Dům pro dva

Soukolí antické tragédie s frustrujícím vyústěním, dechberoucími hereckými výkony a precizní kamerou řeže jako nejostřejší papír... strhující kontrast mezi asketickou apatií a melancholií na straně jedné a iritující žoviálností na straně druhé vedoucí ke konečné sebereflexi, která již však přichází pozdě... zdařilá volba kratší stopáže eliminuje hluchá místa, sugestivní retro hudba výborně dokresluje fatální tíživou atmosféru a ačkoliv snímek není apriori depresivní, vzpomínky na něj rozhodně nebudou veselé; nicméně to neznamená, že ne dobré, ba naopak: relativně neznámé minimalistické drama mě příjemně překvapilo. 80% (05.10.2011)

V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (12.02.2017)

Nechce se mi věřit, že tenhle docela opomíjený film vznikl v Československu, působí na mě jak z jiné země, a přece (nebo možná právě proto) odráží pochmurnou dobu nejistoty orámovanou bezútěšným panelákovým prostředím. Naše socialistická společnost tu byla vykreslena opravdu odpudivě a dost tomu napomáhá (zde určitě ovšem ne záměrně) neméně odpudivá hudba 80. let (jediná věc, která mě vyloženě štvala). Vetchý nehraje, ne, on je přímo tím floutkem a frajírkem – a závěr, bolestné pochopení sebe samého, naprosto parádní… Takovéhle české filmy mi dnes chybí… (16.01.2006)

Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... (11.04.2014)

film s přehnanou náboženskou rovinou-symbolikou(často nefungující), která podrývá jakýkoliv jeho ambice o zachycení tehdy neoficiální podoby frajírka, kterýmu práce moc nevoní a tak nakonec nemůže než skončit špatně..celkem triviální příběh je ale na svou dobu zpracovanej dost netradičně a vzhledem k absenci jakýhokoliv měřítka, který by pomohlo se vypořádat s duchovní linkou a pohybovým úletům Vetchýho, je to pořád celkem unikátní počin (17.12.2010)