Johanka z Arcu

Mně se tohle zpracování nijak extra nelíbilo. Když pomineme skutečnost, že Ingrid prostě na 19 let nevypadá, tak je to snímek, který je vlastně až moc náboženský, i když konec je klasicky kritikou fanatismu s tím, že má děsivé následky. Ani ta scéna upálení tu ale pořádně není. Ne, tohle je za mě jen průměr, který je dán hlavně dobrou kamerou a výpravou. (01.08.2017)

Divadelní hru Jana Lotrinská napsal M.Anderson přímo pro Bergmanovou, hrála se v letech 1946- 47 a pojednává o přístupu herečky k ztvárnění postavy, která ji posléze zcela pohltí. Film je klasickým historickým dramatem (tvůrce hry je spoluautorem scénáře), ubíhá svižně (trochu natahovaná je až poslední třetina), je přesvědčivý v bitevních scénách a andělská Ingrid v nablýskané zbroji by na hradby plné nepřátel pravděpodobně nahnala i zapřisáhlého pacifistu. (09.01.2011)

Spracovanie tejto historickej kolísky udalostí je podobné biblickým príbehom či mýtom pútí veľkého Mojžíša. Od Fleminga by som očakával hlbšiu charakterizáciu Johankinho prerodu k fanatickej vlastenke, priestor a čas na to bol optimálny. Technický potenciál využitý (obrysy, štúdiové zábery, ozvučenie atď.), nie je však vyvážený hybridným scenárom. Dreyerova nemá verzia (1928) je podstatne strhujúcejšia, steny plné démonov i diablove oči v pozadí majú expresionistický kumšt nevídaného rozmeru... nehorázne umelecký počin, Joan of Arc je skôr takou pestovanou akadémiou, ktorá (nepísanou formou) tvorila typológiu schématickosti filmového hrdinu historických eposov starého Hollywoodu. Z času na čas som mal pocit, že sledujem nejakú nemotornú inscenáciu Williama Shakespeara, tak mi pripadali mnohé dialógy, ktorým chýbalo civilnejšie rozčlenenie. Jedným dychom dodávam, že spôsob ako sa od toho odprostiť je mimoriadne náročný a málokto to dokáže. Takže bodujú "len" kostyméri, výprava, doprovodný skladateľ a na kameramanskej stoličke (tradične) citlivé oko Winstona C. Hocha. No a čo sa týka hlavnej predstaviteľky, je to síce stále Bergmanová, ale len sťažka jej toto uveríte. V Notorious sedí dokonale, povedal by som, že najvierohodnejšie. (25.04.2015)

Zajímavé je komparovat nejen s Bessonovou verzí z roku 1999, ale také i ze soudobými historickými spektákly z druhé strany železné opony, tedy kupříkladu s Vávrovým Janem Husem. Řemeslně i výpravou vyhrává Vávra, ideologický balast je ovšem mnohem méně patrný na americkém velkofilmu... Každopádně éra historických kostýmních velkofilmů měla své nepopiratelné kouzlo... (07.08.2014)

Na Ingrid Bergman je pekný pohľad aj v chlapčenskom účese a obleku a staré maľované pozadia majú krásne béčkové čaro dávno zašlých kinematografických dôb. Hollywood kedysi rád natáčal takéto dlhé historické eposy s jednou bitkou a množstvom dialógov. Johanka právom nepatrí medzi tie najúspešnejšie spektákle, i keď na plagáte tvrdí, že je tým najväčším. Ústredná bitka pôsobí dnes smiešne a ani v boji s dobovou konkurenciou jej nevýrazné výkriky na hradbách nevyhrávajú. Prvá polovica filmu je bohužiaľ dosť naivne a pomerne nudne natočená, na ten pravý rozbeh si musíme počkať až do plného rozprúdenia intríg a pri slávnom súde sme už absolútne v deji zainteresovaní. Tam to vrie, ale pre mňa je stále táto dejinná udalosť iba konfrontáciou skorumpovanej psychopatickej cirkvi a odvážnej puberťáčky, ktorá to nemala v hlave úplne v poriadku. To nedokáže zakryť ani Fleming, ani Dreyer, ani Besson. Dnes je jej posolstvo politicky nekorektné, tvrdiť, že za slobodu treba bojovať a nie uzatvárať mier, by dnešnou cenzúrou asi neprešlo. Ale po druhej svetovej vojne to bolo v poriadku. (27.02.2014)