Režie:
Michaela PavlátováScénář:
Ivan ArsenjevHrají:
Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Eliška Balzerová, Berenika KohoutováObsahy(1)
Helena opouští všední život v rodné Praze, aby se v Kábulu vdala za svého milovaného spolužáka Nazira. Pod jménem Herra začíná v exotickém prostředí novou životní etapu. K vysněné budoucnosti ale nevede jednoduchá cesta. Ne všichni mají tak velké srdce jako Nazir a tolik smyslu pro humor jako hlava rodiny, pokrokový a vřelý dědeček. Herra hledá v novém světě svoje místo, když do jejího života nečekaně vstoupí citlivý chlapec Mad pocházející z dalekých hor. Ukazuje se, že štěstí si člověka může najít v situacích, kde by je nejméně čekal. Film režisérky Michaely Pavlátové vznikl na motivy knihy „Frišta“ novinářky Petry Procházkové. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (72)
Moja afgánska rodina je až prekvapivo krutý film, i keď nepôsobí obzvlášť depresívne. Sledujeme každodenný život vo viacgeneračnej rodine, respektíve viac rodín obývajúcich jeden dom v Kábule. Dotýkame sa všetkých známych problémov v tomto štáte v nedávnom období, avšak ako dnes vieme, všetko je zrazu úplne inak a podobné filmy skrátka strácajú na aktuálnosti. Pozor, ide síce o film animovaný, avšak výhradne určený len pre dospelé publikum a publikum, ktoré má na túto tému žalúdok. Občas sa sem dostane nejaký ten fórik, ale určite nebolo autorským zámerom nikoho baviť. Film je svižný, avšak chýba mu tretie dejstvo, čo ale nie je kritika, ako to bude s hlavnou hrdinkou ďalej, si musíme domyslieť. ()
Syrový příběh z orientální země dává nahlédnout do afghánské každodennosti. Složitost odlišných civilizačních východisek je demonstrována na mikroúrovni způsobem, který bere dech. Řevu o ženských právech a velkovýrobě rádobypohlaví nemusí taková evokace příliš vyhovovat. Ale i tam žijí lidé, kteří mají stejné právo na život jako my. Za zmínku stojí i ruský vklad do tohoto filmu i režisérka Pavlátová, která z toho dokázala vytvořit celistvé strhující dílo. Afghánistán je jen z více zemí tohoto - neevropského - druhu. Samostatným kontinentem Euroasie je např. Čína, která v porovnání s touto středoasijskou zemí žije také jako my ve 21. století. Dívat se za roh je prospěšné. A moudré. Petře Procházkové držme palce. ()
Dostačující jednohubka sloužící jako sonda do pravděpodobně posledního místa na Zemi, kde by se člověk dobrovolně rozhodl žít. Kraťoučká stopáž nedokáže rozvést příběh pořádným směrem, aby se dokázal vyrovnat nelehké tématice, kterou zobrazuje, primární poselství je ale velmi patrné a všecko vyvažuje opravdu precizní animace. A vůbec nápad se v našich končinách věnovat zrovna něčemu tak ošemetnému. [viděno na HBO Max 10.6.2022] ()
Přijetí snímku je ovlivněno respektem k autorce knižní předlohy. Příběh o těžkém životě žen v islámských zemích totiž nic objevného nepřináší, ale jde o chytrý kalkul, což potvrzuje i nominace na Golden Globe. Dojímat se nad osobou, která naivně bojuje s kulturními odlišnostmi, chce pořádnou dávku pokrytectví. Jednoduchá animace má svoje kouzlo. ()
Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek. ()
Galerie (35)
Photo © Aerofilms
Reklama