahy. Jde ovšem o naprosto svěží film, který působí dojmem, že v něm do sebe vše dokonale zapadá a z filmu, který začíná jako alegorie na Frankensteina, vyvine se v hypersexuální černou komedii a nakonec se stane funkčním dramatem o ženské emancipaci, se vyklube jedna z perel loňské filmové nabídky. Nejvíce stejně ovšem perlí Emma Stone, která posouvá význam herectví na nový level. Jen tak dál Lanthimosi! () (méně) (více)