Dům pro dva

Psychologický film plný symbolismu. Skvělé herecké výkony Ondřeje Vetchého, Jiřího Schmitzera a Jiřiny Třebické. Krásná hudba Jana Paukerta a Pavla Dražana ,doplněná urývky z díla J.S.Bacha. Vyjímečný kus československé kinematografie. Edit : viděno po delší době na velkém plátně na LFŠ UH 2022 přímo z pětatřicítky a důkaz toho, že film vůbec nezestárnul a jeho hodnota je vševypovídajicí a nezměrná. Po projekci byla i výživná debata s Ondřejem Vetchým. (02.01.2015)

Film, na ,který nelze zapomenout. Příběh lidí, který jako bychom odněkud znali. Nebo se často takové příběhy odehrávali dříve. Osobně se mi nejvíc líbí v závěru náznak probuzení DANA, který vidí svého zemřelého bratra před sebou, i když už nežije, jako ducha, jako součást své mysle, o pokrevním propojení, o transcendentálních dotycích, které v nás zůstávají po těch, které už nikdy neuvidíme a přitom byli kladnou součástí našeho života. (15.06.2010)

Naozaj nie je veľa filmov, pri ktorých sa moje dojmy diametrálne rozchádzajú s mienkou, hodnotením a komentármi väčšiny užívateľov. Dům pro dva je jedným z nich. Nezaujalo ma na ňom prakticky nič. Doba, prostredie, príbeh, vzťahy, symbolika, to všetko ma nielen nudilo, ale priam rozčuľovalo. K tomu neskutočne slabý, na európsku cenu nominovaný, herecký výkon Vetchého. Jeho som vlastne nevidel dobre hrať v žiadnom filme, ale v tomto by mu výkon nemal odpustiť, ani jeho fanúšik. (30.11.2013)

MOŽNÝ SPOILER! Psychologicky laděný příběh o dvou rozdílných bratrech v podání Jiřího Schmitzera a Ondřeje Vetchého tvoří absolutní špičku československé kinmatografie 80.let. Jedná se o jeden z mála čistě spirituálních českých filmů. Postava Bóži (Schmitzer) je zobrazením novodobého Ježíše v kulisách socialistického sídliště. Čte Bibli, v kritických situacích se obrací na duchovno a je v kontaktu s něčím nedefinovatelným nad sebou. Má zvláštní léčitelské schopnosti. Nezištně pomáhá druhým, zejména bratrovi, aby za tyto skutky poté sám trpěl. Vše podtrhuje nádherná scéna jeho smrti, kdy ho srazí nákladní auto a Bóža umírá na deskách, které jsou pod něj srovnané do kříže. jeho smrt předznamená torjí symbol černého koně jakožto dvě varování a třetí úder. Dan (Vetchý) je naopak ztělesněním ďábla, jak svým vzezřením, tak i chováním. Jeho hlavním životním krédem je "dej Bože lehko". Na jednu stranu má pocit, že je mu ubližováno, na druhou stranu on nedělá nic jiného než ubližuje ostatním, hlavně tedy bratrovi. Tak jako Ježíš měl svou smrtí otevřít oči všem hříšníkům, stejně tak až smrt Bóži přiměje Dana, aby se aspoň na chvíli na sebe podíval do zrcadla a nestačil se divit. Divákovi, který tento spirituální modus filmu nepřijme, je jednoduše z Dana na blití a Bóžovi se diví, jak může být takový blbec a vše si nechat líbit a naopak ještě pomáhat. Jenže když on je ten Ježíš - Ty po mě kamenem, já po Tobě chlebem. (25.02.2008)

Tohle že je český film z roku 87? Působí na mě tak trochu jako zjevení, protože záběrováním, stavbou příběhu, málomluvností nebo použitím hudby mi to hodně připomínalo současné evropské arty, soutěžící na největších festivalech. A to nemluvím o výtečných hereckých výkonech dua Vetchý - Schmitzer. Zvláště Vetchý mě hodně překvapil, tentokrát výjimečně nehrál dobráka, takže to byl jakýsi nezvyk, ale i opačná poloha mu sedla. Co mi vadilo, byly velké časové skoky, ale s tím se nedá nic dělat. Je škoda, že režisér Zábranský naprosto zapadl, stejně jako tento film, který zůstal jediným kvalitnějším zářezem v jeho tvorbě. (10.09.2011)