Knoflíkáři

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground. (19.02.2007)

"Neřeš, nepátrej!" Kultovní film Petra Zelenky pro mě navždy zůstane jedním z našich nejzajímavějších a nejvtipnějších filmů. Zelenkovu filmařskou poetiku mám moc rád, stejně jako jeho styl vyprávění i témata, která si jako režisér vybírá. Z hvězdného hereckého obsazení zmíním alespoň Jiřího Kodeta, který si za Knoflíkáře po právu odnesl Českého lva. Povídky se mi líbily všechny - od skvělého úvodního "japonského" příběhu, přes Taxikáře, Poslední slušnou generaci, Pitomce až po Civilizační návyky. Zelenka jako filmař má co říct, umí vyprávět s černým humorem i vytvořit atmosféru. Výborný film. Je to zkrátka "Štěstí z Kokury." (25.12.2016)

Šest dějově propojených povídek (Štěstí z Kokury, Taxikář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci a Duch amerického pilota) se převážně odehrává v noci 6.srpna 1995, padesát let poté, co byla svržena na Hirošimu atomová bomba. Film je o náhodách, zázracích a souvislostech mezi nimi. Také o plivání na vlak, špatném počasí, svržení atomové pumy, vystřelení lidského spermatu do souhvězdí Andromedy, ale i o nevěře a odpuštění. Originální propojení povídek je v českém filmu ojedinělým počinem, ale jejich tematická obsahovost už mě tolik nenadchla. Vyváženým dojmem tento soubor opatřili herci, kteří své role učinili výraznými prostřednictvím originálních replik. Film mohl přece jen uvážlivěji rozložit svůj koncept a nepojmout do filmu všechno, co se namane. Vzniklý přetlak filmu podstatně ubral ze své působivosti. A rovněž mně uniká přesný záměr tvůrců. Mé hodnocení: 60% (29.03.2013)

"Za to bych si zasloužil, aby moje sperma taky letělo na Měsíc." Od jistý doby nic neřeším, nic nepřepínám, po ničem nepátrám a když nevidím ve svý blízkosti žádnou osmičku, na kterou bych si mohl plivnout, tak ucvakávám zadnicí knoflíky převlečenej za letadlo. Tento snímek mi zkrátka nabídl nejednu volnočasovou aktivitu a to natolik zábavným způsobem, že se k němu občas musím vrátit, abych se utvrdil v tom, že nejsem na světě jedinej, kdo pravidelně posílá svoje sperma do vesmíru. (30.03.2015)

O charaktere života vypovedá viac než obsah jednotlivých poviedok povaha samotného filmu. Snaživá rozprava o absurdnosti a nevypočítateľnosti života uložená v kolekcii šiestich ("palpfikšnovsky sa pretínajúcich) poviedok sa míňa svojmu účinku. Napriek zjavnému umu sa zo zhody náhod stáva vykonštruovanosť, humor nie vždy zatlačí tam, kde by mal a výsledný nosný znak autorského štýlu je akási rozostrenosť mušky, navigujúcej potenciálne silný kaliber - ak nerátam druhú poviedku, kde naopak v "autorskom štýle" prevyšujú okaté ponášky na Jarmuscha. ....... Zo zmesi absurdnosti, hlášok, twistov, vcelku dobrého soundtracku a dávky originality je nakoniec priemerná koláž krátkych príbehov, ktorá prejde hlavou bez výraznejšej odozvy napriek tomu, že to posledné, čo by sa jej dalo vytýkať je absencia nápadu. Život je nevypočitateľný a absurdný, a to sa podpísalo aj na konečnej podobe v podstate sympatických, ale vo výsledku mdlých Knoflíkářov. (21.03.2016)