Utrpení Panny orleánské

Bez váhania jeden z vrcholov éry nemého filmu a z hľadiska histórie filmu a jeho reči jedno z najrevolúčnejších diel. Dreyer ako jeden z výrazných auteurov so svojským štýlom (o tri roky po Johanke natočil podľa mňa jeden z najlepších upírskych filmov v dejinách kinematografie - "Vampyr") prináša osudy Johanky z Arku na plátno vo formálnom spracovaní, ktoré mi doslova zobralo dych.Takmer absencia veľkocelkových establishing shotov (a keď sa aj nejakého dočkáme, je plný významových detailov vo viacerých plánoch), nadužívanie detailov, premyslená kompozícia pomocou rakurzov (najmä podhľady) a hlavne na svoju dobu vzniku neskutočne pohyblivá kamera - bohatosť nájazdov a odjazdov ako i travellingu a miestami vyslovene labužnícke umiestnenie kamery na nečakané miesta (napr. substitujúci pohľad z rozhýbaného kostolného zvona) - to všetko v kombinácii s neuveriteľným hereckým výkonom hlavnej predstaviteľky (ktorej tvár prezrádza viac ako tisíce slov) vytvára neskutočne emociálny silný divácky zážitok. (16.01.2005)

Viděl jsem jednu z původních kopií bez zvuku s vyleptanými titulky. První Dreyerovi bohužel shořela, ale měl natočeno tolik materiálu, že bez problémů sestřihal další. Tato verze se našla až v osmdesátých letech, jak psal Matty, ale není to originál, jak si myslí. Do té doby vznikaly kratší verze z nalezených částí dalších kopií. Utrpení Panny orleánské je velmi působivé, a to nejen kvůli bravurní mimice Marie Falconetti. Tento film je důkazem, že obraz (v tomto případě mimika herců) může říct víc než tisíc slov. Pro mě to je nejpůsobivější němý film bez hudebního doprovodu, jaký jsem kdy viděl. Pochybuji, že by mě nějaký jiný němý film takto dokázal zaujmout jen obrazem. (04.01.2009)

Film je založen na detailech tváří jednotlivých aktérů procesu, kteří tak svou mimikou prozradili daleko více, než kdybychom slyšeli co povídají. Pro Johanku z Arku bylo utrpení umírat za "svou" pravdu, pro mně bylo utrpením sledovat verzi bez hudebního doprovodu, proto je můj pohled na film o to kritičtější. Škoda, že jsem neviděl tolik vychvalovanou verzi s hudbou Richarda Einhorna, protože můj zážitek by byl jistě lepší. (11.05.2009)

Jana z Arku permanentně na tripu, oči dokořán otevřené a neustále zalité slzami, zastřený zrak má upřený do nebe. Dívat se na ní 82 minut bylo pro mě utrpení. Soudci kladou posměšné otázky a ona neodpovídá. Divák se tak ale bohužel mnoho nedoví. S tímto filmem je to těžké. Hodně se tu mluví, ale titulků je tu málo... Tvůrcům bylo jasné, že bude obtížné natočit němý snímek ze soudu a tak se soustředili na budování atmosféry, čehož dosáhly právě neobvyklým použitím záběrů detailů. Výkon Marie Falconetti mě nijak neuchvátil, hlavně proto, že celý film měla jediný výraz, byť opravdu srdcervoucí. Bohužel mě snímek většinu stopáže nudil a jen "akční" závěr (a scéna pouštění žilou) dokázal víc připoutal mou pozornost. Moje verze DVD z Criterion Collection má 82 minut (a ukázky z restaurování). A krásnou hudbu. A neuvěřitelně pečlivě vyčištěný obraz. (18.05.2009)

Utrpenie som videl už pred mnohými desaťročiami a k repríze som sa odhodlával dosť dlho. Predsa len v tomto čase si pozrieť nemý film a bez snobizmu h označiť za veľký zážitok nie je také jednoznačné. Ale výsledok ma nakoniec príjemne prekvapil. Väčšina záberov je na hlavu Johanky a hlavy jej sudcov a trýzniteľov. Napriek tomu výsledok nie je nudný, k čomu výrazne prispieva vynikajúca hudba. Na rozdiel od viacerých užívateľov som nebol nadšený steretypným neprirodzeným výrazom Márie Falconettiovej. Ale celkovo považujem tento film za jeden z mála, ktorý aj po takmer storočí je atraktívny aj pre vnímavého dnešného diváka. (21.11.2021)