Pyšná princezna

Šíleně smutná princezna se sice Bořivoji Zemanovi povedla ještě více, nicméně neznamená to, že by se mi na Pyšnou nějak špatně dívalo. Za to, že spoustě lidí leze krkem, a cukrovím obtěžkané vánoční televizní diváky nutí dýchavičně sáhnout po ovladači od televize, podle mě mohou hlavně její častější než časté reprízy. Lidem, kteří v Pyšné princezně hledají ideologické dvojsmysly a považují ji za komunistickou propagandu nejhrubšího zrna, se musím smát. Ne že bych jejich postřehy (tedy alespoň ty méně paranoidní) popíral, já je zkrátka dokážu ignorovat, nezajímají mě. Dívám se na pohádku, ne na filmový týdeník. Navíc když to Aleně Vránové s Vladimírem Rážem tak sluší a hudba Dalibora Vačkáře bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro tuzemskou kinematografii vzniklo. (23.12.2014)

Pohádka pro důchodce. Umíral jsem u toho nudou, má to šíleně roztahanou - a zcela zbytečnou - expozici, která by šla v pohodě vystřihnout a nic by se nestalo, podobně jako ta extrémně otravná muzikálová čísla, hrající fejková kytka je stejně trapná jako jízda na kládě se zadní projekcí, a v podstatě všechny postavy mi tam přišly nesnesitelné - na druhou stranu je asi dobré vidět předobraz všech těch pozdějších pohádek, které Pyšnou princeznu více či méně vykrádaly, až se z neschopného senilního krále obklopeného partou poradců-vyžírků stalo podobně otravné klišé, jako z krále/princezny, kteří se inkognito v nuzných šatech pohybují mezi prostým lidem. Chápu, že starší ročníky to milují hlavně kvůli nostalgii, ale co na tom vidí mladší publikum by mě fakt zajímalo, protože mně osobně to přijde beznadějně filmařsky zaseklé v době svého vzniku, a nedovedu si vůbec představit, že by u toho vydrželo nějaké dnešní dítě. (19.12.2022)

Další z mých oblíbených pohádek z dětství, kterou jsem viděl už tolikrát, že to snad ani nedokážu spočítat. Snad i proto že Vladimír Ráž byl bratrancem mojí babky. To ale nic nemění na tom, že se mi to líbilo i tak. Alena Vránová coby princezna co by si zpočátku zasloužila dostat pořádně přes svůj milý obličej, se z rolí popasovala dobře a Ráž zcela dominoval. Ani zde samozřejmě nechybí spousta humorných situací (nakládačka v mlýně), jízda na kládě sice nutně přehnaná, ale to prostě do pohádek patří. V mých očích jasná klasika, kterou si prostě nenechám ujít ani dnes, když už mi táhne na 40…. (26.12.2018)

Kouzelná černobílá pohádka, kterou už dávno prověřil čas a stále se těší velké oblibě, dnes jsem se k ní po mnoha letech vrátila a opět jsem podlehla podmanivému příběhu o jedné příliš rozmazlené, o jednom velmi ušlechtilém a jak je zpívající kvítko očarovalo, že šli ruku v ruce k zahradnické práci a vzájemné náklonnosti.. Alena Vránová a Vladimír Ráž stvořili jeden z nejkrásnějších pohádkových párů a pro mě osobně jsou nezapomenutelní, k tomu jedním dechem dodávám, že celý herecký ansámbl je nesmírně sympatický a každý je ve své roli uvěřitelný.. Bylo mi potěšením.. (30.07.2022)

Jedna z těch pohádek bez kterých by snad neexistovaly Vánoce aneb klasika všech klasik. Dnes už sice řádně ohraná, ale sámo o sobě jde o opravdu skvělý počin. Jasně že ani Pyšná princezna se neobešla bez několika vět poplatných době (zejména ke konci), ale tak se už hold česko-slovenská tvorba musí brát. Ve výsledku moc pěkné 4 hvězdy. A osobně - každý rok sice Pyšnou princeznu vidět nemusím, ale jednou za dva už potěši. Odvolávám co jsem odvolal a slibuju co jsem slíbil (25.12.2009)